Ve starověku byla kočka uctívaným zvířetem, ve středověku se změnila v symbol ďábla

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.publicdomainpictures.net

Žádná pohádková čarodějnice by nebyla dokonalá bez černé kočky, své stálé průvodkyně a pomocnice. Ale je pravdou, že kočky nebyly jedinými zvířaty odedávna spojovanými s čarodějnicemi. Také fretky, vrány, sovy, ropuchy a jiné žáby byly považovány za vhodné pomocníky kouzelnic. Ovšem kočky často sloužily jako důkaz v procesech s čarodějnicemi.

Máte doma mazlíčka?

Neblahým vedlejším účinkem toho bylo, že se ve špatném světle jevili lidé, kteří měli blízký vztah k domácím zvířatům. Zvířata hrála četné role v pohanských mýtech a kultech Evropy a některé z pověr o jejich magických schopnostech přežily i v době, kdy byl kontinent christianizován. Církevní učení se v této éře vyvíjelo tak, že povzbuzovalo věřící, aby viděli zlý stín v každém úzkém kontaktu člověka a zvířete.

Milovníci koček byli vystaveni zvláštnímu podezření díky předsudkům vůči kočkovitým šelmám (ač mnozí papežové v pozdější době také chovali kočky).

Starověká úcta

Před čtyřmi tisíciletími byly ve starém Egyptě kočky uctívány jako posvátná zvířata a byly jim vzdávány pocty. Ve městě Bubastis se konaly slavnosti k poctě Bastet, bohyně s kočičí hlavou, jejichž součástí byla hudba, tanec a možná i sexuální rituály.

Náklonnost Egypťanů ke kočkám patrně vyplynula z poznání, že tato zvířata jsou cenná pro ochranu sýpek před škůdci. Vztah k nim byl skutečně hluboký, pokud někdo zabil kočku, byl odsouzen k smrti. Dobový příběh vypráví o Římanovi v Egyptě, který byl za zabití kočky ubit davem ve vlastním domě.

I v jiných částech starověkého světa se objevuje kultovní vztah ke kočkám. Římská bohyně Diana prý na sebe brala podobu kočkovité šelmy a v severní Evropě tahaly kočky vůz bohyně krásy a lásky Freyji.

Malí ďáblové

Nástup křesťanství v Evropě toto uctívání ukončil. Církev, dychtivá tehdy vypudit sebemenší známky pohanství, učila, že tato kdysi posvátná zvířata jsou malými ďábly. A když církevní otcové usilovali o potlačení kacířských sekt, zanechávali nám zároveň zprávy o předsudcích vůči kočkám, když popisovali nebezpečí odpadlictví. Některé sekty byly obviňovány, že uctívají ďábla v podobě kočky.

S nástupem evropského honu na čarodějnice byla vynucená přiznání údajných čarodějnic využívána k podpoře církevních tvrzení. Černá kočka zvaná Sathan se v roce 1566 stala hlavní atrakcí v procesu s Elizabeth Francisovou. Žalobci tvrdili, že Sathan prokázal Francisové mnohé magické služby. Kupříkladu jí přiváděl nápadníky. Rovněž byl pověřován zabitím nápadníka, který se ukázal jako nevyhovující. Svědkové tvrdili, že pokaždé, když Sathan Francisové pomohl, byl odměněn kapkou její krve.

V procesu z roku 1618 byla kočka vyobrazena jako součást magických praktik, které přivedly na šibenici Margaret a Filipu Flowerovy z Anglie. Margaret doznala, že třela rukavice své vyhlédnuté oběti o bříško svého domácího mazlíčka. Osud Margaretiny kočky není zaznamenán, ale většina takzvaných služebníků usvědčených z čarodějnictví byla zaživa upálena se svými pány.