Sloužit v Útvaru rychlého nasazení PČR je pro řadu policistů snem, pro další je výzvou, pro vybrané tvrdou realitou. Sám název jednotky, Útvar rychlého nasazení Policie české republiky – respektive jeho zkratka URNA – budí respekt. O rozhovor jsme požádali jednoho z déle sloužících policistů v tomto útvaru, plk. ThDr. Mgr. Jiřího Ignáce Laňku, Ph.D.
Jaká byla vaše cesta k policii a profesní kariéra?
U Policie ČR jsem od roku 1985 a u Útvaru rychlého nasazení od roku 1989. Tři roky jsem byl členem zásahové skupiny a pak jsem 12 let dělal instruktora takticko-speciální přípravy. Od roku 2004 jsem působil jako vedoucí výcvikového oddělení a poslední tři roky jsem vedoucím kanceláře ředitele útvaru. A v roce 2020 jsem byl jmenován policejním kaplanem.
Členem elitní jednotky jste se chtěl stát hned od počátku?
Začínal jsem, stejně jako většina mých tehdejších kolegů, náhradní vojenskou službou u Vojsk ministerstva vnitra a dvouletým působením v Pohotovostním pluku VB. To byla primárně praporčická škola, na které se získaly základní znalosti a dovednosti pro výkon budoucí profese. Na vojnu do Frýdku-Místku jsem odjížděl s přesvědčením, že mé další kroky budou směřovat ke kriminální službě. Ovšem už tam jsem zjistil, že existuje útvar, který je zaměřen na boj proti terorismu, a… bylo to jasné.
Získával jste zkušenosti pro svoji práci také v zahraničí?
Ano, absolvoval jsem několik výcvikových stáží u zahraničních protiteroristických jednotek, mezi jinými u 22. pluku SAS britské armády v Herefordu, u jednotky americké armády Delta Force ve Fort Braggu a u protiteroristické jednotky holandské námořní pěchoty BBE v Doornu. Zúčastnil jsem se 3 zahraničních misí v iráckém Bagdádu a Erbilu a v Libanonu.
Jste nyní ve vysoké policejní hodnosti. Vzpomenete si na dobu, kdy jste fyzicky držel v rukou beranidlo pro vyražení dveří, za nimiž čekali muži se zbraní?
Zrovna beranidlo jsem moc často nepoužíval, ale na jeden zásah si vzpomínám, a ještě teď se musím smát. Sám sobě. A to už je opravdu hodně let nazpátek. Měl jsem za úkol otevřít vchodové dveře do vily. Byly dřevěné, ale v horní části nebyly upevněné. Toho jsem si nevšiml a ani mi v tom zápalu nepřišlo divné, jak to hezky pruží. Po dvaceti ranách jsem měl ruce jako z gumy a kolegové měli v přímém přenosu grotesku, za kterou by se ani Charlie Chaplin nemusel stydět.
V médiích se uvádí, že zasahoval Útvar rychlého nasazení PČR. Kdo jsou vlastně ti muži v černých kuklách?
Položím vám otázku. Je vůbec potřeba vědět, kdo proti zločinu zasahuje? Zastávám názor, že jde především o výsledek akce. O to, zda bude bezpečně zadržen pachatel a předán k dalším policejním úkonům spojeným s vyšetřováním spáchaného zločinu. URNA nebo krajská zásahová jednotka PČR plní jen svou dílčí úlohu, na kterou jsou policisté perfektně připraveni.
Takže ona památná věta z jedné z ostře sledovaných ekonomických kauz: … je tu URNA, jsme v pr…, platí?
Dá se říci, že ano…
Zločin se vyvíjí, stejně tak taktika boje s ním. Jaké se používají techniky při zásahu? Předpokládám, že neřeknete vše, ale alespoň něco …
Máte pravdu, důležité ale vždy zůstávají rychlost a moment překvapení. A naprosto nezbytné v takové situaci je jasně a zřetelně dát najevo kdo zasahuje a co musí zadržovaná osoba právě v daném momentě udělat. Osoba nebo osoby, proti kterým je veden zákrok musí jasně vědět, že si pro ně přišel zákon, aby ve stresu neudělali něco, co by se už nedalo vrátit zpátky.
Co osobnostní předpoklady uchazeče o tuhle práci, psychika?
Součástí výběru je samozřejmě prověření osobnosti uchazeče, jeho psychická odolnost vůči očekávaným situacím, ale i fyzická příprava a podobně. Kritérií je hodně. Co se týče strachu, tak jej má každý člověk. Rozhodující je, jak s ním umí zacházet.
Rodina a blízcí přátelé vědí, co vaši chlapi dělají?
Rodina samozřejmě ví, kde dotyčný slouží. Z mnoha důvodů by opak byl nesmyslný. Komu se se svou profesí svěří mimo okruh rodiny, to je na nich, na to žádné zákonné omezení neplatí. Jde jen o posouzení věci zdravým rozumem, a toho mají bojovníci dost. Jiná věc je, co dělají, tedy co se ve službě děje. Zde platí povinnost mlčenlivosti.
Dokážete si představit, že jdete třeba s kočárkem po parku a stanete se svědkem něčeho nezákonného. Zasáhnete?
Zákon v tomto ohledu mluví jasně. Pokud to bude jen trochu možné, pak ano a samozřejmě se prokážu jako příslušník PČR. Pokud to možné nebude, a ten kočárek by byl zrovna takovým důvodem, i tak musím udělat všechno pro to, aby bylo páchání zločinu překaženo a pachatel dopaden.
Důležitou součástí práce v útvaru rychlého nasazení je fyzická a psychická relaxace. Jak odpočíváte vy?
Na střelnici a v kostele. Mám rád střelbu z revolveru, dokáže mi zklidnit mysl. Vlastním jich ostatně několik s různou ráží. Střílení mě baví i mimo aktivní službu.
Fakt v kostele? To se modlíte k Bohu, abyste byl úspěšný s bojem proti organizovanému zločinu?
Věřím v Boha, věřím Bohu a modlím se k němu. Samozřejmě i za své kolegy. To je ostatně i součástí mé služby policejního kaplana.
Takový feldkurát? Myslím tím na Švejka …
Feldkurát Otto Katz ze Švejka je karikatura skutečných vojenských duchovních z období první světové války, kteří vykonávali často heroickou službu pro své vojáky. Ale fakt je, že je to veselá karikatura, navíc ve filmu geniálně ztvárněná panem Milošem Kopeckým. Jeho slavné kázání jsem se naučil a musím říct, že mi to nedalo moc práce 🙂 A vždy mělo úspěch.
Co ostatní, jak se vyrovnávají s dávkou stresu při zásahu?
To je hodně individuální. Každý bojovník na to má trochu jiný recept.
Práce v útvarech tvaru rychlého nasazení policie se nedá asi dělat do starobního důchodu. Je nějaký hraniční moment?
I tohle má každý nastavené jinak. Jediným objektivním limitem je splnění fyzických prověrek. S náročností výcviku přichází i opotřebení organismu a častá zranění.
Jak je to se zařazením URNY v hierarchii Policie ČR?
Předně je potřeba říct, že policie je tvořena složkami, které spolu velmi přesně fungují. Takové ty pověstné mechanické švýcarské hodinky. Kdyby nefungovalo byť jen jediné kolečko či miniaturní pružinka, hodinky se zastaví nebo ztratí na přesnosti. V naší „branži“ je to tak, že každé krajské ředitelství policie má k dispozici zásahové jednotky, jejichž hlavním úkolem je zadržení nebezpečného pachatele či pachatelů. No a pak je tu ona URNA na celostátní úrovni.
Jak je to s náborem lidí ? Přicházejí jen ze zásahových jednotek z krajů?
Není to docela pravda. K nám míří lidé i z jiných útvarů PČR. To spektrum je opravdu široké. Přijímací řízení do URNY je poměrně složitý a náročný proces a projdou opravdu jen ti nejlepší. Ostatně každý, kdo chce sloužit u policie, prochází výběrovým řízením, takovým sítem, jehož oky propadají jen ti, kdo se pro tento druh služby hlavně vhodní. Uvědomte si, že na základě policejního zásahu dochází tak jako tak k omezení práv a svobod občana naší republiky, a to se musí dít jen a pouze v mezích zákona. A to musí policista bezpodmínečně zvládnout, bez ohledu na vlastní názory, postoje či třeba momentální náladu.
Foto: autor a archiv respondenta