Raisa Gorbačovová byla hvězdou Kremlu

Raisa Gorbačovová

Po úmrtí Raisy Gorbačovové na leukémii roku 1999 napsal deník Líberation: “Rusko ztratilo svou jedinou skutečnou první dámu“.

Přinesla změnu

Zajímavé je, že tento názor razil v podstatě celý západní blok. Ukazuje to na změnu vystupování manželky nejvyššího sovětského představitele, protože Raisa se neustále přibližovala funkci první dámy západního stylu, a to se dalo považovat přímo za modernizaci. A v tom uspěla.

Raisa nebyla jako její předchůdkyně ve funkci prvních dam. Zatímco ony kupříkladu příliš nechodily na bankety a veřejnost, a byly spíše věrnými manželkami, Raisa nechyběla téměř nikde. Ostatní dámy státu vždy odhadovaly, co hezkého bude mít na sobě, aby se oblékly skromněji a první dámu nějak nezastínily.

Michail, Raisa a stoupání po žebříčku

Michail Sergejevič studoval na právnické fakultě, což byl pro mladíka z venkovské rodiny velký úspěch, Raisa Titarenko, která přišla ze Sibiře, studovala na filozofické fakultě a roku 1952 se potkali. V roce 1953 se pak vzali.

Než se Gorbačov stal nezpochybnitelným šéfem, prošel všemi stupni hierarchie, kdy začínal na nejnižších příčkách. Pro Raisu byl skromný život těžký, vychovávala dceru Irinu a psala doktorskou práci. Ale Michail stoupal postupně nahoru. Seznámil se s Jurijem Andropovem, šéfem KGB – bylo to nevídané spojenectví, neboť později Gorbačov přinesl drastické reformy sytému. Touto známostí se mu nicméně otevřely brány Kremlu.

Gorbačov v Kremlu

Byl zde novou krví, když se na konce sedmdesátých let dostal do nejvyšších mocenských kruhů – byl totiž ještě mladý (47 let) a šarmantní, zatímco v Kremlu vládli převážně staří muži. Ovšem jeho popularita poklesla v době, kdy se dostal k vrcholu moci, a jedním z důvodů byla bohužel právě Raisa. Byla emancipovaná a prý se do všeho míchala. Často stranickým vysokým představitelům kupříkladu skákala do řeči. Pobuřovala tím, ale Gorbačov si z toho nic nedělal.

Na přetřes přišlo také její oblečení, které kontrastovalo s oblečením chudé většiny populace, to byla nejspíše hlavní překážka sympatiím, kterým se těšila. Ona ovšem pokládala tuto věc za symbol změny ve vedení země. Roku 1991 vydala knihu Žít znamená doufat

Diskutujeme o všem

V roce 1987 během rozhovoru pro americký kanál NBC řekl Gorbačov, že se svou ženou diskutuje naprosto o všem – v Sovětském svazu byla tato slova cenzurována, ale mezi lidmi kolovala z jiných kanálů. Změnila se tak nejen praxe účasti manželsky představitele Kremlu, ale také způsob, jakým hlavní aktéři o svém vztahu mluvili.

Však prý také sovětskou kulturu obhajovala v zahraniční lépe než lecjaký ministr. Navíc založila Institut por výzkum dětské leukémie. To, co se pro Západ jevilo jako pozitivní, ovšem Sověti samotní tak pozitivně neviděli. Někdy ji také vnímali jako ženu, která se snaží ukazovat stále jako mladice, nosí poslední módu v zemi, která se stále potýkala s chudobou, a navíc nebyl zvyklí, aby se žena účastnila politického života svého manžela.

Konec

Ale v srpnu 1991 vypukl pokus o puč, který byl veden konzervativními komunisty – ti byli nespokojení s novou svazovou smlouvou, která byla jednou z nejvýznamnějších reforem. Puč vyhasl. Gorbačov byl bohužel v té době s celou rodinou na sídle ve Forosu na Krymu a jeho žena tehdy prodělala první mozkovou příhodu.

Po návratu do Moskvy již byli všichni relativně stabilizováni, ale skutečným vítězem se stal Boris Jelcin. V prosinci 1991 přestal Sovětský svaz existovat.