Codex gigas v překladu znamená „obrovská kniha“, ale bývá také označována podle zvláštního vyobrazení ďábla jako Ďáblova bible. Jedná se o největší rukopisnou knihu na světě, to ale není její jediná zajímavost. Objevuje se tu řada záhad a otazníků. Kdy a proč vlastně vznikla, kdo byl jejím autorem? Kdo se uvolil sepsat takové veledílo? Všechny texty kodexu jsou dodnes čitelné. Historikové a grafologové se shodli v tom, že celá kniha je psána jednou rukou, tedy jediným autorem. Je ale vůbec možné, aby takovou práci vytvořil jediný člověk? Otazníky zůstávají…
Záhadami opředený kodex
Codex gigas je vázán v dřevěných deskách, které jsou potaženy kůží a opatřeny kovovým zdobením. Tajemno se týká už jeho stránek. Původně obsahoval 320 pergamenových listů, z nichž bylo ale osm listů vyříznuto. Není ale známo kdy, kým a proč!
A co teprve legenda, která se ke knize váže. Podle ní mnich podlažického kláštera, který se roku 1212 vydal do Basileje s výpravou Přemysla Otakara I., se tu seznámil s jakýmsi mágem Scottem. Ten ho uvedl do rituálů černé magie a uctívání Satana. Po návratu mnicha do Podlažic se ale vše prozradilo. Mnich měl být zaživa zazděn. Pokusil se o vlastní záchranu a zavázal se, že přes noc napíše knihu, která pojme všechny vědomosti světa. Dal se ihned do díla, ale jak noc postupovala, začínalo být stále více zřejmé, že závazek nedodrží, neboť to není v lidských silách. V zoufalství se tedy zaprodal ďáblu a zaslíbil mu svoji duši. Ďábel za něj knihu sepsal a mnich z vděčnosti přidal jeho obrázek, který se nachází na straně 290. Z tohoto hlediska je zajímavé, že kniha obsahuje i biblické pasáže – ty měl ďábel sepsat jen s obrovským sebezapřením. Dále kniha skutečně shrnuje řadu tehdejších znalostí (encyklopedii Isidora ze Sevilly, Kosmovu kroniku aj.), ale nachází se zde také spousta zaklínadel, třeba obranná zaklínadla pro vyhánění démonů – ty jsou na stranách zčernalého pergamenu. Žádné ze zaklínadel neslouží k vymítání ďábla, přestože benediktini exorcismus prováděli.
A co praví historie?
Historici usuzují, že Ďáblova bible mohla být napsána na začátku 13. století právě v klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Záznamy končí rokem 1229. Kniha pak putovala mezi kláštery – cisterciáckým klášterem v Sedlci, břevnovským klášterem a klášterem v Broumově. Odtud byla převezena roku 1594 do Prahy, kde ji zařadili do sbírky císaře Rudolfa II. V roce 1648 (na konci třicetileté války) Švédové po přepadu Prahy knihu odvezli do Stockholmu, kde je dodnes uložena v Královské knihovně a nepodařilo se ji získat zpět. Jen v letech 2007 – 2008 se ji podařilo zapůjčit na výstavu v pražském Klementinu. Maketa kodexu je umístěna v Městském muzeu v Chrasti, nedaleko místa, kde měla být vytvořena.
