Konzumace piva v Česku
Ačkoliv Česko je s pivem neoddělitelně spjato, spotřeba zlatavého moku se v tuzemsku dostala na svá historická minima. Zatímco v roce 1989 připadalo na jednoho obyvatele ročně 151 litrů zkonzumovaného piva, v roce 2023 to již bylo jen 128 litrů. Přesto je podle Michala Voldřicha, člena představenstva Českého svazu pivovarů a sladoven, česká pivní kultura symbolem národní hrdosti. Faktem totiž je, že pivní kultura zdaleka nezahrnuje jen konzumaci piva, ale také spojuje tradiční výrobu, výčepnictví i spotřebitele. Zatímco výroba i servírování piva jsou svého druhu vědou (jak pivo natočit, podávat – vzhledem k teplotě, pěně ad.), konzumace piva je spojována se společenským setkáváním – a má svou jedinečnou společenskou úlohu.
Je ale faktem, že dnes již lidé do hospod jen kvůli pivu nechodí a také není tolik běžné každodenní vysedávání u piva (a jeho konzumace ve vyšším množství). Stejně tak se mění užívané technologie při výrobě piva (a např. roste také popularita piv nealkoholických a různě ochucených), lze tedy říci, že sama pivní kultura prochází řadou změn.
Mohlo by vás zajímat
Pivní kultura jako „národní dědictví“
Snahu dostat pivní kulturu mezi nemateriální dědictví zahájili pivovarníci již před třemi lety. Nyní zápis doporučila Národní rada pro tradiční lidovou kulturu, jež nominace posuzuje. „Pivní kultura v České republice je živý fenomén založený na odborné i laické pospolitosti, sdílení, sdružování a předávání poznatků, symbolik a identity s výraznými znaky regionality a komunitního života,“ shrnul ministr kultury Martin Baxa (ODS), který o zápisu pivní kultury na daný seznam definitivně rozhodl a také jej podepsal. Smyslem tohoto seznamu je ochrana rozvoj nemateriálního kulturního dědictví na českém území.
Česko se tak dle Českého svazu pivovarů a sladoven stalo po Německu a Belgii teprve třetím státem, který svou pivní kulturu označil jako nehmotné dědictví. Ta belgická již byla zapsána i na seznam UNESCO. A právě o to usiluje i Český svaz pivovarů a sladoven. Díky zápisu na seznam „národního dědictví“ je pak k cíli o kus blíže. Česká pivní kultura by se tak mohla stát desátým českým zápisem na seznamu nehmotného dědictví. Tím prvním se dle dat Ministerstva kultury stal před dvaceti lety slovácky tanec verbuňk. Následoval jej masopust na Hlinecku, jízda králů, loutkářství, sokolnictví, modrotisk, výroba skleněných ozdob, vorařství a naposledy, před dvěma lety, ruční výroba skla.
