Krvavé oběti pohanským bohům a s tím případný rituální kanibalismus, to není jen výsada afrických kmenů. I naši pravěcí předkové se k takovým praktikám pravděpodobně uchylovali. Vybíráme tři místa, zřejmě spojená s lidskými oběťmi.
Býčí skála skrývala nebývalé hrůzy
Když začal badatel Jindřich Wankel roku 1872 zkoumat jeskyni Býčí skála v Moravském krasu, ještě netušil, že odhalí zřejmě nejděsivější rituální obětiště na našem území. Jeho nálezy spadají do doby halštatské, éra let 750 – 400 př. Kr. Samotný název jeskyně je odvozen od nálezu bronzové sošky býčka.
Postupně byla odkrývána spálená podlaha, kde ležely rozházené zuhelnatělé hromádky obilí, bronzové náramky, krásné korálky i zlaté spony do vlasů. Mezi těmito nálezy byly objeveny trupy dvou koní zbavené končetin a hlav, to však zdaleka nebylo vše.
Uprostřed jeskyně leželo 40 rozsekaných lidských koster. Z větší části šlo o ženy, z nichž některé měly useknutou hlavu, jiné ruce či nohy. U jižní stěny jeskyně byl pak nalezen oltář a na něm useknuté ženské ruce, ještě stále ozdobené šperky. Kdo tu byl obětován? Neznámému, ale asi dosti temnému božstvu, tu možná padla za oběť nějaká princezna i s celou svojí družinou.
Skalka u Velimi byla zřejmě dalším obětištěm
Poměrně nevýrazný kopec u Velimi skrývá opevněný systém, na svoji dobu unikátní. Naleziště je z let 2200 – 1300 př. Kr. Základem opevnění je rondel – kruhový areál obehnaný příkopem a palisádou. Mohl vypadat jako pevnost, ale zřejmě to byla svatyně. Vedly sem čtyři vstupy, každý obrácený na jednu světovou stranu, což by pro vojenskou pevnost neplnilo právě strategický účel. Na místo kultu poukazuje i obrovské množství bronzových a zlatých artefaktů. Také jsou zde ovšem hromadné hroby.
Bylo tu nalezeno mnoho zvířecích kostí a střepů z keramiky… a krom toho kostry minimálně 30 lidí. Řezné a sečné stopy na kostech upozorňují na kanibalské praktiky, zřejmě rituální. V dalším hrobě jsou zase pouze lebky šesti lidí společně s kostrou krávy.
Radovesice – v co věřili tehdejší obyvatelé?
Jedná se o keltské sídliště na Litoměřicku a nálezy pocházejí z doby laténské, tedy 400 – 40 př. Kr. A tyto nálezy nám ukazují, že některá tajemství Keltů jsou asi temnější než jiná. Badatelé zde nalezli mezi zvířecími kostmi také kosti lidské. Naporcovány byly ale stejně jako kosti zvířat. Je možné, že svoje zajatce snědli a věřili, že nad svými nepřáteli získávají moc i po smrti, či že jejich síla přejde do nich.
