Lov s dravými ptáky byl dříve královskou výsadou

Gabriela Šamonilová si vybrala pro lov jestřába.
Gabriela Šamonilová si vybrala pro lov jestřába. Létá nízko a celá fáze lovu je dobře pozorovatelná.

Jestřáb loví ve dne a nízko, sokol je naopak králem výšek. Vidět jestřába v akci je právě proto neskutečný zážitek. U organizovaných sokolníků žen příliš nenajdete, proto jsme neváhali a přijali pozvání Gabriely Šamonilové do obce nedaleko Prahy.

Jak se žena stane sokolnicí? Co takovému rozhodnutí předcházelo u Vás?

Pocházím z myslivecké rodiny. Jsem nejstarší ze tří dcer a asi jsem měla být kluk. Táta mě v řadě případů alespoň takto vychovával – a já se v dobrém potatila. Lovila jsem ryby, chodila na šoulačku, krmila zvěř. Mám i zbrojní pas, takže i tyhle myslivecké aktivity mi nejsou cizí. Vlastně mi není cizí nic, co souvisí s přírodou. Nakonec mne ale nejvíc oslovili dravci. Že existuje sokolnictví jsem zaregistrovala docela brzy, jenže jsem zpočátku nevěděla, co tenhle způsob lovu obnáší. Ono za minulého režimu ani nebylo jak se pořádně k informacím dostat. V devadesátých letech jsem viděla pár ukázek sokolníků na hradech a zámcích. Jenže to už jsem měla spoustu jiných životních zájmů. K myslivosti jsem se vrátila až v období, kdy jsem si řekla, že po odchodu dcery z domu nastal čas plnit si své sny. A mezi nimi byla touha stát se sokolnicí, takže jsem se tomuto oboru lovu začala věnovat a čím dál víc mě fascinovat.

Proč ve Vašem případě je to jestřáb?

Jestřáb lesní sibiřský na rukavici
Jestřáb lesní sibiřský na rukavici váží sice pře kilo, ale proti sokolovi nebo orlovi je to přece jen značný rozdíl. I tak se po dobu lovu docela pronese.

U mne to opravdu není sokol, ale k lovu používám jestřába. Sokol dal oboru jméno a měl a má své výsadní postavení. Sokolnictví byla vždycky výsada králů, panovníků a historicky i bohaté šlechty. A to nejen u nás. Obrovskou tradici má tento lov v Arábii, nebo ve Střední Asii. K lovu se používají nejen sokolové, ale také orli a další velcí dravci. Já mám jestřába ze zcela prozaického důvodu. Je oproti větším dravým ptákům přece jen lehčí. Zkuste si představit, že jej máte na rukavici i víc než třeba 8 hodin, ono se to pronese. A taky je to způsob jejich života a způsob lovu. Jestřáb loví nízko, na rozdíl třeba od sokola, jestřáb je výhradně denní lovec. Vidí prakticky stejně jako sokol, tedy přibližně osmkrát lépe, než člověk.

Jak moc se může vyvinout přátelství mezi dravcem a člověkem?

To je docela těžké odpovědět. Jsou tam momenty, kdy si prostě vzájemně věříte. Když jestřába vypustím, má v ten daný okamžik absolutní svobodu. Nic ho ke mne nepoutá, je volný. Vrací se dobrovolně po splnění úkolu, ke kterému byl cvičen. Samozřejmě, silnou motivací je potrava. Já mu prostě věřím, že se vrátí. Je to něco absolutně odlišného, než domácí zvíře. Pes nebo kočka jsou po tisíce let domestikováni. Dravec ne. Mám taky loveckého psa a i další domácí zvířata. Dravec vás bere jako partnera, který se o něj od kuřátka staral, partnera pro lov. Musíte ten vztah postavit na vzájemné důvěře.

Je sokolnictví hodně časově náročný koníček? Co děláte mimo čas, kdy cvičíte nebo lovíte?

No jéje, aby ne. Jestřáb je chráněný druh a získat mládě z přírody je u nás nemožné. Takže máme dravce získané z odchovů. Jsou sokolníci, kteří se specializují pouze na chov dravých ptáků, nechodí na lov, nechodí na exhibice a různá show. To pokryje potřeby cca 450 sokolníků, kteří jsou v ČR registrováni.

Kolik z nich jsou ženy?

Odhaduji tak 5 %, možná 8 %. V naprosté většině jsou to manželky sokolníků, kteří sdílejí společné zájmy se svými protějšky. Společným jmenovatelem je láska k přírodě.

Kolik dravců doma máte a jak náročné bylo upravit okolí nebo bydlení?

Kromě Jestřába lesního sibiřského, kterého jsem si brala jako měsíční mládě, mám ještě výra, Rozárku, kterého mám od kuřátka. Jo, je to podle pohádky Tři oříšky pro Popelku. Mezi ty základní socializační projevy od dravců je hlasité vítání, když mě vidí a dožadují se samozřejmě potravy. Třeba u jestřábů je to hodně hlasité. To se nemusí líbit sousedům, takže v paneláku bych jakéhokoliv dravce rozhodně nechovala. Každý dravý pták je něčím specifický, takže samostatná voliéra určitě. Jsou období, kdy se s ostatními nesnesou a v tom případě je soused, třeba mládě jiného druhu, jen součástí potravinového řetězce.

Sova Rozárka
Sova Rozárka. Říká se, že sovy jsou velmi chytré, ale sokolníci vědí své …

Máte doma nějaký historický sokolnický kroj? Vystupujete na veřejnosti? Třeba v rámci kulturních programů na hradech a zámcích?

Pro řadu kolegů je exhibice podstatnou částí jejich činnosti a tím i zdrojem doplňkových příjmů. Osobně tohle nedělám, snad s výjimkou Dětských dnů nebo prezentací třeba pro hasiče, když mají nějaký svůj program. Mysliveckou uniformu mám, nedílnou součástí je kožená sokolnická rukavice. Sevření pařátů je větší tlak než třeba sevření čelistí u psa. To ví mimo náš obor asi málokdo.

Chovat dravce znamená asi zároveň chovat nějaké hlodavce jako potravu pro ně?

Dravec je dravec a potřebuje maso. Je jeho přirozenou potravou, takže mít domácí chov třeba kuřat je sice možnost, ale pokud máte ke zvířatům obecně kladný vztah, tak bych to nedoporučila. Krmení v podobě malých kuřátek lze dnes zabezpečit z externích zdrojů. Jsou to kuřátka, která by se tak jako tak ničeho nedožila. No a při lovu si něco taky přinesou. Jsou to drobní hlodavci, králíci a podobně.

Sokolnictví je sport, disciplína, způsob lovu nebo co vlastně?

Sokolnictví je výsada, alespoň já to tak chápu a historicky to tak bylo a je. Nejvíce se k tomu blíží způsob lovu.

Foto: Renata Vondráčková