V současné době nastoupila Ina Palacká na post mluvčí Filozofické fakulty UK, pracuje na dokončení doktorátu. Od letního semestru roku 2008, který strávila v rámci programu Erasmus na studijním pobytu na univerzitě v německém Heidelbergu, uplynulo mnoho let, přesto se tato zkušenost v jejím dalším životě nesmazatelně otiskla.
Za těch 16 let toho Ina zvládla dost – dva kratší stipendijní pobyty v Berlíně a ve Vídni, rok na elitní americké univerzitě v Berkeley na Fulbrightově stipendiu. Téměř dekádu přednášela na Pedagogické fakultě UK dějiny české literatury. Podnikla dobrodružnou výpravu na Sibiř po stopách svého dědečka legionáře, o níž napsala cestopis Transsibiřská odysea. Provdala se za spolužáka z Erasmu, germanistu a historika, který má lásku k českým dějinám v genech, pochází totiž z rodiny národního buditele Františka Palackého. Společně vychovávají dva syny.
Ina vždy milovala příběhy, jejich vyprávění a sdílení. Po absolvování píseckého gymnázia tedy zvolila studium bohemistiky a germanistiky na Filozofické fakultě UK. U studentů filologických oborů je téměř automatické, že vyjíždí na stáže do zemí, jejichž jazyk a literaturu studují.
„Odjela jsem záměrně před postupovými zkouškami, a to s dvěma cíli: zlepšit němčinu a zjistit, zda obstojím v zahraničním prostředí. Nabídka Erasmu na naší škole byla nejen bohatá, ale také přehledná a dostupná. Já si zvolila jednu z nejstarších německých univerzit v Heidelbergu,“ popisuje Ina.
Jiný pohled na obor a umění fungovat v neznámém systému
Největším překvapením na německé univerzitě byl odlišný přístup k oboru a větší důraz na rozvoj měkkých kompetencí. „Samozřejmou součástí tamního studijního programu germanistika byla například rétorická a argumentační cvičení, akademické psaní či time management, které považuji za velmi důležitou profesní výbavu každého vysokoškoláka, z Česka jsem ale takové věci vůbec neznala,“ popisuje Ina.
Odlišný přístup ji okouzlil a nadchl natolik, že se rozhodla strávit na zahraničních univerzitách více času. Erasmus jí dodal potřebnou sebedůvěru nebát se požádat o různá, zdánlivě třeba obtížněji získatelná stipendia různých nadací.
„Jak už člověk jednou zvládne obstát v cizím prostředí – absolvovat studijní předměty, vypapírovat si všechna povolení, ale taky platit účty, neskutečně ho to posílí. Mně to dodalo odvahu se během doktorského studia přihlásit na skutečně prestižní univerzitu,“ popisuje Ina svou cestu k Fulbrightovu stipendiu na univerzitě v kalifornském Berkeley.
Díky předešlé procedurální zkušenosti zvládla podání žádost se všemi náležitostmi, i když příprava na výběrové řízení trvala skoro dva roky. Stálo to ovšem za to. „Pobyt v Berkeley považuji za neocenitelnou zkušenost, profesně i lidsky. Kromě velkého obohacení v rámci mého oboru mě to hodně posunulo i jako pedagoga,“ popisuje Ina.
Anglosaské akademické prostředí hodnotí jako více demokratické a rovnostářské, vztahy mezi studenty a učiteli jako méně formální. „Zjistila jsem, že mi tento přístup konvenuje mnohem víc, naplňuje totiž lépe mou představu univerzity jako úseku životní cesty, po níž může pedagog své studenty ne poučovat, ale provázet,“ vysvětluje Palacká.
Nejlepší kúra proti radikalizaci
Během Erasmu se Ina zamilovala do svého budoucího manžela, o něco staršího spolužáka z Filozofické fakulty. Chodil o pár ročníků výš na germanistiku, v Heidelbergu bydlel o patro níž na stejné koleji, v Praze se předtím nikdy nepotkali. Navázala ale i další vztahy.
„Mezinárodní kolegiální a přátelský kruh, který se zformoval během Erasmu, je stále v mém životě. Píšeme si a když máme možnost, vídáme se. Zkouška, zda zvládneme obstát v cizím prostředí, byl silný společný zážitek a stmelila nás na celý život,“ popisuje Ina.
Další silný zážitek přišel o 10 let později v roce 2018, kdy se s manželem vypravila na Sibiř, po stopách rodinného příběhu svého pradědečka legionáře. „Díky předešlým zkušenostem mě Rusko tehdy tolik neděsilo. Věděla jsem, že si dokážu poradit, umím se zorientovat v cizím systému a mentalitě,“ doplňuje. „Moc bych si přála, aby zahraničí zkušenost byla součástí běžného vysokoškolského studia každého studenta. Mně pomohla uvidět, jak různí lidé jsou, jak různě se dá přistupovat ke stejnému oboru a profesi, což je mi dodnes v práci velkou inspirací. Erasmus přinesl do mého života mnohem víc pokory a víry, že když se vystavíme neznámému a otevřeme vnějšímu světu, budeme jako lidé i jako instituce silnější,“ uzavírá Ina Palacká.