Prachovské skály jsou označovány jako perla Českého ráje – a přitom zde nepůsobili žádní význační lidští architekti. Jen slunce, voda a mráz.
Pradávné osídlení a jak souvisí s trampy
Toto plus dlouhý geologický proces na pískovcovém podkladě vytvořily věže a pilíře, mezi kterými prostupují hluboké a úzké rokle s temnými jeskyněmi.
Však lovecké tlupy se tu pohybovaly už v poslední době ledové, jak o tom svědčí množství nalezených kostí, a to savců jako mamuti nebo nosorožci. Své stopy tu zanechali také pastevci a zemědělci mladší a pozdní doby kamenné i lidé starší doby bronzové, stejně jako lid popelnicových polí, který si ve skalách dokonce vystavěl sídliště! K největším patří Starý hrádek – ostatně na stejném místě pak bylo vystavěno hradiště slovanského kmene Charvátů. Malá komunita zde zůstala i po jeho dobytí přemyslovskými vojsky (roku 995 nebo 996).
Zajímavé je, proč se lidé v této krajině, jistě pro zemědělství problematické svou členitostí, tak pilně usazovali? Hrála zde určitě roli bezpečnost, ale – vyzařuje tu i jakýsi spirituální náboj, nějaká energie, která přímo vybízí k využití pro náboženské rituály. To můžou určitě potvrdit i dnešní návštěvníci a naši předkové měli v sobě tím spíše rozvinutý jakýsi cit pro charakter místa – Asiaté tomu říkají třeba feng-šuej a dobrá zpráva je, že ani my jsme tuto schopnost asi neztratili. Rozeznáme na mnoha místech dobrou nebo špatnou energii a máme pro to v těchto místech i důkaz. Jak dosvědčují archeologové, trampové táboří většinou na zcela stejných místech jako kdysi pravěcí lidé.
Fortna
Soutěska Fortna patří k asi nejtajemnějším místům skal. Tak kupříkladu uprostřed jižní stěny skály nazývané Lví věž je asi ve výši očí vytesáno osm znaků, které ve 30. letech 19. století badatelé označili jako starobylé runy (jiní je ovšem pokládali za značky italských prospektorů, kteří zde pátrali po drahokamech). Na základě stupně eroze se dnes soudí, že byly vytvořeny v 17. nebo 18. století, nejsou však o té méně záhadné – účel neznáme.
Existuje kolem nich řada legend. V dávných časech se tu měla skrývat banda loupežníků, kteří sužovali Jičín i okolí. Podařilo se je pobít královskému vojsku, jen zraněný vůdce těchto lapků stačil utéct do nitra skal. Teď už přemýšlel o pekle a prosil nebesa, aby dostal možnost alespoň trochu odčinit své zlé skutky. Slitoval se prý nad ním místní duch a umírající uviděl, jak se k němu blíží nějaký člověk. I prozradil mu místo, kde měl ukryt naloupený poklad – bylo to právě v soutěsce Fortna, pod vyrytými značkami. A doposud chudý pocestný si za nalezený poklad postavil u Kbelnice velký mlýn (Bílý mlýn).
Genius loci
I přes možné zlé události, je genius loci Prachovských skal přívětivý a i děsuplné příběhy mají zpravidla dobrý konec. Však taky na vše dohlíží ze své sluje vysoko ve strmé Svantovítově stěně proslulý usměvavý skřítek – Pelíšek.
