Ženy ve zbrani: V mužském převleku bojovaly léta, aniž by je někdo odhalil

Hannah Snellová. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Válčení bylo do velké míry v dějinách vždy mužskou záležitostí. Existuje ale řada doložených případů žen, které se převlékly za muže, aby mohly bojovat. Některé z nich si dokonce vybudovaly vojenskou kariéru, aniž by jejich tajemství bylo odhaleno.

Naděžda Durová

Ruska Naděžda Durová vyrůstala ve vojenské rodině a sama si zapsala, že vojenské sklony se u ní projevovaly silněji a silněji, jak dorůstala. Když jí bylo asi dvacet let, uprchla z domova a z nešťastného manželství a vstoupila do polského regimentu lehké kavalerie, kde sloužila pod jménem Alexander Sokolov. Při pruském tažení zachránila život dvou spolubojovníků v letech 1806 – 1807, v bitvě u Borodina roku 1812 byla raněna.

Vojín Clarke

Další z doložených případů, kdy se žena převlékla za vojáka, se týká ženy, vystupující pod jménem „vojín Clarke“, která bojovala v Anglické občanské válce ve 40. letech 17. století. To, že je žena, vyšlo najevo, až když porodila svému milému syna – stále jako voják ve službě.

Slavná Kit

Jednou z nejschopnějších a nejodvážnějších žen, která kdy sloužila v armádě, byla Kit Cavanaghová. Vystupovala pod různými jmény – Christopher (nebo Kit) Walsh, Kit Davies a (poté, co byla odhalena) Matka Ross.

Poprvé vstoupila do armády roku 1693, aby našla svého manžela, kterého zřejmě donutili narukovat poté, co se opil v dublinské hospodě. Kit nechala děti v péči své matky a přihlásila se k vojsku, přičemž si ostříhala vlasy a vzala manželovy šaty. Nabídla své služby v boji proti Francouzům a vojsko ji zapsalo. Za několik týdnů už byla v Belgii a účastnila se Devítileté války. V bitvě u Landenu byla zraněna a zajata, ale v rámci výměny zajatců se roku 1694 vrátila ke svému pluku. Podruhé byla raněna v bitvě u Schellenburgu roku 1704 a později téhož roku bojovala u Blenheimu. Pak konečně dostihla manžela, který právě činil nabídku k sňatku jedné Holanďance. Zahanbený Richard souhlasil, že tajemství manželky nevyzradí, a tak o sobě tvrdili, že jsou bratři, proto mají stejné příjmení.

Ovšem přece jen byla nakonec odhalena. V bitvě u Ramillies byla vážně zraněna a doktoři ji museli svléknout. Z armády byla Kit propuštěna s poctami. Zůstala však u vojska jako markytánka za války o španělské dědictví, přežila svého manžela i dalšího manžela vojáka. Jednoho dne nedokázala odolat a vystřelila na nepřátelského vojáka. Utržila své poslední zranění v bitvě – roku 1712 se vrátila do Anglie a dožila své dny v domově pro vojenské vysloužilce v londýnské čtvrti Chelsea. Když v roce 1739 zemřela, byla pohřbena se všemi vojenskými poctami.

Hannah Snellová

Roku 1745 se do pěšího pluku v Carlisle přihlásila žena, která se jmenovala Hannah Snellová a i ona hledala svého manžela, který ji opustil. Převlek jí zapůjčil švagr, jehož jméno si též vypůjčila – James Grey. Nicméně od svého pluku dezertovala a přihlásila se k námořnictvu. Odplula do Indie a v bitvě u Pondicherry roku 1748 utržila mnoho ran. Většinou do nohou, o ráně vedle třísla nikomu neřekla. Až zdravotníci ošetřili její rány, sama si prý kulku vyňala a vyhnula se tak odhalení.

Jak je to možné?

Jak je možné, že tyto ženy nebyly odhaleny, že jejich souputníci nic nepoznali? Pomohly jistě krom převleku i tehdejší hygienické návyky – žádný voják se při mytí nesvlékal. Přesto musely jistě vysvětlovat, proč nemají vousy, a prý bylo nepohodlné si ovazovat prsa. Kit se údajně naučila močit vestoje, přesto se jí mezi vojáky říkalo „dragounek hezounek“.

Příběh Kit sepsal (a možná přikrášlil) sám Daniel Defoe. Naděždě Durové, kterou odhalil otec, který nesouhlasil s jejím životem vojáka, udělil car Mikuláš I. audienci. Ocenil její zásluhy medailí, povýšil ji do důstojnické hodnosti a povolil, aby nadále sloužila jako důstojník u husarů.

Hannah Snellová svůj příběh prodala nakladateli, a když se o tom doslechl vévoda z Cumberlandu, pod nímž bojovala, udělil jí rentu. Peníze investovala do hostince, který nazvala „Vdova v přestrojení“.

Dnes je již služba žen v armádě běžnou záležitostí. Nepůsobí tedy nijak zvláštně, že generál Preston, velící důstojník Kit Cavanaghové, o ní prohlásil: „Nejlepší muž, kterého jsem měl.“