Ppor. Bc. Milan Matyásko, vedoucí poříčního oddělení LABE se sídlem v Nymburku, mění kancelář za rozhoupanou palubu hlídkového policejního člunu docela často a rád. U téhle policejní složky pracuje přes 30 let a dostal se k ní vlastně náhodou. Dneska by ale neměnil.
Od začátku vám učarovala říční policie?
Pracovat u Policie ČR jsem chtěl. Po ukončení základní odborné přípravy se mi otevřela tahle možnost a já na ni kývnul.
Sloužit na řece ale má svá specifika, musel jste splnit asi nějaké limity a samozřejmě jste asi dobrý plavec, že?
Samozřejmě bez splnění požadovaných předpokladů to dělat nejde, ale to se týká více složek Integrovaného záchranného systému i dalších vyloženě civilních profesí. A jasně, plavání bylo jednou z prověrkových disciplín. Je s podivem, že právě plavání již několik let není součástí fyzických prověrek potřebných pro službu u Policie ČR.
Jaký jste měl vztah k vodě?
Jako kluk jsem na vodu jezdil, byla to vždycky prima parta. Co jsem ve službě na řece, tak mohu i porovnávat chování lidí jak na řece, tak na břehu. Lidi se mění, jejich zvyky se mění, mění se i podnikatelské aktivity týkající se provozu lodí. Úplně nadšený z toho nejsem. Ale máme oproti třeba rybářské stráži jednu velkou výhodu. Sloužíme v uniformách a disponujeme technickými prostředky, které budí přirozený respekt. Nepamatuji se, že by došlo k nějaké fyzické potyčce při hlídkové činnosti a snad ani ne k výraznému slovnímu konfliktu. Členové rybářské stráže uniformy nenosí a mají to o poznání horší, občas musíme přijet zjednat pořádek i my.
Mění se lodní provoz na řece?
Určitě, hlavně přibývá rekreačních plavidel všech kategorií. Je o dost více malých motorových člunů, vodních skútrů, obytných plavidel. Řekl bych, že se rozrůstá zejména u mladých lidí potřeba určitého adrenalinu. No a s tím ruku v ruce kráčí nabídka půjčoven různých plavidel. Na druhou stranu ubývá provozu velkých nákladních lodí, které dříve dopravovaly zejména uhlí do elektráren nebo zboží po řece.
Je možné co do dodržování dopravních pravidel srovnat řeku se silnicí?
To lze. Na vodě je třeba se řídit zákonem o vnitrozemské plavbě a pravidly plavebního provozu. Je to obdoba zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterým se musí řídit řidiči na silnicích. Na většinu motorových plavidel, včetně vodních skútrů, musí mít jejich vůdce zkoušku a příslušný průkaz, aby je mohl provozovat. A pokud si chcete půjčit plavidlo s nižších výkonem motoru v půjčovně plavidel, měl by vás provozovatel půjčovny poučit, jak s plavidlem zacházet a co všechno musí jeho vůdce dodržovat.
To kontrolujete?
Jistě a nejen to. Provádíme hlídkovou činnost na řece Labi, naše teritorium je od bývalého překladiště uhlí a doků u Chvaletic až po hranici Středočeského a Ústeckého kraje poblíž elektrárny Mělník. A k tomu zasahujeme i na řece Vltavě mezi Mělníkem a Prahou.
Co kromě zmíněné hlídkové služby děláte?
Vzhledem k tomu, že máme také profesionální potápěče, pomáháme při zásazích ostatních složek IZS, kde se pod vodu musí. Dále pro potřeby dalších útvarů policie hledáme pod vodní hladinou předměty, které pocházejí z trestné činnosti, též předměty, kterými byla spáchána trestná činnost. Pátráme taky po pohřešovaných osobách, zajišťujeme vytažení utonulých osob. Při volných kapacitách potápěčů pomáháme dalším státním orgánům a též správním orgánům, organizacím věnujícím se ochraně přírody. No taky i fyzickým osobám.
Napadá mě seriál z devadesátých let, kdy policie hledala sudy s lidskými ostatky na Orlíku. Tehdy se do takových hloubek mohla ponořit je báňská záchranná služba se svými potápěči. Je to dneska jinak?
Ano, je. Potápěči zdejšího útvaru se mohou potápět do hloubky 40 metrů. Do větších hloubek, tedy i do takových, odkud se vytahovaly Vámi zmíněné sudy, se potápí kolegové ze speciálního policejního útvaru z Brna. Tito specialisté se potápí též do zatopených jeskyní. Pro pátrání pod vodou máme i několik technických pomocníků. Nově využíváme podvodní dron s kamerou s on-line přenosem snímaného obrazu s možností záznamu a máme také mobilní sonar, který můžeme využívat na všech plavidlech na mapování nejen říčního dna.
Jak často cvičíte? Hlavně asi v létě, že?
Máte pravdu jenom částečně. Cvičí se samozřejmě celoročně. Potápěči jsou proškoleni též i pro potápění pod ledem. I cvičení v rámci součinnosti IZS probíhají celoročně včetně nácviků záchrany tonoucích, pod kterými se propadl led. My chlapi od vody jsme na nepříznivé povětrnostní podmínky prostě zvyklí.
Hráli jste tady taky někdy hokej na Labi?
Budete se divit, ale jo. Ne v posledních letech, ale pamatuji, že ve volném čase, když byla řeka zamrzlá, tak ano. Prostě pro radost, utužení dobré party i pro zvýšení fyzičky.
Máte za sebou hlavní část sezony roku 2022. Čím byla charakteristická?
Letos bylo plavidel na Labi i na Vltavě u Mělníka více než v předešlých dvou covidových letech, lidé se na vodu a k vodě vrátili. Přesto v letošním roce nemáme evidovanou v našem teritoriu žádnou plavební nehodu. Zvýšila se i spolupráce se Státní plavební správou a Povodím Labe.
Vzpomenete si na zásah s dobrým koncem nebo nějakou kuriozitu z vaší práce?
Kuriózní pro mě byla silvestrovská noční služba v Praze na Vltavě. Před několika lety neměli kolegové z Prahy funkční svá plavidla a tak na poslední chvíli přišel pokyn na zajištění služby na Silvestra naším plavidlem. Sehnal jsem jen jediného dobrovolníka, a tak jsem s ním do Prahy na tuto silvestrovskou noční službu vyrazil i já. Nadšený jsem z toho nebyl, ale nakonec to byl zážitek. Celý večer a noc na služební lodičce v centru Prahy pod Národním divadlem, okolo Slovanského a Střeleckého ostrova, u Mánesa, mezi parníky se slavícími lidmi, všechny památky nasvícené, pohledy z míst, kam se běžně v noci nedá dostat. Před půlnocí se nábřeží zaplnilo lidmi, o půlnoci jsme se pro některé slavící stali terčem pro jimi odpalovanou pyrotechniku. Skoro čtvrthodinový ohňostroj nad Prahou neměl chybu. A protože nikdo z parníků, ani z nábřeží a z mostů do Vltavy nespadl, na připravenou součinnost se Zdravotnickou záchrannou službou nedošlo. Slavící se rozešli do tepla restaurací a barů, a mně zůstane tato služba jako příjemná neopakovatelná vzpomínka.
Foto autor