Nevládní nezisková organizace Člověk v tísni patří k největším a nejvýznamnějším humanitárním organizacím ve střední Evropě. Její lidé působí ve čtyřiceti zemích světa, svými aktivitami ale pomáhají i lidem v Česku. Společnost vznikla v roce 1992 v okruhu válečných zpravodajů a novinářů. Jedním ze zakládajících členů byl i Šimon Pánek, který je dnes ředitelem organizace Člověk v tísni.
Co bylo pro organizaci Člověk v tísni nejviditelnější a největší změnou v posledním desetiletí?
Velkou změnu za posledních deset let přinesl náš růst, z malé až střední humanitární a lidskoprávní organizace jsme se posunuli mezi střední až velké. To zásadně posunulo velikost operací pomoci, zjednodušeně tedy i prostředků, které nám zejména vlády jsou ochotny svěřit, ale i nároků, které na nás mají. Vzpomínám na první velký projekt od britské vlády, cca za půl miliardy korun, vyhráli jsme mezinárodní soutěž a čekali smlouvu, místo toho se ozval PWC (PricewaterhouseCoopers – mezinárodní síť poradenských a auditorských společností. pozn. red.) z Londýna, že náš čeká hloubkový předaudit než doporučí vládě nám prostředky svěřit… Doma, zejména v sociální práci, dluhovém poradenství, vzdělávání jsme naše služby postupně rozšířili do téměř všech krajů a krom toho, že nabízíme a pomáháme prostřednictvím více než třiceti registrovaných služeb pomoci a podpory, tak se snažíme měnit systém, strategie, pravidla a regulace tak, abychom neléčili jen symptomy, ale snažili se ovlivnit dobrým způsobem i důvody problémů těch nejslabších ve společnosti. Jsme nevládní, nikoli protivládní organizace, a proto se všemi vládami jednáme, s expertizou, kterou máme z přímé práce.
Jsou Češi ochotni pomáhat – jaké projekty mají nejlepší odezvu a kdy lidé nejvíce přispívají?
Lidé v Česku jsou solidární, vždy byli, počínaje sbírkami na pomoc lidem ve válkách v bývalé Jugoslávii před třiceti lety. Jen musí věřit, že to má smysl a že pomoc bude doručena, že to bude fungovat. Nám věří, například pomoc na Ukrajině je naší dvanáctou operací ve válečných oblastech. Umíme to, proto nám dárci svěřili více než dvě miliardy korun, lidé i firmy. Pomáháme za ně především tam, ale i u nás doma.
Jaký je váš oblíbený projekt? Máte svoji „srdcovku“?
I kdybych měl, tak jako ředitel určitě nechci něco, co děláme, vyzdvihovat nad ostatní, často to, co je nejméně vidět, jako dlouholetá pomoc dětem z nejslabších rodin, aby obstály ve škole, doučování a podpora, mimochodem teď už leckde online, není nic, co by plnilo stránky novin. Je to ale nesmírně důležité, každý kluk nebo holka, která uspěje ve škole, pokračuje na střední stupeň, má kvalifikaci, práci, změní stereotyp rodiny z vyloučeného prostředí. A samozřejmě třeba Skutečný dárek před Vánoci je super kombinace toho, že jsem na blízké nezapomněl, a přitom nekoupil zase další vázičku na kterou padá prach. Nápady najdete na www.skutecnydarek.cz.
Kde ve světě vás v současné době nejvíce potřebují?
Potřeb je mnoho a svět je v nejhorším stavu od konce 2. světové války. Nejen kvůli mezinárodní politické nestabilitě a konfliktům, ale i z důvodů dopadů klimatických změn, které jsou tak silné, že v mnoha oblastech, zejména v Africe, ale i dalších kontinentech, mění podmínky k životu, zemědělství apod. a nutí lidi hledat jinou obživu a jiné domovy. Osobně to beru tak, že nejvíce nás potřebují tam, kam ostatní nejdou – v severní Sýrii, na východě Ukrajiny, v Afghánistánu, v zapadlých horách východního Konga. Ale také v náročných oblastech doma, zejména v pohraniční a v místech, kde se zásadně proměnila společnost po válce, kde je více sociálního vyloučení, negace, pesimismu vůči možnosti uspět v životě, kde dochází k sociálnímu vyloučení…
Které projekty v Česku považujete za nejužitečnější?
Na jedné straně určitě přímou práci, zejména podporu dětí a náctiletých ze sociálně slabých rodin, míst, komunit, aby obstály ve škole. Důležité je pracovní poradenství a dluhové taktéž a zároveň například programy mediálního vzdělávání, bezpečnosti na internetu, aktivního občanství, které naplňuje program Jeden svět na školách, sekce Člověka v tísni. Nabízí moderní audiovizuální a interaktivní metody, včetně velké podpory učitelům a pedagogům. Nějakým způsobem je využívají v téměř 5000 vzdělávacích institucích po celé republice.
Letošní Vánoce budou lidé trávit v mnoha částech světa ve válečném stavu… jak jim můžeme my Češi pomoci?
Přispět na některou z našich sbírek, dlouhodobou, ideálně se podívat na Klub přátel Člověka v tísni a stát se členkou či členem, nebo si vybrat jednorázově Skutečný dárek, podle toho, co chce člověk podpořit.
Jak se může člověk zapojit do vašich aktivit? Je to jen finančním příspěvkem?
Na rovinu řečeno ve složitém a velmi rychlém světě, kde žijeme, je to nejjednodušší, ale dlouhodobě hledáme dobrovolnice a dobrovolníky na pomoc dětem a náctiletým ve studiu, při doučování a podpoře ve škole. A pak také kolegy a kolegyně, jsme velký zaměstnavatel a chceme ty nejlepší, a to i ve financích, logistice, HR, IT. Nabízíme možná menší plat, ale velký smysl a skvělé prostředí – alespoň tak to sami zaměstnanci hodnotí v průzkumech spokojenosti, které pravidelně děláme.
Co považujete za největší úspěch společnosti Člověk v tísni?
Snad to, že jsme si zachovali základní hodnoty, které jsme cítili na začátku: otevřenost, vnitřní a vnější pravdivost, drive na skutečný výsledek, odvahu, skromnost a sebevědomí zároveň, respekt k těm, se kterými a pro které pracujeme. Poskytujeme službu a zároveň jsme se stali celosvětově působící respektovanou organizací, která je známá nejen pro své srdce a hodnoty, ale i pro svoji profesionalitu.