Česká školní inspekce je národní autoritou pro hodnocení kvality a efektivity počátečního vzdělávání od mateřských přes základní a umělecké školy až po střední školy, konzervatoře a vyšší odborné školy. Inspektoři ze čtrnácti krajských inspektorátů sledují, hodnotí a analyzují efektivitu vzdělávání. Ředitelem sekce inspekční činnosti je Karel Kovář, který nám přiblížil fungování České školní inspekce.
Co všechno má inspekce na starosti?
Česká školní inspekce má jasně vymezené kompetence školským zákonem. Zastupuje Českou republiku v mezinárodních šetřeních (např. OECD), výstupem jsou pak mezinárodní srovnání vzdělávacích systémů a doporučení ke zlepšení, dále provádí národní šetření, z nichž vydává 4 až 5 tematických zpráv ročně, a krajská pracoviště pak provádějí pravidelnou i účelovou inspekční činnost, jejímž cílem je ověřovat a hodnotit podmínky, průběh a výsledky ve vzdělávání. K tomu se přidávají šetření podnětů a stížností, kdy dle typu podnětu je provedena kontrolní či hodnoticí činnost nebo se prošetřují jednotlivá tvrzení uvedená ve stížnosti.
Kolik kontrol zvládnou ročně vaši inspektoři?
Česká školní inspekce ročně vydává asi 15 národních a mezinárodních analytických zpráv a metodických doporučení, naši lidé provedou asi 2 500 komplexních inspekčních činností ve všech druzích škol a školských zařízení a šetří zhruba tisícovku podnětů a stížností po celé republice.
Na jakých školách bývají kontroly nejčastější? Co všechno vaši inspektoři mohou „zkoumat“?
Celková činnost je poměrně rozsáhlá, v průběhu roku provedou naši inspektoři kolem sedmi set inspekčních činností v mateřských a základních školách a v zařízeních pro zájmové vzdělávání, celkem se tak jedná o více než 2 200 komplexních inspekčních činností. O něco méně je kontrol na středních školách a v dalších školských zařízeních. Naší kompetencí je i inspekce v zařízeních školního stravování – tam máme více než tisíc inspekcí ročně.
Česká školní inspekce hodnotí podle stanovených kritérií průběh a výsledky vzdělávání. Naše kritéria vycházejí z modelu tzv. kvalitní školy, který Česká školní inspekce ve spolupráci s externími odborníky vytvořila.
Kritéria jsou formulována pro potřeby vnějšího hodnocení instituce a vytvářejí logický rámec, který umožňuje hodnotit podmínky, průběh a výsledky vzdělávání a školských služeb na úrovni školy, vzdělávacího programu a vedení pedagogického procesu. Tento rámec umožňuje sledovat dosahování cílů vzdělávání podle školních či akreditovaných vzdělávacích programů a vyhodnotit pokrok škol v čase. Hodnocení je na čtyřstupňové škále schválené ministrem školství. Jednotlivé úrovně jsou označeny jako výborná, očekávaná, vyžadující zlepšení a nevyhovující.
Jaká pochybení obvykle ve školských zařízeních nacházíte? Kdo nejčastěji podává stížnosti?
Inspekční činnost provádíme na základě stížností, podnětů a petic, které svým obsahem spadají do naší působnosti podle školského zákona. Výsledek šetření poté Česká školní inspekce předá k dalšímu řízení zřizovateli školy, který přijímá případná opatření k nápravě. Nejčastějšími stěžovateli jsou zákonní zástupci dětí a žáků, případně sami zletilí žáci. Předmětem stížností jsou dlouhodobě oblasti zajištění bezpečnosti dětí a žáků, postupy školy při dodržování vnitřních směrnic školy, jako jsou školní řády nebo preventivní program. Ověřujeme třeba i úroveň komunikace školy a informování o průběhu a výsledcích vzdělávání, zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce zejména v souvislosti s dodržováním podpůrných opatření u dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Je rozdíl v kvalitě výuky a kantorů, případně zařízení škol?
Statisticky všechna šetření ukazují, že kvalifikovaný a aprobovaný učitel má lepší výsledky. Právě to, jak se řediteli podaří sestavit pedagogický sbor, zda vůbec má možnost jej doplnit či obměnit, kolik učitelů a na jaké předměty má kvalifikované, rozhoduje o kvalitě výuky. Výsledky pak ukazují, že nevýhodu mají malé školy v malých obcích, kdy je jedna třída v každém ročníku. Škola potom nemůže nabídnout plné využití kvalifikace učitelů a jejich výběr je omezený. To se týká zejména druhého stupně základních škol.
Dá se nějak zhodnotit, jak jsou na tom školy v jednotlivých krajích v porovnání se zbytkem republiky?
Kvalita výuky v jednotlivých okresech je přímo spjata se socioekonomickými ukazateli. Tam, kde obyvatelé čelí destabilizující chudobě, mají vysoký podíl exekucí, vysokou nezaměstnanost, rozvodovost a vysoký index sociální exkluze, se zároveň kumulují problémy v rámci vzdělávacího systému. Podíl neprospívajících žáků, podíl žáků se sníženou známkou z chování a počet neomluvených hodin souvisí s podílem exekucí a podílem obyvatel pobírajících dávky v hmotné nouzi. Jedná se typicky o okresy s vysokým počtem vyloučených lokalit.
Problém nedostatku kvalifikovaných učitelů prohlubuje nerovnosti ve vzdělávání v již socioekonomicky znevýhodněných okresech Ústeckého a Karlovarského kraje. Naopak Moravskoslezský kraj, který se rovněž potýká s řadou strukturálních problémů, má vysoký podíl aprobovaně vyučovaných hodin. Vysoká míra personálního zabezpečení je pozorována v případě Zlínského kraje a Kraje Vysočina. Přestože tyto kraje nepatří mezi ty s nejvyšším ekonomickým rozvojem, dosahují jejich žáci nadprůměrných výsledků a nepozorujeme zde ani vyšší výskyt rizikového chování žáků.
Pro účely regionálních rozdílů vytvořila Česká školní inspekce speciální publikaci – České školství v mapách, kde je přehledně zobrazeno několik desítek tematických ukazatelů. Odkaz ke stažení najdete ZDE, podrobné informace o úrovni českého školství najdete ve Výroční zprávě České školní inspekce.
www.vzdelavanivdatech.cz, www.kvalitniskola.cz
