Klatovy mají mnoho krásných památek. Jedna je však v našich krajích ojedinělá. Barokní jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce spolu s přilehlým jezuitským klášterem ukrývá v podzemí poklad – ovšem historický. Jde o vzácné mumie, které v našich zemích již jinde nenaleznete.
Budování krypt
Když se řekne mumifikace, většinou si lidé představí starověký Egypt – v Evropě se však také prováděla, ale jen u velmi významných osob. Zde však nejde o klasicky prováděnou mumifikaci, existence zdejších mumií je spojena s kryptami, kterých je tu asi 30. V letech 1656 – 1676 zde byly vybudovány jako součást zdejšího kostela. Mělo jít o uchování zemřelých příslušníků jezuitského řádu a možná ještě jeho dobrodinců, většinou z řad šlechty.
V podzemí byl vybudován důmyslný systém, do krypt byl přiváděn vzduch větracími kanály, a tak docházelo k samovolné mumifikaci vysoušením. Dnes tedy mumie váží asi 10 kilogramů. Popisovaný větrací systém vedl až k věži kostela, kde ústil, zajišťoval v podzemí relativně stálou teplotu a vlhkost vzduchu. Do 30. let 20. století tak byly mumie prakticky nedotčeny – to vše díky výjimečným schopnostem a zkušenostem stavitelů. Během let 1676 – 1783 bylo do zdejších katakomb uloženo přes 200 zemřelých. Roku 1784 však císař Josef II. zakázal tento druh pohřbívání – tedy krypty. Ale již uložená těla přečkala čtvrt tisíciletí bez lidského zásahu v téměř neporušeném stavu.
Velká škoda
To vše se změnilo ve 30. letech 20. století, jak již bylo zmíněno. Během opravy střechy kostela dělníci zasypali stavebním odpadem větrací šachty, které stoupaly zdivem až po střešní římsu, a které měly zcela zásadní vliv na stav mumií, protože udržovaly klima v kryptách. Tímto zásahem se klima v podzemí zcela změnilo a bohužel převážná část mumií se v krátkém čase rozpadla.
V čase pohřbení bývala těla uložena do dřevěných hoblin v dubových rakvích a obložena chmelem, přičemž rakev dostala olověnou identifikační destičku. Badatelé mezi jmény našli jedno, které zatím nedokázali vysvětlit. Má jít o pozůstatky teologa Martina Stredonia, žijícího na přelomu 16. a 17. století, což neznačí samo o sobě nic zvláštního. Podle spolehlivých zdrojů byl však ten samý člověk pochován v Brně v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Byl to právě Stredonius, kdo přivedl jezuity do Klatov. Jediné přijatelné vysvětlení zní, že v rakvi leží jeho bratr Andreas, který byl u jezuitů prvním rektorem. Záhadu ostatků tak snad osvětlí zkouška DNA.
Balzamování
Jen pro zajímavost. Ve starém Egyptě prováděli mumifikaci formou balzamování, tedy mnohem složitějším postupem. Ve 20. století se vědci snažili těla některých státníků uchovat na věčné časy – kupříkladu V. I. Lenina, J. V. Stalina, K. Gottwalda a další. V posledně jmenovaném případě však postup selhal. Ani naše moderní věda se všemi svými poznatky nedokázala to, co mistři v oboru mumifikace o 4000 let dříve.
