Magie zrcadel: Podivná historie čarovného zrcadla, které přes staletí doputovalo až na Šumavu. Je opravdu ztracené?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.pixabay.com

Zrcadla – ačkoliv je většina z nás používá denně, vznikla a stále vzniká spousta strašidelných historek, v nichž nějakou úlohu hraje právě zrcadlo. Jak již bylo zmíněno, magické schopnosti zrcadel doznívají nejen v pověstech (Krvavá Máry), ale i v pohádkách – viz zlé královny (Sněhurčina macecha) a jiné záporné postavy, které se tak či onak zabývají magií.

Věštění

Mnoho toho bylo dříve napsáno o věštění ze zrcadel, přestože je to jen vyspělejší starodávná technika předpovídání budoucnosti z hladiny vody. K věštění se většinou ovšem nepoužívá obyčejné skleněné postříbřené zrcadlo, ale vyleštěná slitina různých kovů. Krom jiného to může být proto, aby obraz nebyl příliš jasný.

Svou podstatnou roli zde hraje síla podvědomí: médium neúnavně zírá do zrcadla tak, že se časem odpoutá od reality a upadne do změněného stavu vědomí. Pak může na lesklém povrchu “vidět” věci, které je možné interpretovat jako předpověď událostí budoucích.

Co se týče věštění z lesklého povrchu, stejně dobře prý může sloužit i pověstná křišťálová koule, vyleštěné kameny a krystaly.

Jak tomu bylo dříve

Lidé za dávných časů měli ze spatření svého odrazu spíš hrůzu (ráno to také tak mívám). V celém světě se věřilo (a někde jistě ještě věří), že zrcadlové já má nějaký vztah s vlastní duší a se záhrobním světem – lépe je se jim tedy raději vyhýbat. Ze stejného důvodu prý plyne u některých lidí i odpor k tomu, nechat se fotografovat. Ještě nedávno v Evropě rodiče nechtěli nechat fotografovat malé děti, že to přináší smůlu. Možná je zde jistá souvislost se středověkou i novověkou pověrou, že malé dítě nesmějí nechat rodiče portrétovat, neboť dítě může zemřít. Nemalou roli zde ovšem jistě hrála tehdy vysoká dětská úmrtnost.

Primitivní národy ale zjistili, že stejný úkaz jako lesklá hladina temné vody lze zaznamenat na některých velkých krystalech – hlavně na nerostu zvaném obsidián. Jde v podstatě o sklo přírodního původu, které je k nalezení v sopečných oblastech. Má černou barvu, lesklý lom a vysokou tvrdost – používal se tedy i k výrobě zbraní a také zrcadel – to když se důkladně vyleštil.

Do domácnosti se moc černé zrcadlo nehodí – pro magii je však tento druh zrcadla ideální. Nejstarší obsidiánová zrcadla byla nalezena v turecké Anatolii a jsou stará osm tisíciletí. Když se do nich podíváte, tak prý uvidíte při soustředění nevídané věci.

Kdo čarovné zrcadlo vlastnil?

Existuje dnes spousta dohadů o tom, kdo vlastnil v dějinách speciální čarovné obsidiánové zrcadlo a k čemu ho použil (prý je možné v něm vidět celý svět a vše, o čem se mluví) – stopy lze vysledovat třeba ve starověkém Římě, v celé Asii od Persie až po Čínu. Zmínit můžeme i Kateřinu Medicejskou, přezdívanou královna travička (pro její náklonnost k jedům). U nás existuje pověst, že měl tajemný předmět i John Dee (1527 – 1608) – mág, vědec a možná i podvodník. Stopa jeho zrcadla se táhne časem od renesance až do začátku 20. století, kdy se zrcadlo vytratilo kdesi na Šumavě. Nikdy zkrátka nemůžeme vědět, co u nás ještě můžeme nalézt za poklady…