Zřícenina kdysi významného pomezního hradu se tyčí nad Nýrskem a údolím Úhlavy. Po svém založení dostal jméno Baiereck – ve významu hrad postavený u hranic s Bavorskem. Český název pak vznikl zkomolením německého tvaru.
Historie
Hrad byl založen v první polovině 14. století. Na bavorské straně ovšem vznikla pověst o neznámém rytíři z Bavorska jako původci stavby. První písemná zmínka pochází z roku 1360, kdy se nacházel ve vlastnictví Něpra z Pajreku. Roku 1379 hrad vlastnili Něpr a Ondřej z Janovic a tento rod pak na hradě sídlil do roku 1512. Tehdy hrad za 125 kop grošů koupil Jindřich Kostomlatský z Vřesovic – tehdy jej musel alespoň částečně opravit, aby byl vůbec obyvatelný. Roku 1520 byl ale Jindřich popraven za loupežnictví.
Král Ludvík Jagellonský hrad sice daroval v léno Albrechtovi ze Šternberka, ale ten se majetku neujal, protože vdova po Jindřichovi, Kateřina z Dobrše, měla na hradě věno. Po její smrti hrad zdědili její synové z prvního manželství, páni z Vidhostic. O hrad pak vedli spor Jindřichův bratr Kryštof a Eva z Vidhostic – vyhrála Eva a hrad předala svým synům Petrovi a Adamovi z Dlouhé Vsi. Hrad byl roku 1554 prodán Janu Kocovi z Dobrše, ten však již na nepohodlném hradě nesídlil. Hrad se pak již uvádí jako pustý, navíc ho zničil požár.
Pověsti o hledání pokladu
Hradní pán Jindřich Kostomlatský z Vřesovic byl zároveň loupežníkem, jak již bylo uvedeno. Nakonec však byl zajat a popraven na Pražském hradě. Co se však stalo s jeho bohatstvím? To od té doby trápilo nejednoho člověka, a tak se lidé často na zříceninu hradu vypravovali.
Jednoho dne se dohodli tři přátelé – krejčí, švec a tkadlec, že se také do hradu vypraví a zkusí štěstí. A hle! V podzemní síni se jim podařilo kopat tak dlouho, až se prokopali do tajné komnaty. A tam se skutečně nacházela truhlice. Mělo to však háček. Na truhlici seděl velký černý pes.
Nikdo z kamarádů se na vrčící obludu neodvážil a nemohli přijít na to, jak postupovat dále. Když vtom zahřmělo a před nimi se objevil sám vyslanec pekelný. Ten před nimi předestřel plán – získají ohromné bohatství, je tu však problém – jenom dva z nich. Jednoho musí obětovat. Samo sebou, ani jeden z nich se nehodlal obětovat pro druhé dva a lze říci, že to dopadlo ještě dobře. Čert odletěl a dřívější kamarádi odešli z hradu pryč a k pokladu se již nevrátili.
Podle tradovaných pověstí se po hradní zřícenině potuluje strašidel hned několik, a některá z nich jsou opravdu nebezpečná.
Jeden sedlák z Nýrska si proto vzal s sebou na hrad pro hledání pokladu jedenáct mužů včetně kněze. Věděl totiž, že poklad hlídá čert – mistr Urian. Nezbývalo, než Uriana citovat, a tak ho donutit, aby poklad vydal. A právě k citování čerta bylo třeba tuctu lidí a mezi nimi duchovního. Ten začal odříkávat formulku, po které se probral mistr Urian. Ten okamžitě zavolal divokého lovce. Na hrad se snesl temný mrak a divoký lovec tu začal řádit tak, že se muži raději rozutekli. Od těch dob se už nikdo neodvážil citovat mistra Uriana, už proto, že sedlák z Nýrska zemřel jen několik dní po oné osudné výpravě…
