Král Václav I. nedokázal usnout v blízkosti zlata a nesnášel zvony

Václav I.

Král Václav I. (1205 – 1253) dokázal zúročit zisky svého otce, Přemysla Otakara I., který odstartoval prudký vzestup českého státu.

Dlouho očekávaný následník

Byl vymodleným dítětem, jeho otec v té době už překročil padesátku, takže Václava rozmazloval. Vyrostl z něj však silný muž.

Byl ale celý život poněkud nervově labilní. Nedokázal prý usnout v blízkosti zlata a nesnášel zvony. Když měl někam přijet, byli tam vysláni poslové, aby místním sdělili, že se rozhodně nesmí rozeznít zvony. Možná byl obecně citlivý na hluk, tak utíkal na tehdy klidná lovecká sídla Křivoklát a Zvíkov. Měl rád hony, jeden z nich měl ale fatální následky – poranil si oko o ulomenou větvičku, a začalo se mu proto říkat Jednooký.

Rozvoj země

Za jeho vlády prožívaly české země období hospodářského rozvoje a tehdy také Přemyslovci patřili k nejsilnějším vládnoucím rodům střední Evropy. Napomohlo k tomu také to, že Čechy patřily ve 13. století mezi největší těžitele stříbra. Došlo tak k výraznému zlepšení ekonomických poměrů, k čemuž přispěla i kolonizace dosud pustých území, spojená s přeměnou lesů a močálů v úrodná pole.

Ze svých sourozenců měl prý nejraději Anežku – je to ona Anežka, která byla roku 1989 svatořečena.

Založení města

Roku 1231 založil nejstarší část Prahy – dnes Staré Město pražské. Bylo v té době velkoměstem tehdejší Evropy. Domy však nestály v řadách, ale byly libovolně roztroušeny. První vznikající uličky byly úzké a křivolaké – dodnes to dosvědčuje část Melantrichovy ulice ústící na Staroměstské náměstí.

Sňatek

V devatenácti letech si vzal Václav za manželku Kunhutu Štaufskou, které bylo 24 let. Brali se tedy roku 1224 a měli celkem pět dětí, přičemž jméno poslední dcery ani není známo. Roku 1228 byli manželé korunováni českým králem a královnou. Kunhuta udělala něco významného: zřekla se svých podílů ve Švábsku a bylo jí za to vyplaceno asi 2,5 tuny stříbra. A tak Václav proměnil pražský dvůr ve významné středoevropské politické centrum.

Nejvíce měl prý milovat nejstaršího syna Vladislava, manželčiným mazlíčkem byl zase Přemysl (v pořadí druhý syn, budoucí Přemysl Otakar II.). Když roku 1247 Vladislav nečekaně zemřel, stal se z Václava samotář a neměl zájem ani o vládnutí, ani o zábavu.

Revolta syna Přemysla

Skupina šlechticů nespokojených s králem v roce 1248 zvolila (když byl Václav na Zvíkově) jeho patnáctiletého syna Přemysla novým králem. Matku poměry mezi synem a manželem natolik trápily, že již roku 1248 zemřela. Na poslední cestě ji prý nevyprovodil ani jeden z nich.

Václav, když se dozvěděl o vzpouře, nejdříve utekl do Míšně. Když se opět dostal do formy, přitáhl v roce 1249 s vojskem k Praze, přestože mu zůstala věrná jen hrstka šlechticů. Odvahu mu tedy nemůžeme upírat.

Přemysl se vzdal o půl roku později. Otec jej internoval na Přimdě, kde byl údajně přikován za nohu ke sloupu. Jeho přívrženci skončili ve vězení na Pražském hradě. Možná králova oblíbená sestra Anežka, která se snažila spor mezi otcem a synem urovnat, přispěla k tomu, že byl Přemysl propuštěn na svobodu, a to ještě koncem roku 1249.

Jak je to možné? Byl to králův jediný syn, a tak raději uvěřil, že ho navedli špatní přátelé. Proto byli někteří z nich popraveni.

Václavova smrt

Celkově vzato za Václava I. nastal v zemi rozkvět kultury a vzdělanosti a tehdy k nám také vstoupilo gotické umění.

Zemřel náhle v Počáplích 22. září 1253 ve věku 48 let při lovu. Mělo mu puknout srdce – tedy zřejmě to byl infarkt.

Pohřeb se konal teprve koncem října. Václav I. byl pochován v klášteře Na Františku, po boku své ženy.