Představovala různá zvířata v dějinách krom jiného také jakousi předzvěst smrti?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.hippopx.com

V legendách mnoha starých civilizací představují určití ptáci symbol smrti. Před zavražděním Julia Caesara se objevilo údajně hned několik zlověstných znamení, mezi nimi i sova, která usedla s hrozivým výkřikem na hlavním náměstí. Dnes se většina lidí takovéto myšlence vysměje. Přesto došlo i v průběhu dvacátého století k několika událostem, které potvrzují, že zvířata jako jakási předzvěst představují něco více než jenom starou pověru.

Průvodci smrti

Smrt v opeřené podobě provázela i poslední chvíle salisburských biskupů. Pokud můžeme věřit zdrojům, byli v posledních dnech úřadujícího biskupa často viděni obrovští bílí ptáci, kteří se nepodobali žádnému z domácích druhů, jak se vznášejí nad krajinou. Poprvé byli spatřeni v roce 1414, kdy se hejno těchto ptáků sneslo na střechu katedrály právě v momentě, kdy místní biskup umíral. Od té době se totéž stalo mnohokrát. Někdo je popisoval jako albatrosy, jiný svědek zase tvrdil, že připomínali obrovité přerostlé racky. Většina místních ale vždy zastávala názor, že jsou nadpřirozeného původu.

Nejen aristokracie a preláti

Přestože nejznámější osudová znamení přitahovaly vždy domy buď významných osob či aristokracie (u nás kupříkladu zjevení bílé paní u Rožmberků a dalších rodů), nejsou tyto zvláštní návštěvy pouze výsadou bohatých a mocných.

Spisovatelé, kteří se zajímali o zvláštní události, zaznamenávali po léta případy, kdy se hejno ptáků sneslo na střechu domu, v němž se objevila smrt. Na několik takových případů narazil i psycholog C. G. Jung, když se zabýval shodami okolností jako fenoménem.

Jedna jeho pacientka zažila něco takového. Vyprávěla mu, že jednou, když její muž odešel do práce, se na střechu jejich domu sneslo hejno racků. To ji velmi znepokojilo. Přílet ptáků pro ni totiž představoval zlé znamení, neboť podobný jev provázel smrt její matky i babičky. Obávala se tedy především o svůj život, ale ukázalo se, že ptáci předznamenali smrt jejího manžela. Později téhož dne se dozvěděla, že se v práci zhroutil a zemřel na krvácení do mozku.

Neobvyklé chování lišek

Ovšem pozor – taková znamení nepřicházejí vždy jen v podobě ptáků. V případě staré irské rodiny Gormanstonů to byly lišky, kdo se více než pět staletí plížil okolo jejich smrtelných postelí, tedy obrazně. Tento jev natolik vešel do povědomí, že byla liška dokonce začleněna do rodinného erbu.

Podle starobylé tradice se lišky shromažďují ve velkém počtu tehdy, když umírá některý muž z tohoto rodu. Tento jev se i ve 20. století odehrál třikrát za účasti svědků. Podle záznamů se 8. 10. 1907 shromáždilo asi 10 zvířat, aby pod hradem Gormanstonů bědovala a žalostně vyla svoji pohřební píseň. Zatím za zdmi sídla pomalu odcházel z pozemského života čtrnáctý vikomt. Později bylo vidět dokonce ještě větší skupinu lišek, jak za bílého dne číhá v zahradách okolo hradu. A co víc, lišky seděly u vikomtova hrobu déle než týden po pohřbu.

Je to velice neobvyklé, najdou se tedy i dnes lidé, kteří se domnívají, že gormanstonské lišky neměly se skutečnými zvířaty nic společného. Dostaly se navíc na pozemek hradu neznámým způsobem, stejně jako nepochopitelně zmizely.

To vše může být vysvětlováno jako shoda okolností nebo jako přehnaná představivost pověrčivých lidí. Pro jiné ale znamenají tyto pozoruhodné návštěvy další důkaz toho, že existuje ještě jiná rovina skutečnosti, než je ta naše.