O škodlivost stresu se píše a mluví všude. Moc dobře víme, že stres nás může dohnat k žaludeční neuróze, infarktu nebo dokonce k sebevraždě. Není tedy tvrzení o prospěšnosti stresu poněkud zcestné?
Ne, opravdu není. Stres se totiž stává škodlivým až tehdy, když je ho na nás příliš a když ho prožíváme dlouhodobě. Pak skutečně může náš život ničit nebo nás o něj dokonce připravit. Na druhou stranu určitou dávku stresu ke své existenci nutně potřebujeme. Představte si, že by žádný stres neexistoval, že by celý život byl jako jedna nekonečná dovolená na Bali – jen opalování, koupání a žádné povinnosti. Zpočátku byste si to užívali, ale pak byste se začali nudit, užírat se – chyběla by vám smysluplná náplň života, vaše tělo i mysl by zlenivěly. Ztloustly byste a ochably by vám svaly. Posléze by ti činorodější z vás uvažovali o dobrovolném odchodu z tohoto světa.
Bezpečný stres
Stresu, který pro svůj život potřebujeme, se odborně říká „eustres“. Je to stres, který nám neškodí, ale naopak nás motivuje, je hnacím motorem pro naše konání, pro dosahování výsledků. Je běžnou součástí našeho každodenního života. Důležité je vědět, že jeho hranice jsou dosti individuální.Pro příklad nemusíme chodit daleko. Jak se zachovají vaší kolegové, když dostanou týden na splnění náročnějšího projektu? Kolegyně Klára dorazí v pondělí do kanceláře už o hodinu dříve. Pečlivě si rozplánuje své povinnosti a rozdělí do dílčích úkolů. Nesnáší stres. Projekt dokončí už v pátek, takže s úsměvem vítá vidinu bezstarostného víkendu. Pepa se začne o projekt zajímat až ve čtvrtek a to pouze proto, že šéf projevil přání vidět průběžné výsledky. (Do té doby se věnuje online kamarádkám na seznamce). V pátek začne shánět podklady a odnáší si je domů. Při pohledu do kalendáře se mu zvýší hladina kortizolu v těle, mozek začíná fungovat na vyšší obrátky a předhazovat mu jeden kreativní nápad za druhým. V pondělí oba odevzdávají projekt v termínu. Klára je odpočinutá po víkendu. Pepa má sice pod očima soustavu bleděmodrých kruhů, ale nestresuje se, vždyť další projekt má odevzdat až zítra…
Poznejte a respektujte své hranice
Klárka je typ člověka, který ke své práci potřebu pohodu, vyšší tlak jí brání ve výkonu. Její odolnost vůči stresu je tedy relativně nízká. Naopak Pepa potřebuje určitý tlak asi jako „prasátko drbání“, jinak setrvává ve sladké nečinnosti. Teprve vyšší hladina stresu ho nabudí k činorodosti a kreativitě.
Ke komu máte blíže vy? Ke Klárce nebo Pepovi? Poznejte své hranice a naučte se je respektovat. A pak se stres stane vaším přítelem.