Bilokace: Oblíbená učitelka se všude objevovala hned dvakrát

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.publicdomainpictures.net

Je možné, že schopnost bilokace, tedy paralelního výskytu na dvou místech současně, je rozšířenější, než se má obecně za to. Každopádně se zdá, že se objevuje především v situacích ohrožení nebo tváří v tvář smrti. Ale nejen tehdy – toto je příběh série bilokací, která uvedla svět v úžas v polovině 19. století.

Nová učitelka

Dívčí internát v Neuwelcku, městečku vzdáleném asi 65 kilometrů od Rigy, měl tehdy vynikající pověst. V roce 1845 zaměstnalo vedení dvaatřicetiletou slečnu Emilii Sagée, která vyučovala francouzštinu a matematiku. Zpočátku probíhalo vše dobře, avšak po několika týdnech začalo docházet k podivným zmatkům. Když se někdo žákyň zeptal, kde se Emilie právě nachází, dostal rozporuplné odpovědi. Zpočátku tomu nikdo nevěnoval velkou pozornost – mělo se za to, že se děvčata spletla.

Emilie měla dvojnici

Pak však došlo k případům, které se už nedaly vysvětlit jako omyl nebo sebeklam. Když slečna Sagée jednoho dne vyučovala a právě cosi psala na tabuli, stalo se něco, co mladé dámy šokovalo. Náhle totiž učitelka stála před tabulí v dvojím provedení. Obě postavy stály těsně vedle sebe a vykonávaly simultánně zcela totožné pohyby, jen „dvojnice“ Emilie neměla v ruce křídu. Vyučování bylo přerušeno a ředitelství začalo případ prošetřovat.

Šetření prokázalo, že všechny žákyně dvojnici učitelky zřetelně viděly, jejich popisy se shodovaly do puntíku. V následujících týdnech se podivný jev několikrát opakoval. Fantom mladé Francouzky se objevil i během společného oběda. Stál za její židlí a napodoboval všechny pohyby, které během jídla dělala – ovšem bez příboru. Jindy se zase objevil v jedné ze tříd a procházel se beze slova mezi lavicemi, zatímco slečna Emilie ve skutečnosti ležela nemocná v posteli.

Dotkly se fantomu

Brzy nato vzbudila značný rozruch v celém internátu další tajemná příhoda. Všech 42 žákyň se navečer věnovalo ručním pracím. Seděly přitom u dlouhého stolu ve velkém sále a skrz čtyři velké prosklené dveře měly dobrý výhled na celou zahradu. Viděly také zádumčivou slečnu Sagée, jak nedaleko domu trhá kytici květin.

Když učitelka, která na dívky dohlížela, na chvíli odešla z místnosti, pohlédly na místo u stolu, které tím uvolnila. Ke svému úžasu zjistily, že místo není prázdné – na židli seděla Emilie – němá a nehybná. Souběžně však dál trhala květiny na zahradě před budovou. Její pohyby však byly pomalejší, jako by byla ospalá nebo vysílená.

Po několika vteřinách úžasu vstaly dvě odvážnější dívky a došly k židli, na níž seděl fantom jejich učitelky. Zkusily se postavy dotknout. Měly přitom pocit, jako by jejich ruka narazila jen na lehounký odpor, na jakési velmi jemné předivo. Zjevení se nedalo počínáním školaček nijak vyvést z míry, zůstalo klidně sedět a teprve za nějakou chvíli se vytratilo. Když pak vyprávěly vše Emilii, prohlásila, že viděla kolegyni odcházet z místnosti a myslela na to, že dívky jsou nyní bez dozoru.

Fantom jako problém

Téměř rok a půl se strašidelný fenomén neustále opakoval. V důsledku toho klesl počet žákyň, rodiče totiž měli strach nechat své ratolesti v tak strašidelném ústavu. Vedení proto nemělo jinou možnost, než slečnu propustit – přestože to byla výborná učitelka. Při té příležitosti přiznala, že je to už její osmnácté místo – ze všech předešlých zaměstnání byla propuštěna ze stejného důvodu.

O řadu let později potkala jedna z bývalých žaček svou dřívější učitelku na jednom velkostatku. Působila zde jako vychovatelka několika malých dětí, které každému vyprávěly, že na ně dohlížejí „dvě tety Emilie“.