Záhadné kameny svahů Javorníku na Šumavě: Některé vyzařují i jakousi temnou energii

Větrný kámen. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Javornická vrchovina je předhůřím hlavního hřebene Šumavy. Jižní a jihovýchodní svahy hory Javorník (1 066 m) jsou většinou obydlenou kulturní krajinou, severní a severozápadní svah tvoří hlavně hluboké lesy.

Menhiry

Právě zde také můžeme nalézt větší počet kamenů, které lze považovat za menhiry – bylo zde magické území Keltů? Vypráví se, že menhiry nejen že dokáží komunikovat mezi sebou, ale promlouvají i k citlivým lidem.

Nejznámější kameny mají dokonce jména – Měsíční kámen, Dvojčata, Mudrc, Větrný nebo Sluneční kámen. Menhiry, které patřily k megalitickým stavbám, vznikaly na konci pravěku hlavně v západní Evropě a samotný výraz menhir je keltský a znamená „vztyčený kámen“. Měly možná astronomický účel, ale především kultovní. A lidé se s těmito kameny chodili i radit.

Měsíční kámen

V minulosti byl nazýván také Kamenem předků. Nemá klasický tvar menhiru, je spíše obdélníkový a vrchol tvoří ostrá hrana. Vysoký je asi 180 cm a prý se zde setkává zemská a kosmická energie. Od ostatních menhirů se odlišuje především tím, že na západní straně má uměle vytvořený obrazec, který připomíná Měsíc. Právě zde bychom měli pociťovat nejvíce pozitivní energie; jižní strana naopak působí agresivněji a lidé se tu cítí zvláštně malátně.

Mudrc

Mudrc je asi nejvyšším kamenem v celé oblasti Javorníku, měří téměř tři metry. Jméno dostal podle rozšířené horní části kamene, připomínající hlavu. Dříve byl nazýván také Kámen spojení nebo Spojovací kámen. Je označován jako aktilit, kámen vyzařující energii.

Sluneční a Větrný kámen

Sluneční kámen prý má nejvíce energie v celé oblasti Javorníku. To Větrný kámen, na půdorysu trojúhelníku, byl zřejmě součástí jakési svatyně, ohraničené kamenným valem. Uprostřed tohoto valu lze rozeznat něco jako vchod, který je tvořený dvěma kameny. Tento kámen je zvláštní, protože vyzařuje energii spíše negativní a vnímaví lidé se tu necítí úplně dobře.

 Dvojčata

Jde o dva asi 170 cm dlouhé kameny, které jsou odděleny třiceticentimetrovou mezerou. Říká se jim také Manželé. Jejich osy míří k nebi souběžně. Možná se tu dávní stavitelé pokusili znázornit mužský a ženský princip v přírodě.