Alcatraz: Číhal tu na ztracené duše démon s rudýma očima?

Alcatraz. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Dávno předtím, než bylo na ostrově Alcatraz v sanfranciské zátoce postaveno vězení pro nejhorší zločince Ameriky, místní obyvatelé varovali americkou armádu, aby nestavěla na „Skále“ pevnost, jelikož tam sídlí opravdu zlí duchové.

Věznice

My už víme, že varovné hlasy byly ignorovány a roku 1912 se pevnost změnila na vojenskou věznici. Povídalo se, že záhadné noční zvuky nebo pohled na dvě planoucí oči, které se objevovaly v temných celách, to vše dohnalo několik vojáků k šílenství. V roce 1934 se tato „Skála“ stala vězením i  pro nejznámější gangstery. I ti nejotrlejší zločinci se ale báli uvržení do „díry“, cel bez oken v bloku D, kde měl číhat na ztracené duše démon s rudýma očima.

Blok D

Ve 40. letech 20. století zavřeli jedné noci nějakého křičícího vězně na samotku 14D. Křičel tam téměř do rána, a když stráže konečně otevřely dveře cely, našly ho mrtvého se stopami rdoušení kolem krku. Oficiální příčina smrti po provedení pitvy zněla: „zardoušení nikoliv vlastníma rukama“. Další zvláštností je, že následujícího rána při zjišťování prezence vězňů jeden vězeň v řadě přebýval. Když strážce procházel kolem vězňů a prohlížel jejich obličeje, aby zjistil, co je to za hloupý žert, ocitl se tváří v tvář mrtvému muži, tomu uškrcenému. Ten pak náhle zmizel před očima – tento strážce přísahal na život všech svých blízkých, že takto se to událo.

Správce věznice se vždy vychloubal, že útěk z Alcatrazu není možný, přesto se o něj několik odsouzenců pokusilo – a zaplatilo za to životem. A vypráví se o tom, že jejich duchové straší v nemocničním bloku, kam dopravili jejich těla. Před uzavřením věznice v roce 1963 tu měli pět sebevražd a osm vražd mezi vězni a všichni tu prý strašili.

Alcatraz byl otevřen turistům a návštěvníci tvrdí, že viděli, jak se dveře cel samovolně otevírají a zavírají, a že slyšeli sténání, kroky, křik. Jiní dokonce zahlédli přízračné vojáky a vězně, kteří bloudí po chodbách a procházejí zdmi.

V celách bez oken, hlavně v těch s čísly 12 a 14, přiznávají i méně citliví turisté, že vnímají pocity zoufalství (to ale není divu), ale i paniky a bolesti a rychle je opouštějí.

A co zřejmě nejslavnější vězeň, tedy Al Capone? Stal se prý z něj vzorný vězeň, který seděl ve své cele B206 a učil se hrát na banjo. Když údajně v této cele tiše sedíte na pryčně, můžete slyšet přízračné tóny melodií dvacátých let, kterými si Capone krátí čas na věčnosti…