Letos v březnu vyšlo Anetě Langerové kompilační dvojalbum s názvem Zázračná písně krajina 20 LET. Zpěvačka v něm rekapituluje svou dosavadní tvorbu počínaje rokem 2004, kdy jako první vítězka SuperStar v historii české popkultury zažila mileniální davovou psychózu, zatímco chtěla jen hrát a zpívat.
Album, které obsahuje celkem 39 skladeb, sestavila Aneta především jako oslavu hudby a spolupráce s muzikanty, autory písní a producenty, kteří ji na její cestě provázeli a podporovali. Společně s albem představila i nový videoklip a vyrazila na turné. 12. července si Anetu můžete přijít poslechnout na koncert ve vinařství Lahofer u Znojma, kde vystoupí v rámci festivalu Hudba na vinicích. S Anetou jsme si ovšem povídali nejen o hudebních festivalech.
Jak se aktuálně máte, na co se těšíte? Bude tato zlínská cena pro vás něčím specifická?
Mám se hezky. Jako každý rok jsem stále na cestách, poznávám nová místa díky koncertnímu turné nebo se vracím na místa oblíbená, již známá. Těším se
z každého dne, jsem vždy zvědavá, co přinese a čím mě překvapí.
A je naopak něco, co vás vyloženě netěší, ať už pracovně, soukromě, nebo obecně? Sledujete dění ve světě, nebo se naopak snažíte negativní zprávy filtrovat, udržovat si svou bublinu?
Obecně mě netěší plýtvat svou energií. Dávám si větší pozor na to, do jakých projektů vstupuji nebo čeho jsem součástí. Snažím se dělat všechno pro to, abych měla pozitivní myšlení, ale zprávy ze světa mě úplně nemíjí. Vnímám, co se děje, a ze špatných zpráv je mi někdy úzko.
Devět let jste byla patronkou NF Světluška, loni napsala pro Nadaci Olgy Havlové Píseň pro Olgu, při jedné z oslav výročí Sametové revoluce jste zpívala píseň Modlitba pro Martu… Je tedy vidět, že vám okolní svět a souvislosti nejsou jedno. Těch, kteří potřebují pomoc či silnější hlas, je ovšem mnoho… Jak si charitativní spolupráce vybíráte?
Důvěřuju své a bráchově intuici. Většinou se vždy shodneme na tom, co je nám sympatické, a také víme, že naše kapacita není neomezená, tedy musíme si vždy předem říct, co je v našich silách a v čem můžeme danému charitativnímu projektu pomoct.
Jakým způsobem tvoříte? Kde převážně berete inspiraci, přichází sama a nečekaně, nebo naopak vyžaduje klid a soustředění?
Přichází v různých situacích, většinou nečekaně. Klid a soustředění jsou však také velmi přínosné. Ráda se jednou za čas zastavím, tiše dýchám a naslouchám. Jsou to až takové meditační chvíle, kdy si uvědomím sama sebe a dech mě po chvíli úplně zklidní. Někdy zaslechnu tóny nebo vidím barvy, emotivní obrazy a to vše pak postupně zpracovávám.
Před časem vyšlo vaše kompilační album Zázračná písně krajina. Určitě si u jednotlivých písní vybavujete období kolem jejich vzniku, jak jste se tehdy cítila a jak vypadala… Jaké pro vás emočně bylo probírat se předešlými dvaceti lety?
Byla to legrace. Mít tak detailně zdokumentovanou velkou část svého života je až k nevíře. Někdy jsem svůj hlas ani nepoznala. Ale je na tom krásně vidět, jak se člověk vyvíjel, a jsem moc ráda, že jsem se na chvíli do své minulosti intenzivně ponořila. Mělo to až terapeutické účinky.
Vaši kariéru odstartovalo vítězství v SuperStar. Vy jste ale nikdy nevyhledávala publicitu, neoblékala se jako popová diva, neplnila bulvár soukromím. Litovala jste někdy toho, že jste do soutěže tohoto typu „vlezla“?
Nikdy jsem toho upřímně nelitovala. Bylo to dobrodružství a velmi dobrá škola. Ze zkušeností, které jsem získala během soutěže, jsem čerpala ještě dlouho poté. Tehdy jsem se spíš obávala, aby mě ten mediální svět a davové šílenství nestrhlo špatným směrem.
Jak svou účast v SuperStar vnímáte dnes? Pomohla vám (třeba) dospět, ujasnit si, co v životě chcete/ nechcete, a řešit na čas i jiné věci než velký soukromý zármutek?
Pamatuju si na ten pocit, kdy mi došlo, že mám opravdu příležitost dělat v životě naplno to, co mě baví. Nemohla jsem tomu chvílemi uvěřit, ale cítila chvění něčeho většího, nové životní cesty a představy o tom mě naplňovaly pocitem štěstí. Ano, vnitřně jsem asi musela v některých věcech dospět trochu dřív, jak kvůli ztrátě mámy, tak tomu, že se mi dva roky nato obrátil život naruby kvůli soutěži. Ale věděla jsem, že mám před sebou hodně práce a bude to běh na dlouhou trať.
Bylo těžké se pak z kategorie produkt SuperStar vymanit? Začít skládat vlastní hudbu, sestavit svou kapelu?
Naštěstí jsem byla obklopena dobrými lidmi, kteří mě stále podporovali, abych si našla svou vlastní cestu. Byli pro mě obrovskou oporou. Ať už to byla moje rodina, která při mně stála, včetně mého bráchy Nikoly, který se stal mým manažerem a chránil mě doslova svým vlastním tělem, tak lidé, kteří se nám snažili od začátku pomoct a neměli s námi špatné úmysly. Také jsem měla oporu v lidech z hudební branže. Ať už to byl například Ivan Král, Michal Hrůza, nebo Honza Muchow, kteří mě inspirovali ke skládání vlastních písní. Pamatuji si i na své první vystoupení na velkém festivalu Rock for People, kde mě kluci z kapely Divoký Bill pozvali k sobě na pódium, nebo na turné kapely Tři sestry, které jsem už se svou tehdejší kapelou absolvovala jako host. Nebo na své první Anděly. Konaly se tehdy v Ostravě, a když jsem přišla do společné místnosti, velmi mile mě tehdy pozdravili paní Hegerová s panem Nohavicou. Cítila jsem se být přijata, ač vím, že bylo i pár hlasů, které se mediálně vyjadřovaly o soutěžících, že to jsou rychlokvašky a že brzy skončí, ale na to jsem moc nehleděla. Věděla jsem, že miluju hudbu a udělám vše, co bude v mých silách, abych našla svůj směr a vydržela.
A co se vám vlastně líbí, co máte ráda? Samozřejmě kromě hudby. Sportujete, cestujte, čtete, chodíte do divadla… Něco úplně jiného?
Moc ráda cestuju a poznávám vzdálené krajiny, jejich obyvatele, místní kulturu a zvyky. S sebou mám vždy i nějakou knihu. Jinak moc ráda chodím přírodou. Chůze je neskutečně inspirativní, každý krok je uklidňující. Také mám samozřejmě ráda kulturu, ať už hudební, divadelní a také často navštěvuji výstavy. Obecně obdivuji umění se vyjadřovat.
Asi jediný moment z vašeho soukromí, který kdy pronikl do bulváru, byl váš partnerský vztah se ženou. Jaké to pro vás bylo – především úleva? Nebo jste se setkala i s negativními reakcemi?
Nevím, zda se mi tehdy ulevilo, to už si nepamatuji. Jen jsem si moc přála, aby mě nepronásledovali fotografové a nezasahovali do mého soukromí bez mého vědomí. Jinak reakce lidí byly vesměs pozitivní, nesetkala jsem se s ničím výrazně negativním. Přišlo mi, že mi lidé vždy přáli, abych se měla dobře. Byli ke mně laskaví.
Co vaše původní rodina, stále držíte při sobě, s bratrem Nikolou i po letech blízké spolupráce vycházíte?
Ve svém soukromém životě jsem spokojená. Za svou rodinu jsem vděčná, bez ní bych se v životě možná už dávno ztratila. Se sourozenci držíme pevně při sobě tak, jak nás rodiče vychovali. Táta na nás stále dohlíží, je s ním sranda a vím, že nám všem přeje a je tu pro nás a my zase pro něj.
Jedna ze zastávek vašeho turné k desce Zázračná písně krajina bude i ve vinařství Lahofer ve Znojmě (12. 7.), v rámci festivalu Hudba na vinicích. Máte ráda víno? Nebo radši pivo? Vodu?
Chutná mi víno, pivo i voda. Ale když si dám víno, většinou volím červené.
Ptala se Petra Trnková