Jeho mlýnské kolo se točí třeba i na pražské Čertovce a vyrobil jich za svůj život společně se synem přes stovku. František Mikyška je bezesporu jedním z posledních mohykánů tohoto starého řemesla u nás. Za svůj um dostal od Ministerstva kultury České republiky titul „nositel tradice lidového řemesla“.
V úvodu je potřeba se zmínit, kdo že to vlastně sekerníci jsou. Jsou to lidé, převážně tesaři, kteří jsou mistry ve zhotovování dřevěných strojů. Mlýnská kola, větrné mlýny a další specializovaná zařízení ze dřeva. Výsledný produkt v minulosti vznikal opracováním vybraného dřeva sekerou. Od ní je odvozeno jméno profese – sekerník.
Odkud se rekrutovali sekerníci?
Převážně z tesařských a mlynářských profesí, z lidí, kteří kteří byli zvyklí pracovat se dřevem. Je někdy neuvěřitelné, že tak důmyslné zařízení jako je třeba mlýnské kolo vyráběli intuitivně a vlastně bez hlubších znalostí geometrie a mechaniky jako takové. K mistrovství se propracovávali dlouhé roky.
Jak jste se k tomuhle povolání dostal vy?
U mě to nebylo tak, že se řemeslo dědí z otce na syna. Dědeček v roce 1906 koupil mlýn a rodina pečovala vlastně o celé hospodářství, takže převažovaly práce na poli a všechno co k tomu patřilo. Součástí mlýna bylo i staré mlýnské kolo, které jsem okukoval, ale k výrobě těchto důmyslných dřevěných strojů byla ještě dlouhá cesta. Podle přání rodičů jsem se měl stát zedníkem, protože jak říkal táta, dobrý zedník se nikdy neztratí. U zedníka nezůstalo, vystudoval jsem stavební průmyslovku v Praze a začal pracovat v projekčním ústavu, kam jsem se po vojně taky vrátil a pracoval jako provozní technik. Stále jsem bydlel a bydlím ve mlýně, takže naše tehdejší mlýnské kolo jsem měl před očima a už seriózně přemýšlel, jak ho renovovat nebo postavit nové.
Mlýnské kolo a proudící voda patří k sobě. Jaký máte vztah k vodě?
Velmi vřelý. Co bych byl za mlynáře, kdyby ne. Svého času jsem dokonce toužil plout po řece jako vorař a svážet dřevo. To byla tvrdá práce a člověk střídal v ruce sekeru a veslo. S obojím jsem uměl velmi dobře zacházet. Nakonec se to ve mně nějak spojilo a já začal probírat odbornou literaturu o mlýnských kolech. Nejprve v rodinné knihovně, později i z jiných zdrojů a dal jsem se do díla.
Co bylo vaší první komerční zakázkou a jak velké to bylo sousto?
Úplně první zakázky byly z okolí Sedlčan, kde lidi znali moji vášeň pro dřevo. Spíš drobnější práce, na kterých jsem se ale neustále zdokonaloval v sekernictví. První velká zakázka bylo pořádné sousto. Dostal se mi do ruky článek o mlýnském kole v kanále Čertovka v Praze. Stálo tam, že to už nikdo nedá dohromady, že sekerníci vlastně už nejsou a že by to stálo ohromné peníze. A tak jsem se přihlásil a zakázku dostal.
Zkuste trochu přiblížit proces vzniku mlýnského kola …
Když už jsme nakousli tu Čertovku, tak zůstaneme u ní. Bylo to největší vodní kolo, které jsem dělal, průměr něco přes 7 metrů. Všechno se dělá po částech a každá nepřesnost se čertovsky vymstí. No vida, i tady je podobnost s Čertovkou. Nepracuje se jenom ze země, ale taky z žebříků a plošin, v konečném pořadí ale i ve vodě, když se kolo usazuje. Je to hodně o citu při práci se dřevem, umu, zkušenostech, nářadí, o práci s manipulační technikou. Měl jsem v minulosti malou stavební firmu, a to se zúročilo. Dneska by se řeklo, že je to poměrně rozsáhlé know-how.
Takže se nepracuje jen se sekerou, že?
Samozřejmě, že jen sekera by nestačila. Ke slovu se dostávají i další nástroje k opracování tohoto materiálu. Třeba z těch původních nástrojů by nešlo udělat skoro nic bez nebozezu. Dneska je to celá škála dřevoobráběcích technologií, co musí i starý sekerník znát. Máme se synem ostatně na výrobu dřevěných strojů i firmu a stodolu jsme předělali na prostornou dílnu.
Teď se bude dědit profese z otce na syna?
Mně je čtyřiasedmdesát a nechci, aby tohle řemeslo zaniklo, takže ano. Dneska, když dítěti dáte do ruky sekeru a chcete aby jenom naštípalo dříví, tak je to o úraz. Když se někdo v minulosti učil mlynářem, byla praktická zkouška ze sekernictví součástí výučního listu. Co by to bylo za mlynáře, kdyby si neuměl opravit vodní kolo. Takže si myslím, že sekernictví asi přežije. Hlavně ale díky tradici a schopnosti lidí vnímat tradiční hodnoty.