Kvalitní české potraviny na váš stůl! A nebo ne?

Autorem článku je MUDr. Ivan David, CSc., poslanec Evropského parlamentu za SPD, člen frakce Identita a demokracie, člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova.

Potraviny jsou životní potřebou, ale také zdrojem emocí a součástí každé kultury. V naší frakci „Identita a demokracie“ (členem je SPD), kterou zastupuji v Zemědělském výboru Evropského parlamentu, klademe důraz na rozumná řešení. Před několika měsíci vyvrcholila snaha prosadit v Poslanecké sněmovně PČR zákon, který by umožnil větší přístup české zemědělské a potravinářské produkce do velkých obchodů v ČR. Narazil na odpor zákonodárců z některých stran, prý by tak byl narušen princip volného trhu. Jiní si dělali starosti, aby to neprospělo Agrofertu premiéra Babiše. Zájem českých spotřebitelů, zemědělců a potravinářů neměl na mysli nikdo z nich.

„Volný trh“ s potravinami v Evropské unii neexistuje. Babiš je sice největším podnikatelem v zemědělství a potravinářství v ČR, ale má jen 2,4 % zemědělské půdy a vliv asi na 10 %. Jen malou část produkce Agrofertu je možné označit jako české potraviny. Proto se Andrej Babiš postavil proti návrhu.

Kdo ovládá trh s potravinami

Jsou to hypermarkety a supermarkety, kterým v jednotlivých zemích náleží 80 až 95 % trhu s potravinami. V ČR mají asi 80% podíl na trhu a s jedinou malou výjimkou patří zahraničním nadnárodním korporacím. Zemědělské podniky států Západní Evropy mají až čtyřnásobné dotace. Dotace na hektar celkem jen o málo vyšší, ale dotace na produkci mnohem vyšší, než je Evropskou unií povoleno České republice, a navíc dotují mzdy zaměstnanců, poradenské a administrativní služby a také vývoz zemědělských přebytků. Neprodejné potraviny je pro ně výhodnější vyvézt do východní Evropy, než je likvidovat v kompostárnách a kafilériích. Proto stlačují ceny a překážejí českým producentům v uplatnění na vlastním trhu, což umožňuje řetězcům v ČR obrovsky zvyšovat ceny a tím vlastní zisky. Například brambory vykupují za 2,40 Kč a prodávají za 18 Kč.

„Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR“ sdružuje zahraniční firmy působící v ČR. Jeho prezident Tomáš Prouza se proto velmi snaží podpořit zájmy těchto podniků, které mají v ČR desítky miliard zisků, ale daně platí v zahraničí. Prouza ovšem předstírá, že hájí český zájem. Svaz vložil desítky miliónů do kampaně „drahejidlo.cz“ směřující proti přijetí zákona. Byla hloupá a zcela lživá, ale svůj účel splnila. Senát návrh vrátil, a tím bylo zachováno znevýhodnění českých potravinářů a zemědělců.

Kvalita potravin

Obchodní řetězce v chudších zemích EU lákají kupující na nízkou cenu. I na ní se snaží vydělat. Výrobci proto musejí používat co nejlevnějších surovin, často fakticky odpadů zahraniční potravinářské výroby. Občané ČR jsou 2–4x chudší než občané na Západě Evropy. Proto zde lze uplatnit levné nekvalitní potraviny, které by na Západě byly neprodejné. Potraviny vyrobené v České republice ze surovin dovezených ze zahraničí nejsou „českými potravinami“.

Podařilo se zabránit dvojí kvalitě potravin?

Po přijetí vykleštěného zákona o potravinách vychvalovali někteří politici údajný přínos zákona – „zákaz dvojí kvality“. Dodržování zákona ovšem nebude kontrolováno, pokud nebude podána žaloba. Tu jednotliví spotřebitelé asi podávat nebudou. Sankce pro usvědčené dovozce výrobků odlišných kvalitou pod stejnou etiketou jsou v zákoně nejnižší ze všech sankcí, takže prakticky se nezmění nic. Navíc zůstává dvojí kvalita mezi produkty, které etiketu nemají. Vepřové, které bylo skladováno a pak dovezeno přes půl Evropy, má jinou kvalitu než vepřové ze včerejší porážky na místních jatkách.

Kontrola kvality

Přísné normy ČSN, podle kterých v uzeninách muselo být skutečné maso v náležitém procentu, po vstupu do Evropské unie nesmějí být uplatňovány, aby sem mohlo být dováženo nekvalitní zboží. Samozřejmě je dováženo také zboží nejvyšší kvality, ovšem za vysoké ceny. V Evropské unii je zakázáno kontrolovat to, co má úřední razítko z jiného státu EU. Nalezení salmonel v mase ze sousedního státu tak bylo „ilegální“. Česká republika má doposud nejpřísnější kontroly v zájmu ochrany spotřebitele. Nelze ale kontrolovat všechno dovážené i v ČR vyráběné zboží. Na obrovskou loď z Jižní Ameriky nastoupí v Hamburku často jen jediný úředník s razítkem. Tím je náklad pro celou Evropu zkontrolován, ačkoli pochází ze země, kde si s obsahem pesticidů, hormonů nebo antibiotik hlavu nelámou.

Malí a velcí zemědělci

ČR má v průměru největší výměru zemědělské půdy na 1 hospodářskou jednotku, 142 ha, oproti 9 ha v Polsku. Jen velké podniky mají naději, že dodají své zboží do velkých obchodů, kde se prodává 80 % zboží. Stejně je tomu v celé Evropě. Drobní zemědělci i při vyšších dotacích těžko konkurují větším podnikům. Jejich zboží může, ale nemusí být kvalitnější než od velkých výrobců používajících moderní technologie. V celé Evropě je daleko víc než v ČR problémem tzv. „opouštění půdy“, protože mladí lidé se těžké každodenní špatně placené práci v zemědělství většinou vyhýbají.

Pohoda zvířat a konec klecí

Evropská komise a Evropský parlament prosazují lepší pohodu zvířat. Výsledky jsou sporné. Obohacené klece mají být od roku 2027 zakázány, ačkoli je v nich v důsledku stresu, agresivity, infekcí a parazitů nižší úhyn slepic než v povolených chovech halových. Vejce „z podestýlky“ se rychleji kazí. A hlavně občanům nikdo neřekl, že tyto novinky samozřejmě povedou k vyšším cenám a nižším příjmům zemědělců. Agilní aktivisté prosadili v ČR zákaz chovu kožešinových zvířat. V dalších zemích EU se jich ale dál chová přes 20 miliónů. Nemají-li žít ve stísněných podmínkách, z „humánních“ důvodů nežijí vůbec.

Zákaz domácí porážky

Od začátku ledna letošního roku platí v celé EU zákaz porážky zvířat v malém. Evropská komise po vlně protestů uvažuje o obnovení povolení porážky drůbeže a králíků, na zákazu porážky prasat, ovcí, koz a hovězího dobytka však trvá. Přípustné má být pouze zabití zvířete pod dohledem veterináře, dále musí být zvíře zpracováno na certifikovaných jatkách. S tím nesouhlasíme, žádáme, aby do rozumného počtu kusů byla povolena i porážka velkých zvířat.

MUDr. Ivan David, CSc.
poslanec Evropského parlamentu za SPD, člen frakce Identita a demokracie,
člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova