Na bouřemi bičovaném pobřeží Cumberlandu, severně od anglického Maryportu, trůní osaměle a majestátně panské sídlo Eavesworth. Údajně už déle než dvě stě padesát let se tu při tradiční vánoční hostině zjevuje netělesná existenční forma Johna Hawardena, budovatele Eavesworth Mountu.
Duch jen na Vánoce
Tvrdí se, že Hawarden, jeden z prvních majitelů cumberlandských hutí, se po své smrti každý rok zjevuje v jídelně na čestném místě v čele stolu, které je mu natrvalo rezervováno. Přitom záhadný duch na dvanáct měsíců zmizí a na důkaz předchozí přítomnosti shodí sklenici, která je postavena na krbové římse.
Pravdivost této tradované události je prý možné doložit. Roku 1935 byl na vánoční hostinu pozván také dr. Walter Markussen, profesor chemie z Oxfordu. V jednom časopise bylo později zveřejněno, že pozvání do Eavesworth Mountu vyhověl jenom proto, že chtěl jako příčinu nám už známého jevu objevit nějakou rafinovanou manipulaci. Ale skutečnost jej zcela vyvedla z míry. Během hostiny zůstala židle v čele stolu neobsazená a před tímto čestným místem byla postavena řada sklenek pro různé druhy vína.
Zhruba kolem půl třetí hodiny, když už většina hostů na ducha zapomněla a věnovala se spíše brandy, si pan Markussen uvědomil, že je v jídelně stále chladněji. Znenadání, jako na něčí rozkaz, veškeré rozhovory umlkly. Všichni strnule zírali na prázdnou židli v čele stolu. Viděli, jak se židle pozvolna zahaluje do oblaku bílé mlhy. Uprostřed tohoto útvaru pak rozpoznali něco, co odpovídalo nejasným obrysům mužské postavy. V závoji z mlhy pak došlo k pohybu, po němž následoval zvuk rozbitého skla. Mlhovité seskupení se okamžitě rozpustilo. Teplota v místnosti dosahovala opět běžných hodnot. V krbu ležely v kaluži červeného vína rozbité střepy. Pan Markussen byl skálopevně přesvědčen, že před touto událostí byly všechny sklenky v čele stolu prázdné.
Zkoumání
Dva jiní hosté kteří se účastnili banketu, později pozorování dr. Markussena potvrdili. Jeden z nich, penzionovaný policejní inspektor z Durhamu, okamžitě po tajuplné manifestaci opustil své místo a začal pátrat po skrytých drátech nebo zařízeních, jimiž by bylo možné podobný kousek provést. Ale nic nenalezl.
Vzhledem k tomu, že především podle mínění nezúčastněných osob bylo možné tento úkaz přece jen nejspíš vysvětlit obratně zinscenovanou manipulací, nastrojil to dr. Markussen tak, aby byl pozván znovu. Tentokrát provedl předem veškeré potřebné přípravy, aby byl vyzbrojen proti všem možným trikům a podvodům. Nejprve důkladně prohledal jídelnu a krb a pak zaplomboval všechny dveře a okna, aby si byl jist, že v daném případě nemůže zasáhnout nikdo zvnějšku. Natáhl dráty od židle v čele stolu k měřicím přístrojům rozmístěným na různých místech jídelny.
Na Štědrý den 1936 zasedl dr. Markussen hned vedle „duchovy“ židle. Později vzpomínal, že po hostině se vše odehrálo stejně jako minule. Měřicí přístroje nebyly prostřednictvím drátů aktivovány, což svědčilo o tom, že během události se k čelu stolu fyzicky nikdo nepřiblížil. V současnosti je možné vyvolat pomocí elektronických zařízení podobnou manifestaci vcelku bez problémů, v polovině třicátých let dvacátého století však k tomu chyběly potřebné technické předpoklady. Dr. Markussen nedospěl k žádnému uspokojivému vysvětlení.
Častá změna majitele
Časté změny držby Eavesworth Mountu prý nijak nepřekvapují. V roce 1948 bylo toto panské sídlo vydraženo ve veřejné aukci, proto jeho tehdejší vlastník se nervově zhroutil. V roce 1952 plukovník Norman Musbury toto sídlo prodal a ze „zdravotních důvodů“ se odstěhoval na jih Anglie. Popíral přitom, by byl byl kdykoliv obtěžován nějakým záhadným zjevením. Další majitel domu, Robert Formby, si už neexistencí tradovaného fenoménu nebyl ani zdaleka tak jistý. Tísnívá atmosféra, kterou dům doslova překypoval, ho nakonec přiměla k opuštění místa.
Po druhé světové válce tvrdil více než dvacet osob, které se zúčastnily vánoční hostiny, že Hawardenovo zjevení pozorovaly. Zkrátka události odehrávající se v domě na ponurých útesech nad zálivem Solway se dodnes vymykají racionálnímu vysvětlení.
