Ponorky, které se ztratily: Má celá záležitost opravdu racionální vysvětlení?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.pixabay.com

V první polovině minulého století představovala rozhodně cesta ponorkou riskantní záležitost. Od doby, kdy byly ponorky sestrojeny, až do vypuknutí druhé světové války, se každý rok nějaká ztratila. Příčinou byla nehoda nebo její selhání. Od té doby se pochopitelně technologie výroby výrazně zlepšila. Díky tomu jich od roku 1945 zmizelo něco kolem třiceti. Některá taková neštěstí však mají možná co do činění s nepochopitelnými silami.

Scorpion

Rok 1968 přinesl tři jasné případy. Scorpion byl spuštěn na vodu v prosinci roku 1959. Šlo o ohromnou ponorku o hmotnosti 3 tisíce tun, která byla poháněna jaderným reaktorem chlazeným vodou. Při námořních cvičeních fungovala tato pýcha amerických námořních sil bezchybně a byla považována za jednu z nejspolehlivějších ponorek tohoto typu.

V roce 1968 byl Scorpion zařazen do americké středomořské flotily. Jednoho dne vyplula s posádkou o 99 členech na zpáteční cestu do Norfolku, když však doplula do bodu vzdáleného 400 kilometrů západně od Azor a odvysílala obvyklý signál o svém pohybu, byl to její poslední kontakt se světem. Navázat s ní spojení bylo od toho okamžiku marné snažení.

Po ohlášení ztráty se začal americký tisk soustředit na zvěsti o tom, že americké vojenské námořní síly mají kazetu, jež obsahuje utajené vzkazy ze Scorpionu. Podle nich pronásledovala ponorka těsně předtím, než zmizela, neobvyklý objekt pohybující se velmi vysokou rychlostí. Vojenské námořní síly odmítly tyto zvěsti komentovat.

Další dohady tisku podnítil soudní výslech, jenž následoval. Při něm bylo několik částí zprávy o nálezech vojenských námořních sil označeno za úředně tajné a nebyly nikdy zveřejněny. Vojenské námořní síly daly najevo, že celá záležitost může být ukončena tím, že se za důvod zmizení ponorky označí chyba posádky nebo funkční selhání. Jakékoliv domněnky o neobvyklých zvucích na záznamu z ultrazvukového lokátoru, jež zřejmě představovaly poslední vzkaz posádky, byly prohlášeny za nepravdivé.

Ovšem Scorpion nepředstavoval jediný takový případ. Ve skutečnosti šlo již ten rok o třetí ponorku, která se za podobných okolností ztratila. Dvě předchozí zmizely též v roce 1968 pouze v rozmezí 48 hodin.

Dakkar

Izraelská ponorka Dakkar s 68 členy posádky byla po kompletní rekonstrukci. V únoru 1968 se vracela přes Středozemní moře domů. Dakkar však na místo nikdy nedorazila a zpráva, kterou vyslala, byla její poslední. Při průzkumu, kterého se zúčastnilo 30 lodí a desítky letadel z pěti států světa, se nic nenašlo.

Vojenský námořní soud v Izraeli nikdy nedošel k žádnému závěru. A přesto udala posádka kyperské rybářské lodi, jež se plavila asi 60 kilometrů severně od místa, odkud se naposledy Dakkar ohlásila, že spatřila obrovský oválný zářící objekt. Podle ní se potichu plavil pod vodou na pravoboku jejich lodi. Jelikož si rybáři byli jisti tím, že to nebyla ponorka, ani žádná mořská příšera, začali se domnívat, že to, co viděli, souviselo nějak se zmizením izraelské ponorky, o jejímž osudu se dozvěděli teprve později.

Minerva

Téměř ve stejnou dobu na jiném místě ve Středozemním moři, asi 1500 kilometrů směrem na západ, se ztratila při cvičení francouzská ponorka Minerva.

Když se plavila, vyslala rádiové hlášení letadlu francouzských vojenských sil, které letělo někde nad ní. Hodlala se ponořit hlouběji, aby zjistila, co vysílá zvláštní signál, který se objevil na obrazovce ultrazvukového lokátoru, a který ji údajně již několik minut pronásledoval. V hloubce 95 metrů přestala ale Minerva vysílat. Spolu s 59 lidmi na palubě byla prohlášena za ztracenou.

Nevysvětlitelná ztráta dvou ponorek v rozmezí pouhých 48 hodin snižuje možnost náhody na minimum. To, že by mohly obě katastrofy i zmizení americké ponorky Scorpion mít stejnou příčinu, napadlo už hodně námořníků. Týká se to ale sil, o nichž vlády a vojenské organizace stále raději mlčí?