Vraždící sochy: Dávná legenda zřejmě nelhala!

Ilustrační obrázek

Robert Sandford a jeho žena Mary hledali několik měsíců dům, jaký by si představovali – a podařilo se. Byla jím malá usedlost na okraji lesa poblíž Ashbourne v téměř liduprázdném Peak District. Na jaře roku 1901 se sem přestěhovali z Londýna.

Domov dvou zločinců

Domek, který se stal jejich novým domovem, stál na katastru dřívější selské usedlosti, kterou kdysi dávno vlastnili dva bratři. Ti se však dostávali tak často do konfliktu se zákonem, že příbuzní po jejich smrti mohli jen s velkým úsilím prosadit křesťanský pohřeb.  Bratři byli pochováni na hřbitůvku u normanského kostelíka, kterážto stavba stála jako jediná v blízkosti domu Sandfordových. Hrob obou bratrů byl zakrytý mramorovou deskou, na níž byla umístěna plastika dvou vedle sebe odpočívajících těl, a v čele byl postaven pomník.

Legenda, tradující se v širokém okolí, pravila, že kamenné sochy opouštějí každý rok na svátek Všech svatých mramorovou desku a chodí na dějiště svých bývalých zločinů – místo, kde nyní stál domek Sandfordových, kteří se ale této pověsti spíše smáli.

Chybějící sochy

Avšak jednoho podzimního odpoledne se Robert Sandford rozhodl, že se ještě před setměním trochu projde. Co čert nechtěl, došel až ke hřbitůvku – tam ale zůstal jako přimrazený. Mramorová deska na hrobě obou bratrů byla prázdná. Nejprve jej napadlo, zda se nejedná o nějaký žert, ale kdo by jen tak dokázal zvednout a přemístit těžké kamenné sochy? Raději se obrátil k domovu. V půli cesty se ale zastavil. Nenapadalo ho žádné rozumné vysvětlení celé události, a tak sebral odvahu a vrátil se na hřbitůvek. Byla už téměř tma a on ve světle zápalek viděl, že sochy jsou na svém místě. Usoudil tedy, že se předtím musel nějak zmýlit. Vypálil další zápalky, aby si místo dobře prohlédl, ale nenalezl nic podezřelého. Jen jedné soše chyběly na pravé ruce dva prsty, což podle svého uvážení původně prostě přehlédl.

Záhadná vražda

Vydal se domů, když už byla téměř úplná tma. V žádném okně jeho příbytku se nesvítilo, přestože Mary měla být doma. Sandford jakoby cítil, že se něco stalo. Rozběhl se a volal přitom neustále jméno své ženy, odpovědí mu však bylo jen ticho. Podařilo se mu zapálit petrolejovou lampu, i když již propadal panice. Pohled, který se mu naskytl, ho ohromil. Malý obývací pokoj vypadal děsivě – kamenná podlaha byla zdemolována, ve stěnách byly široké trhliny a těžký stůl ležel rozbitý na podlaze. Na zemi také ležela zardoušená Mary.

Pan Sandford nebyl daleko od nervového zhroucení, ale ještě běžel do nejbližší vesnice pro pomoc. Policisté i obyvatelé Ashbourne se okamžitě vydali pátrat po vrahovi, nenalezli však po nikom žádné stopy.

Den před pohřbem seděl Robert v domku vedle mrtvého těla své Mary. Je jasné, že v hlavě si přehrával události poslední dní. Do mysli se mu stále vkrádala ona legenda o putujících sochách. Jaká to síla mohla tak drasticky poškodit domek a zardousit jeho ženu, mu nikdo nedokázal vysvětlit. Celé mu to připadalo jako zlý sen.

Naposledy svou ženu chytil za ruce, Její pravice byla stále pevně sevřena, ale když se mu podařilo vypáčit ztuhlé prsty, vypadl z nich kousek kamene – dva prsty. Mohly to byt dva prsty, které jednomu z bratrů chyběly na náhrobku?