V Nizozemí byla vynalezena úniková hra, která má napodobovat úkryt židovské rodiny Frankových před nacisty. Nadace Anny Frankové proti takovéto hře ostře protestovala.
Kým vlastně byla Anna Franková
Anna Franková se narodila v roce 1929 a zemřela někdy v březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jakmile se její německo-židovská rodina přestěhovala do zadní části traktu domu v Amsterodamu, začala si Anna psát deník, který ji proslavil, bohužel posmrtně. Annina rodina sice unikla před nacismem do Nizozemska – zanedlouho bylo ale i Nizozemsko okupováno Německem. Rodina byla ve velkém nebezpečí. Poté se všichni v červenci ukryli v tajných místnostech kancelářské budovy Otto Franka. Po dvou letech skrývání byli prozrazeni a deportováni do koncentračních táborů, Anna zemřela na tyfus, její otec Otto jako jediný z rodiny přežil, vrátil se do Amsterodamu a našel dceřin deník. Byl to opravdu unikát, takže jej na památku na svou dceru (a dost možná jako určité memento) hodlal vydat.
Deník Anne Frankové
V češtině byla kniha přeložena jako Deník Anne Frankové, ovšem existují i vydání s názvem Deník Anny Frankové. Z Deníku se stala jedna z nejčtenějších knih na světě. Tento deník dostala Anna ke svým třináctým narozeninám a zachytila v něm události svého života – od 12. června 1942 až do posledního záznamu z 1. srpna 1944.
Anna ve svém deníčku popisuje kromě sebe také rodinu a přátele, školu a místa, která by ještě někdy ráda navštívila. Ale zmiňuje se také kupříkladu o detailech útisku – a ten stále vzrůstal. Psala o žluté hvězdě a s ní se spojující řadě omezení.
Běh dějin
V červenci 1942 dostala Edith Franková předvolání, aby se přihlásila k přesídlení do pracovního tábora, což mohlo znamenat jediné. Ale muži z rodiny vymysleli plán – celá rodina se schová do místnosti nad a za prostory firmy.
Ve svém původním bytě před vystěhováním nechali nepořádek, aby to vypadalo, že zmizeli náhle a také zde zanechali dopis, že odjeli do Švýcarska.
Jejich nové sídlo, tedy zadní trakt budovy, byl přístupný jen z chodby nad kancelářemi firmy. Nové bydliště tvořily dvě malé místnosti s přilehlou koupelnou a záchodem. Z menší místnosti vedl žebřík na půdu. Vchod do zadního traktu byl zakryt regálem se šanony.
Lidé jsou různí
O tomto počinu vědělo jen velmi málo lidí a ti jim v jejich údělu pomáhali – většinou se jednalo o zaměstnance firmy. Byl to také jediný kontakt s vnějším světem, který rodina měla. Starat se o ně bylo ale čím dál těžší. Anne si zapsala, jak se snažili zlepšit jim náladu, a přitom si byli vědomi toho, že pokud je chytí, hrozí jim za skrývání Židů jednoznačně trest smrti.
Koncem července sem přibyla ještě rodina van Pelse. Anna měla, jako každé zdravé děvče, radost, že si může s někým popovídat. Uzavřený prostor však vykonal své – jednotliví členové se označovali jako nesnesitelní. Citově nejbližším člověkem byl pro ni přece jen otec.
Čím Anna trávila čas? – to je pro nás podstatné
Četla a psala do deníku – jak již bylo naznačeno, nepopisuje pouze události, ale píše i o pocitech, plánech i věcech, o kterých s nikým mluvit nemohla. Pravidelné psaní ji nepustilo až do posledního, již jmenovaného zápisu.
Ukradené sny
Nikdy se nezjistilo, kdo se stal informátorem, ale do zadního traktu 4. srpna 1944 vnikly jednotky zelené policie. Obyvatelé skrýše byli odvezeni do tranzitního tábora Westerbork. 3. září byla jejich skupinka odvezena do Osvětimi. Byli tam rozděleni podle pohlaví, takže muži a ženy se navzájem nemohli setkat. Jak je psáno, z 1019 deportovaných bylo 549 lidí (včetně dětí) posláno přímo do plynových komor.
Spolu s ostatními ženami byla Anna nucena se svléknout a podrobit se dezinfekci, oholili jí hlavu a na paži vytetovali identifikační číslo. Ženy byly využity na otrocké práce (vlastně jako muži). Šířily se nemoci a Anna onemocněla svrabem.
28. října byly vybírány ženy pro přesun do tábora Bergen-Belsen. Anna byla jednou z 8000 žen, které byly vybrány. V tomto táboře vypukla epidemie tyfu, která zabila asi 17 000 vězňů – a bohužel mezi nimi i Annu. Přesné datum smrti není jasné, odhaduje se na březen 1945. Několik týdnů před osvobozením tábora armádou 15. dubna 1945. Pryč tak byly jej sny, touhy i plány…
V dubnu 1988 byla na její počest vydána v Izraeli poštovní známka.
