V mládí jsme zvyklí na to, že naše tělo dokáže téměř nemožné. Řídíme se hesly Když nemůžeš, tak přidej nebo Sky is the limit = Dokážeš vše. S životosprávou si většinou nelámeme hlavu, pravidelná strava či spánek nám příliš neříkají. Přesto fungujeme, a to docela dobře. Pak však nenápadně přijde změna, kdy si uvědomíme, že naše tělo není perpetum mobile. Potřebujeme častěji dobíjet baterky a alespoň občasnou údržbu. Postupem let se naše tělesná schránka ozývá stále častěji a intenzivněji. Přibližně v pětačtyřiceti či v padesáti dochází k prvnímu zlomu, kdy s nelibostí zaznamenáme první limitující zdravotní problémy. Někdo má silné bolesti zad, takže ráno sotva vstane z postele. Druhý se zadýchává do schodů a třetí musí řešit vysoký krevní tlak, pokud nechce skončit s infarktem.
Na co se připravit s přibývajícím věkem
Zhoršující se zdraví s sebou automaticky přináší nutnost navštěvovat častěji lékaře. Pro člověka, který byl dosud zdravý jako řípa a lékaře viděl naposledy v porodnici při svém příchodu na svět, může však být tzv. chození po doktorech přímo šokem. Proto je dobré předem vědět, na co se připravit.
Tělo přestává poslouchat
Zejména pro ty, kteří nikdy nebyli vážněji nemocní, je velkým problémem přijmout skutečnost, že už to nejsou oni, kdo udávají životní náplň a tempo, ale jejich tělo.
Návštěvy lékařů zaberou hodně času
Angličtina by použila termín, že se jedná o „time-consuming business“. Mnoho zdravotních problémů, nelze vyřešit jednou návštěvou praktického lékaře. Zpravidla nám musí udělat odběry a často také odeslat na odborná vyšetření. S výsledky se musíme k němu vrátit. Někdy takto naše anabáze skončí, jindy nás odešle k odbornému lékaři. U praktického lékaře mnohdy strávíme v čekárně mezi nemocnými lidmi i přes dvě hodiny, a to často i přesto, že jsme byli objednáni na určitý čas. S obdobnou situací se můžeme setkat i u odborných lékařů. Navíc se čekací lhůty na některá vyšetření pohybují až kolem tří měsíců. V posledních letech bývají velmi časté výpadky běžně předepisovaných léků, takže své léky dostaneme třeba až v lékárně na druhém konci města.
Péče o zdraví stojí spoustu peněz
I když nám lékař na náš lék vystaví recept, často je nutno doplácet nemalé částky. Dále je mnohdy potřeba užívat léky, které si pacient hradí plně sám, případně různé podpůrné doplňky. Pokud člověk potřebuje různé zdravotní pomůcky, např. sluchadlo, chodítko, berle, může se stát, že bude muset určitou částku doplatit. Někdy pacientům pomáhají různé procedury, které si plně hradí sami, např. akupunktura, masáže, cvičení na klouby a páteř, plavání a vířivky. Zdravotní pojišťovny naštěstí často přispívají na permanentky na různé pohybové či léčebné procedury, proto je dobré se u příslušné zdravotní pojišťovny předem informovat.
Zvláštní svět za dveřmi ordinací a nemocnic
V tomto světě čas běží jinak. Nikoho nezajímá, že spěcháme kvůli uzávěrky v práci. Vše si plyne svým vlastním tempem, které je určeno časem odběrů, vyšetření, operací a také počtem pacientů v čekárně. Pacient se stává malinkou často anonymní součástkou jednoho velikého soukolí zdravotního systému. Pokud budeme očekávat zvláštní zájem o svou osobu, budeme patrně zklamáni. Lékař se nás (mnohdy ve spěchu) zeptá na pro něj důležitá fakta, málokdy nám bude sám od sebe něco vysvětlovat či se dokonce zajímat o naše obavy. (Existují samozřejmě výjimky a těmto patří velký dík.) Lékaři jsou mnohdy sami ve stresu z přeplněných čekáren a administrativní zátěže, která je obírá o čas, který by měli věnovat pacientům. Pokud nám tedy není ohledně léčby něco jasné, je potřeba být aktivní a ptát se.
I přesto, že našemu zdravotnímu systému lze spoustu věcí vytknout, stále patří k těm kvalitnějším a snese srovnání ve světovém měřítku. Nezoufejte tedy, v mnoha zemích byste se měli ještě hůře.
