O možných otravách houbami si povídáme s toxikoložkou MUDr. Hanou Farnou. Na nedostatek telefonátů týkajících se první pomoci si teď na podzim rozhodně stěžovat nemůže.
Jak dlouho se vy osobně věnujete toxikologii a proč?
Toxikologii se věnuji od roku 2000. Byla to věc náhody. Tehdy jsem právě přemýšlela, jak změnit zaměstnání. Moje práce pro farmaceutickou firmu mě nenaplňovala, cítila jsem se odtržená od skutečné medicíny. A do LDN, odkud jsem odešla na mateřskou dovolenou, jsem se už vracet nechtěla, toužila jsem po něčem novém.
Jaký je u nás poměr otrav rostlinami a houbami?
Dotazy na rostliny tvoří kolem 12 % našich dotazů, dotazy na houby kolem 2 %, v bohaté houbové sezóně až 4 %. A na úvod jedna zajímavost: Houby nejsou rostliny, jsou to původem živočichové. V jejich buněčné bláně je obsažený chitin, podobně jako u hmyzu. Vyvinuly se z primitivních bičíkovců.
V kterých měsících máte nejvíce napilno co do otrav houbami?
Samozřejmě v letních a v podzimních měsících. Neklamným znamením začátku podzimu jsou otravy lysohlávkami, nasbíranými úmyslně za účelem psychedelických a halucinogenních účinků. V listopadu už nastává útlum. Otravy houbami mají téměř stoprocentně sezónní charakter. Tak zvané zimní houby u nás nejsou příliš významné. V zimě jako příčina otravy padají v úvahu vlastně jen houby sušené nebo uchovávané v mrazáku. Nepočítám do toho ale houby zakoupené v kamenném obchodě. Tam jde zpravidla jen o podráždění trávicího traktu z individuální nesnášenlivosti, nebo o tak zvanou nepravou otravu ze zkažených hub. I jedlými houbami je totiž možné se otrávit, pokud utrpí nevhodným skladováním nebo jsou nedostatečně tepelně upravené.
Jaké houby způsobují otravy v ČR nejčastěji?
Nejčastější dotazy na Toxikologické informační centrum týkají možného požití muchomůrky zelené, dále na otravu muchomůrkou tygrovanou a na lysohlávky. V ostatních případech se jedná o houby neznámé, syrové houby, nedostatečně tepelně upravené, jsou to houby jedlé, které však vyvolaly gastroenteritidu.
Které otravy jsou nejnebezpečnější?
Otrava muchomůrkou zelenou, považovanou za nejjedovatější a nejnebezpečnější houbu Evropy a severní Ameriky. Má na svědomí až 90 % fatálních otrav z hub. Poznávací znamení je, že roste z pochvy, které se říká kalich smrti. Má nazelenalý klobouk, možné jsou ale i bílé mutace. Stejně toxické jsou i příbuzné druhy muchomůrek. Jedná se například o muchomůrku jarní, která je u nás ale dost vzácná. Je ovšem nutné neustále znova a znova upozorňovat na možné záměny muchomůrek s holubinkami nebo se žampióny. Je to především pečárka lesní. Osobně doporučuji lesní žampiony vůbec nesbírat. Záměna s bílými variantami muchomůrky zelené je příliš nebezpečná. A pozor, to se příliš neví, stejné toxiny mohou obsahovat i nízké bedly.
Co tedy muchomůrka tygrovaná?
Kupodivu není příliš nebezpečná, i když otrava bývá dost nepříjemná. Na lidský organismus v tomto případě působí zcela jiné toxiny, a to kyselina ibotenová a muscimol. Závažný průběh otravy je ojedinělý. Příznaky nastoupí brzy, už za půl až dvě hodiny po jídle. Napřed slinění, slzení, zúžené zornice, někdy i kolikovité bolesti břicha. Rychle je vystřídají opačné příznaky. Jedná se o rozšířené zornice, bušení srdce, zarudnutí kůže, pocit odosobnění až halucinace. Jen výjimečně jsou to křeče a kóma. Uzdravení je většinou i spontánní. Muchomůrka tygrovaná se může zaměnit – podle zbarvení klobouku – za různé holubinky (tak zvané masáky nebo i za hřibovité houby. Podobné toxiny obsahuje i všeobecně známá muchomůrka červená. Ta se nedá zaměnit s ničím, ale v posledních letech začíná být populární pro svůj halucinogenní účinek (oškrabávají se za tím účelem bílé tečky na červeném klobouku).
Které tělesné orgány bývají nejvíce napadené houbovými toxiny?
Klíčové je poškození jater. Například u muchomůrky zelené je poškozena vnitřní strukturu jaterních buněk, v menší míře i buněk ledvinných kanálků. Zrádné je, že otrava se projeví s odstupem několika hodin, první příznaky většinou za 8–12 hodin, někdy i později. Zprvu je to nevolnost, zvracení, průjem. Tato první fáze trvá kolem 48 hodin. V další fázi následuje zdánlivá úleva, prvotní příznaky odezní. Zlepšení je ovšem zavádějící, protože v tomto stádiu již probíhá poškození jaterních buněk. Bez léčebného zásahu se rozvíjí selhání jater a také selhání ledvin. K smrti obvykle dochází čtvrtý až sedmý den po požití.
A další životně důležité orgány?
U ledvin, které mohou být zasaženy i samostatně, se jedná o tak zvaný nefrotoxický syndrom. Je typický pro pavučinec plyšový, který obsahuje alkaloid orellanin. U nás je naštěstí vzácný a svým neatraktivním vzhledem neláká ke sběru. Pozor, existuje možnost záměny s populární podzimní houbou václavkou. Je zajímavé, že až do roku 1958 byl považován za jedlý, protože má tak dlouhou dobu působení na organismus, 2 -3 týdny To způsobovala, že jeho požití nebylo spojováno s následným selháním ledvin.
Co mozek?
Některé houby působí neurotoxicky – na periferní nervový systém nebo na centrální nervový systém, případně obojí. Typickým příkladem je muchomůrka tygrovaná. V úvodu jsou příznaky typu pocení, slzení, mióza, křeče, tedy je ovlivněna tak zvaná parasympatika. Laicky řečeno, jedná se o systémy, které nám udržují mnohé tělesné funkce a reakce organismu v chodu. Potom se ujímá žezla kyselina ibotenová, působící dezorientaci a často i halucinace. Některé houby, především z rodu vláknic, působí tak, že se otrava může projevit po 15 – 30 minutách ztrátou vědomí a zvracením, rozostřením zraku a problémy s dechem. Tento stav může trvat kolem 2 hodin. Případy smrtelné otravy jsou vzácné, smrt nastává zástavou dechu nebo selháním srdeční činnosti.
Jakou roli hraje čas při záchraně u otrav houbami?
Přímo zásadní. To platí především pro muchomůrku zelenou a další houby, které obsahují podobné toxiny (amatoxiny), například nízké bedly.
Při určení původu otravy hraje významnou roli přivezený vzorek nebo máte k dispozici i jinou diagnostiku?
Vzorek houby samozřejmě hraje zásadní roli, ať už je to samotná houba nebo zbytky houbového pokrmu, žaludeční obsah nebo průjmovitá stolice. Zkušený mykolog může určit houbu i z obrázku, který musí být ale dostatečně reprezentativní. Co se týká třeba diagnostiky otravy muchomůrkou zelenou je klíčové laboratorní vyšetření amatoxinů v krvi a v moči. V krvi dají se toxiny prokázat už za 12 – 20 hodin, v moči do 3 – 4 dnů po požití houby.
Jaký je poměr mezi jednotlivci a skupinami? Na houby se chodí sice v jednom, ale houbový pokrm konzumuje zpravidla více lidí ….
U skupinových otrav onemocní nejprve děti a staří lidé. Pokud tentýž houbový pokrm jí více lidí a špatně je jen jednomu z nich, je možné předpokládat, že by mohlo jít jen o nespecifické podráždění trávicího traktu, o tak zvanou nepravou otravu z hub. Ovšem pozor, to může platit jen v případě, že jde o promíchané houby, tedy například o smaženici nebo o houbovou polévku či omáčku, o houbové rizoto a podobně. Pokud by šlo o houbové řízky, tam je možné že jeden jediný si vytáhne onoho pověstného černého Petra.
Existují trvalé následky po otravě houbami?
Mohou se vyskytnout. Jde o postižení jater a ledvin. Naštěstí po přežití otravy muchomůrkou zelenou většinou dojde k úzdravě, i když někdy i po více měsících. Ovšem jsou i případy, které dospějí až k nutnosti transplantace jater. Přetrvávající poškození ledvin po otravě muchomůrkou zelenou s nutností hemodialýzy jsme zaznamenali jen jedenkrát. Po přežití otravy pavučincem plyšovým, který působí vysloveně nefrotoxicky, trvá úprava funkcí ledvin i až 1 – 2 roky. V mnohých případech i po více letech může nastat chronické selhání, které vyžaduje hemodialýzu nebo transplantaci.
Můžete uvést konkrétní případy otravy houbami, které jste řešila?
Dívka, věk 3 roky, sledovaná od narození pro nespecifické zvýšení aktivity jaterních enzymů byla přijata do nemocnice v bezvědomí s křečemi. Příčina klinických příznaků nebyla jasná. Druhý den hospitalizace se laboratorně potvrdilo závažné jaterní selhání s poruchami krevní srážlivosti, encefalopatií a zástavou močení. Dodatečně matka uvedla, že dítě mohlo před třemi dny požít na dětském táboře v lese nějakou neznámou houbu nebo bobule. Z klinického průběhu bylo vysloveno podezření na požití muchomůrky zelené a ihned byla zahájena léčba. Při dalším laboratorním vyšetření zbytků zvratků, které zůstaly na ručníku po prvním zvracení, byly potvrzeny spóry muchomůrky zelené. Navzdory léčbě dítě umírá pátý den po požití houby na srdeční zástavu. Trochu z jiného soudku je otrava lysohlávkou. Její hlavní alkaloid psilocybin je svou chemickou strukturou velmi podobný serotoninu a dopaminu. Je to velmi účinný halucinogen, který má psychedelický efekt. Působí podobně jako LSD, ale je – pokud se to dá takto říct – bezpečnější. U otravy lysohlávkou je největší nebezpečí impulzivní reakce, například skok z okna v panice. Ta může nastat místo očekávaného příjemného zážitku. Lysohlávka je ale velmi zajímavá houba z farmaceutického oboru a dá se říct, že i perspektivní. Uvažuje se o jejím testování v léčbě depresí. Psychedelický účinek lysohlávky by mohl být přínosem pro onkologické pacienty v terminálním stádiu, ale i pro pacienty s nezvladatelnou depresí. Vždy však pod odborným lékařským dohledem.
Jaká je nejjedovatější houba na světě?
Muchomůrka zelená. Má kromě Evropy a USA na svědomí životy i českých amatérských houbařů.
Zkuste něco s dobrým koncem …
Rozjařená parta v lese oslavovala úspěšnou krádež měděných drátů. V alkoholovém opojení jedna z účastnic snědla tři bílé houby, které rostly v lesní trávě. Po syrových houbách měla nevolnost a zvracení, přidal se pak i průjem. Dostala strach z muchomůrky zelené a vyhledala lékařskou pomoc. Ze stolice se podařilo prokázat, že se nejedná o spóry muchomůrky zelené, nýbrž o žampion, konkrétně pečárku lesní.
Foto: autor a Renata Vondráčková