Z koho se zpěvákovi Mirai Navrátilovi rozklepala kolena?

V Křížíkově pavilónu v Praze se uskutečnil přímý přenos soutěže České televize Stardance XI.

Zpěvák Mirai Navrátil je jedním z těch, kteří letos soutěží v oblíbené taneční soutěži StarDance. Když moderátorce Tereze Kostkové zjistili covid, musel kvůli hygienickým nařízením coby neočkovaný do karantény a spolu se Simonou Babčákovou vynechal třetí taneční večer. Teď je zase zpět a podělil se o své dojmy.

Váš první velký hit se jmenuje „Když nemůžeš, přidej“ – nepopichuje Vás tímto refrénem vaše taneční partnerka Lenka Nora Návorková?

Ani ne, spíše přidáváme četnost návštěv Pitevny, což je pracovní název pro občerstvovací místo v České televizi. Takže když nemůžeme, chodíme více jíst, ale na figuru to zatím nemá moc vliv. Ten výdej je značný. Kolik času si mezi náročnými tréninky utrhnete pro sebe?

Jak moc je vyřazovací večer stresující?

Dost. Ale víc než vypadnutí bylo stresující první kolo. Člověk rok ví, že tam bude, nějak se to chystá, trénuje se třeba jen měsíc dva, jenom chvilku, ale člověk to má v hlavě, trošku na to myslí. Najednou se tam objeví a vyhlásí se: Na taneční parket přichází zpěvák Mirai Navrátil! V ten moment se mi normálně klepala kolena. Jakmile to pominulo, tak už tančení taky bylo více v pohodě, sedlo si to.

Bojíte se chvíle, kdy vás vyřadí?

Lenka skvěle tančí, mám prostě topovou tanečnici. Vyřazování se zatím nebojím a uvidím, jak se začne postupně vypadávat. Svítí se na jednotlivé taneční páry, postupně zhasínají světla a na ten poslední se prostě svítí. Když je člověk mezi těmi posledními dvěma, tak asi věřím, že to je brutal. Ale tak co, je to hlavně zábava.

Byla pro vás přítomnost maminky na přímém přenosu stresující?

Maminky až tak ne. Ale až přijde táta, ten se jako kouká. On přijde jednou za čas i na koncert, zpravidla na ten, který je doma ve Frýdku-Místku. To se mi taky rozechvějí trochu kolena. Táta je kritik, který ale vždycky uhodí hřebíček na hlavičku, trefí to. Tím pádem kritika od něj většinou bolí. Když člověk ví, že je to konstruktivní kritika, a ne taková ta, že si rýpne za každou cenu. Samozřejmě když tam byli máma, táta, tak to nebylo úplně, že by si člověk říkal: No tak tady mám tu podporu, budu v pohodě.

Nepřemýšlíte o tom, že byste tátovi vyhlásil do ateliérů zákaz vstupu?

To ne. Jsem vlastně ve finále rád, že tam byl. Kolik takových okamžiků s rodiči ještě prožijeme, že jo. Když si to vezmu trošku pragmaticky, tak jsem za to ex post happy. Ale když je tam vidím, v ten moment mi trošku ztěžknou nohy.

Máte nějaké své rituály před vystoupením?

Trošku jo. Věřím v jedenáctku. Když běží medailonek, jak probíhalo tančení a tak dále, tak kamera, kterou člověk poslední vidí, než jde na ten taneční parket, byla jedenáctka. Tak mě to nakoplo a byl jsem rád.