Netýkavka, profláknutý bolševník a další nebezpečí pro naši přírodu

Ing. Jan Pergl Ph.D.

Co je nové, nemusí být vždy dobré a naopak. Pro tuzemskou flóru to platí samozřejmě také. Máme se bát neznámých druhů rostlin? Co takové zavlečení nových druhů vlastně znamená? Nejen na tyto otázky jsme se zeptali specialisty na invazní druhy rostlin, Ing. Jana Pergla Ph.D., z oddělení ekologie invazí Botanického ústavu Akademie věd České republiky.

Dá se říci ve stručnosti, že si vás invazní ekologie získala na celý profesní život? Jak jste se k oboru dostal a co jsou nyní vaše největší výzvy?

Já měl štěstí na školitele diplomové a doktorské práce. Nejdřív jsem se zabýval křídlatkami a pak bolševníkem. Práce na bolševníku pak byla klíčová pro moji kariéru. Byl jsem součástí evropského projektu na hledání biologické kontroly a udržitelného managementu. Právě to propojení výzkumu s praxí mi je velmi blízké. Je tady možnost přímo vidět a ovlivňovat jak se s některými druhy bude zacházet. Tím bych chtěl i poděkovat celé řadě úředníků a ochránců přírody, kteří pak převádí naše doporučení do praxe. Samozřejmě, že se s nimi snažíme komunikovat a získávat od nich také zpětnou vazbu. V rámci výzkumu studuji dopad nepůvodních druhů, cesty šíření a snažím se i porozumět invazím v různých měřítkách od krajiny po kontinenty a celosvětová srovnání.

Které rostliny jsou ty nové a odkud byly zavlečeny, pokud se dá použít tento termín?

Ambrózie

Jednak jsou to druhy, které si dovážíme úmyslně. Jedná se zejména o okrasné rostliny, některé lesnické druhy nebo rostliny pěstované včelaři. Z nich některé máme v úmyslu pěstovat jen na zahrádce, ale občas se stane, že uniknou do přírody a tam škodí (příkladem je známá netýkavka žláznatá, ale i profláklý bolševník). V blízké budoucnosti to bude i tolik oblíbený motýlí keř. Pak jsou druhy, které do přírody nezodpovědně šíříme záměrně, to je příklad vejmutovky, akátu, javoru jasanolistého, kustovnice, ale i lupiny, topinamburu a celíků. A další velkou skupinou jsou druhy, které k nám cestují skrytě, ve formě příměsí semen, ptačího zobu, obalového materiálu, v substrátu pěstovaných rostlin, přichycené na dopravních prostředcích. Dříve jsme velké množství druhů viděli v blízkosti zpracovatelských závodů na bavlnu, vlnu, u překladišť obilí. S nárůstem obchodu s Čínou, klesá význam středomoří a Amerik, a vzrůstá význam Asie. Protože ČR je vnitrozemský stát, druhy se se obchodem dostávají nejčastěji z okolních zemí.

Bolševník patří k nejrozšířenějším invazivním rostlinám

Čím jsou pro naši standardní floru nebezpečné – vytlačují některé druhy z naší přírody?

V České republice, vlastně i v Evropě máme štěstí, že krajina je relativně heterogenní. Takže málo druhů tady vytváří rozsáhlé porosty. Ale i ty se najdou. Známe velké pobřežní porosty netýkavky žláznaté, křídlatek či opět některých dřevin. Některé vzácné druhy pak změnu prostředí nezvládnou a vyskytují se jen v malých početnostech někde na okraji. Problém je, pokud ty původní druhy nemají kam ustoupit. I tak jsou ale jejich populace oslabeny a náchylnější třeba k lokálnímu vymření. Kromě toho, mohou tyto nepůvodní druhy negativně ovlivňovat i člověka. Jak jeho zdraví (popáleniny od bolševníku, alergenní pyl od ambróze a pajasanu), tak i ekonomiku (plevele na polích, narušování infrastruktury, staveb, chodníků, hostitelé škodlivých organismů).

Jsou mezi nimi také jedovaté rostliny?

Jak jsem zmínil výše, některé z nich jsou i zdraví člověka ohrožující. Ale není to tak, že naše původní druhy jsou všechny bezpečné. Stejně jako jsou některé druhy jedovaté, tak jsou i alergenní. Spíše je problém v tom, že na tyto druhy nejsme zvyklí a dopady tak mohou být horší. To je příklad zmíněné ambrózie, jejíž pyl je velmi agresivní. I když v České republice nemá tak velké porosty, pyl sem putuje až z oblastí Maďarska. Některé druhy způsobují kožní problémy. Známý je bolševník, méně známá je klejicha, jejíž šťáva, kterou vypouští po poranění je obdobná pryšcům. Popáleniny můžete na kůži získat ale i po dotyku třemdavy, vzácné rostliny, která je v ČR původní. Například starček úzkolistý, malá žlutá rostlina šířící se nyní rychle podél dálnic v posledních letech, obsahuje jedovaté alkaloidy. Ty se mohou dostat až do medu, kde jsou pak toxické. Nejde tedy zobecnit, že nepůvodní jsou v tomto ohledu horší. Nicméně o mnoha okrasných druzích toho veřejnost zatím ví málo a spíše je hodnotí podle vzhledu, a tak k nějaké otravě může snáze dojít. Konvalinka nebo tis jsou známí. Navíc, tyto nepůvodní druhy jsou častěji pěstované pro okrasu v parcích a městské zeleni.

Bude rostlinná invaze na základě klimatických změn pokračovat?

Jeruzalémský artyčok-topinambur

Ano, to je faktor, který umožní druhům, které jsou zavlékány obchodem zdomácnět. Jde o to, že hlavně klesá pravděpodobnost tuhých zim. Pokud například rok, dva není tuhá zima, některý druh má možnost vytvořit dřevnatý, odolný stonek a kořen, a pak, když už přijde mráz, je schopen přežít a zregenerovat. Tímto způsobem se pak šíří a kolonizuje nová stanoviště. Stejně tak i některé původní druhy hůře reagují na extrémní situace, které známé z posledních let. Dlouhé období sucha umožní nepůvodním druhům ze středomoří obsadit uvolněný prostor. Kromě klimatu je jedním z velmi důležitých faktorů, který ovlivňuje náchylnost invazím, způsob využívání krajiny. Neobhospodařované rozlehlé plochy, plochy bez pravidelného a managementu jsou pravým rájem pro nově zavlékané druhy.

Dá se jí bránit? Specifický způsob kontrol  ochrany fauny a flóry známý třeba z Austrálie. To je ale ostrovní stát …

Netýkavka

To máte pravdu, pokud bychom byli ostrovní stát, bylo mnohem snazší. Nicméně zase na ostrovech mají invaze většinou horší průběh, je to dáno tím, že místní druhy jsou naivní a třeba tam i chybí některé skupiny druhů. A invazní druh pak do toho společenstva vpadne a přinese tam nějakou novou vlastnost (velký herbivor, predátor na zemi hnízdících ptáků, fixátor dusíku atd.).
Je také rozdíl, v jakém prostředí se invaze odehrává a kde můžeme zasáhnout. V suchozemských ekosystémech jeto mnohem jednodušší. Tam můžeme cíleně zasahovat. Velmi špatnou situaci máme u vodních invazí, kde často druhy velmi dobře regenerují i z malých úlomků a nelze proti nim téměř nijak zasáhnout. Velmi důležitá je tedy prevence a informování veřejnosti o rizicích a následcích invazí. To se ukazuje, jako nejdůležitější a nejefektivnější. Je mnohem snazší a levnější zabránit rozšíření nějakého druhu v počátku než o několik let později. Po překročení určité hranice, je to již nemožné a je řešením pak chránit vybraná místa.

Foto archiv respondenta