Kateřina II. Veliká – jak se jedna bezvýznamná německá kněžna stala jedním z největších panovníků Ruska

Kateřina Veliká

Jednou měla Kateřina prohlásit: “Budu samovládcem; je to moje řemeslo a dobrý Pán mi to odpustí – to je zase jeho“. Narodila se roku 1729 jako kněžna Sofie z Anhalt-Zerbstu, v nepatrném německém knížectví. Ruská carevna Alžběta (Jelizaveta) I. Petrovna si ji roku 1744 vybrala jako vhodnou pro sňatek se svým synovcem Petrem, který měl vládnout říši. To pro Sofii znamenalo ohromný společenský vzestup!

Nejisté postavení u dvora

Byla pragmatická. Podařilo se jí rychle se naučit rusky a zároveň přestoupila k pravoslaví – přijala jména Jekatěrina Alexejevna. Tak se mohla za Petra provdat – ale jejich manželství nebylo příliš úspěšné. Hlavně prý kvůli Petrově tvrdohlavosti a dětinskosti (raději si hrál s vojáčky a kvůli zradě prý nechal popravit krysu).

Přesto si Kateřina získala podporu carevny Alžběty, když se jí podařilo po devíti letech manželství přivést na svět roku 1754 syna Pavla. Jeho otcem však Petr pravděpodobně nebyl a o možném otcovství se dodnes spekuluje. Každopádně do té doby bylo její postavení u dvora nejisté – narozením syna se vše změnilo, stala se totiž matkou následníka.

Car Petr III. a jeho vražda

Když Kateřinin manžel nastoupil v lednu 1762 na trůn jako Petr III., hned si znepřátelil ruskou armádu uzavřením míru s Pruskem a tím, že nutil své důstojníky, aby převzali pruské zvyklosti a uniformy. Ostatně obecně dával přednost cizincům.

Kateřina tak souhlasila se spiknutím bratrů Orlových k sesazení jejího manžela. Bylo dohodnuto, že carevnou udělají ji. Akce se odehrála v červnu, když byl Petr mimo Sankt Petěrburg. Kateřina vydala prohlášení, že Petrova politika ohrožuje Rusko a postavila se do čela armády. Petr abdikoval a o pár dní později byl pod dohledem Alexeje Orlova zavražděn.

Kateřina carevnou

Ještě roku 1762 byla Kateřina prohlášena ruskou carevnou. Podařilo se jí rozšířit říši na jih až k Černému moři a zvýšila prestiž Ruska výjimečnou sbírkou uměleckých děl. Bylo to však na úkor většiny obyvatel.

V jedné chvíli Kateřina uvažovala o osvobození nevolníků, ale brzy si uvědomila, že je politicky daleko výhodnější silněji utáhnout jejich pouta, a robota poddaných jí pomáhala plnit kulturní a imperiální ambice. V letech 1773 – 1775 propuklo rozsáhlé povstání kozáků, rolníků a nevolníků pod vedením Jemeljana Pugačova, bylo však potlačeno a Kateřinina vláda se ještě dále upevnila.

Osvícená panovnice?

Považovala sama sebe za osvícenou panovnici a reformátorku – ale byla to zřejmě jen póza. Pro naprostou většinu nevolníků se nic nezměnilo, rovněž školství zůstalo na stejné (hrozné) úrovni, takže nadále neumělo dobrých 97% obyvatel Ruska číst a psát, počítaje v to i většinu šlechticů.

Milenci a Potěmkin

Carevna se už nikdy neprovdala, měla ale celou řadu milenců (prý přes dvacet) a nenamáhala se, aby je tajila – nedovolila jim však zasahovat do vlády, i když udělala i výjimky a jednou z nich měl být i Grigorij Potěmkin. Nebyl prý dlouho jejím milencem, důležitá však byla jejich vzájemná spolupráce. Po sobě již vybíral Kateřině milence sám, většinou z řad svých podřízených.

Posledního si ale vybrala sama a byl jím Platon Zubov, který byl povyšován do stále vyšších hodností. Stal se carevniným neoficiálním spoluvládcem – a to až do její smrti roku 1796.

Rusko o něm však ještě uslyšelo – roku 1801 se podílel na vraždě cara Pavla I., syna Kateřiny.