Šelmy k Šumavě patří. Chránit je, znamená znát jejich chování, předvídat reakce a citlivě využívat krajinu, kde žijí. Jan Mokrý je vedoucím oddělení zoologie Národního parku Šumava a ke zvířatům měl blízko od základní školy.
Věděl jste, že jednou chcete dělat ochranu vzácných druhů živočichů jako svoji profesi?
Do přírody mne to táhlo od mládí. Pozorování zvířat ve volné přírodě mne vždy bavilo. Že se tím budu jednou živit, to jsem však netušil. To až později. K nějakému bližšímu studiu šumavských šelem jsem se propracovával postupně.
S jakými druhy šelem se v NP Šumava můžeme jako návštěvníci této krásné přírodní lokality setkat?
Nejvíce druhů je z čeledi lasicovitých (hranostaj, kolčava, tchoř, kuna lesní i skalní, jezevec, vydra, norek americký), ale najdou se i zástupci psovitých (liška, vlk, psík mývalovitý) a kočkovitých šelem (rys, kočka divoká). V poslední době i zástupce medvídkovitých – mýval severní. Neměli bychom ale zapomenout na to, že na Šumavě žije skoro 400 zvláště chráněných druhů zvířat a rostlin.
Jsou setkání šelmy s člověkem na Šumavě nějak specifická?
Ono je rozdíl potkat a potkat. Setkání třeba s rysem jsou ojedinělá a dají se odhadnout na jednotky až desítky za rok. Nelze říct, zda se jedná spíš o zimu nebo léto. Šumava je turistickým rájem a to přímo ovlivňuje okolnosti setkání této šelmy s člověkem. Co je ale možné říct, že k tomu dochází nejvíc na začátku a konci aktivní fáze spojené s lovem jako jejich přirozenou aktivitou. Tedy navečer a brzy ráno. Jsou i setkání během dne, ale to jsou opravdu výjimky.
Jak jejich výskyt monitorujete vy, profesionálové?
Metod je víc. Nejčastěji zaznamenáváme stopy v měkkém terénu nebo ve sněhu, trus té které šelmy nám hodně napoví i o konkrétním jedinci. Pak samozřejmě umisťujeme na vybraná místa fotopasti a vyhodnocujeme záznamy. No a konečně pozorování naživo v místech pravděpodobného výskytu šelem.
Je potřeba se na Šumavě třeba vlka bát?
Jak člověk, tak zvíře potřebují vzájemný respekt. Vlk se snaží odhadnout, co se bude dít. Rozhodně ne s cílem zaútočit, má kam ustoupit a vy taky. Je ale dobré zachovávat obecné zásady. Nesnažit se otočit a utíkat. V každé šelmě je instinkt lovce, mají to v genech. Takže nedělat prudké pohyby, neotáčet se ke zvířeti zády a počkat, až vlk sám odejde. Spíš vychutnat kouzlo okamžiku, vždyť takové setkání může být jednou za život.
Co je přirozenou potravou vlka a rysa?
Vlk loví nejdostupnější kořist, kterou je na Šumavě jelení zvěř, může však lovit i srnce, prasata, bobry, zajíce i drobné hlodavce. Rys preferuje srnčí. Obojího je ve zdejších hvozdech dost a šelmy jsou odjakživa regulátory stavu této zvěře. Obě tyto šelmy mají teritoriální chování a potřebu se čas od času přemístit za potravou.
Říkáte teritoriální chování. Na jak velkém území se třeba rys na Šumavě vyskytuje?
Rys se vyskytuje na Šumavě na území Rakouska, Bavorska a Česka na ploše přibližně 13.000 kilometrů čtverečních. Národní park Šumava má pro představu přibližně 680 kilometrů čtverečních. Velikost jednoho teritoria jsou stovky kilometrů čtverečních.
Existuje pro zájemce možnost sledovat vlky v přirozeném prostředí?
Ve volné přírodě se to poštěstí jen někomu, ale v Návštěvnickém centru Srní, kde jsou vlci ze zoologických zahrad, je to možné. I v tomto ohraničeném prostoru je možné pozorovat některé zákonitosti sociálního chování této šelmy a sledovat její ostražitost.
Ještě o jedné šelmě jsme nehovořili. Co kočka divoká? Jak se liší od té domácí a jak často ji můžeme na Šumavě vidět?
Pozorování kočky divoké je velmi vzácné, ještě vzácnější než setkání s rysem či vlkem. Oproti kočce domácí je samozřejmě větší bývá zbarvena do šeda s černou kresbou a má hodně huňatý ocas. Loví hlavně hlodavce, ale i ptáky a další drobné živočichy.
Máte za sebou nějaké zajímavé setkání se zvířaty, o kterých jsme se dnes bavili?
Nic dramatického, kdy bychom si na sebe hleděli pár metrů od sebe se mi zatím neudálo. Rysa jsem viděl v přírodě dvakrát, a to bylo ještě z auta. Snad se poštěstí více v budoucnu.
Foto: archiv respondenta