Výcvik psa začíná už cestou domů od chovatele, říká horský záchranář ze Šumavy

Ondřej Zeman a Enigma

Když pes zachrání lidský život je to největší odměna jeho cvičiteli. Fenka Enigma získala na podzim 2021 ocenění Statečné psí srdce v kategorii Záchranný čin služebních a záchranářských psů. Co to znamená pro horského záchranáře Ondřeje Zemana z Horské služby Šumava?

Pro mě osobně to znamená hrozně moc. Asi to bude znít ohraně, ale vůbec jsem to nečekal. Je to obrovské poděkování za ty stovky hodin výcviku a akcí, kdy musí člověk opustit svojí rodinu a pomáhat, kde je třeba. Cennější je to pro mě o to víc, že před 10 lety získala cenu v kategorii Záchranný čin psů laiků Enigmy, matka Arven. Ta pochází ze stejné chovatelské stanice belgických ovčáků malinois jako Enigma. Dnes se těší dobrému zdraví a užívá si zaslouženého psího důchodu po boku svých majitelů. Vždy byla a je rodinným psem, ocenění dostala v jiné kategorii než Enigma.

Kdy jste se rozhodl pro profesi horského záchranáře a jakou roli v tom tehdy hrál pes?

Někdy v roce 2006 jsem se s kamarády chtěl dostat k Horské službě jako dobrovolný člen. Od malička jsem jezdil lyžovat na Šumavu a okrsek na Kubově Huti hledal nové posily. Přihlásili jsme se 3 a v roce 2010 jsem dokončil jako jediný z těch tří základní školu Horské služby a tím se stal dobrovolný členem HS Šumava. To byl první krok. Druhý krok se stal, když při tragické nehodě přišel kolega z HS Šumava o život a po nějaké době jsem nastoupil na jeho místo. V té době jsem si stále nedovedl představit, že bych si pořídil psa. To přišlo až v době kdy jsem se rozkoukal a zjistil co všechno Horská služba dělá. V tu dobu jsem začal jezdit na lavinové a kynologické kurzy Horské služby a začal jsem si vybírat psa. To trvalo celkem rok a od roku 2015 už chodíme do zaměstnání ve dvou (Já a pes)

Cesta k záchranářské profesi je u člověka rozhodnutí. Kdo ale určuje, jakého psa vybrat, aby se z něj záchranář stal?

Práce s figurantem
Práce s figurantem je při hledání ztracených osob velmi důležitá část výcviku

U každé složky Integrovaného záchranného systému jsou podmínky jiné. U Horské služby ČR si psa vybírá psovod a pes zůstává celý život v jeho majetku. To je velmi hezky vidět v naší brigádě, kde funguje v dnešní době 19 psovodů. Můžeme zde nalézt jak německé a belgické ovčáky, border kolie nebo křížence. Základní předpoklady jsou fyzická zdatnost, mentální vyspělost a dobrá cvičitelnost. Tím, že pejsek žije s námi, musíme ho od začátku připravovat na nejrůznější situace, různé transporty, povrchy a mnoho dalšího. Určit správného psa je opravdu velmi těžké a ne vždy se to povede.

Kdy jste měl prvního psa a co byl zač?

Když to vezmu úplně od začátku, tak prvním zvířetem byl křeček. Ten se moc cvičit nedal. Pak jsem začal sportovat a doma moc nebyl, nemělo tedy smysl si pořizovat zvíře, o které bych musel nějak pečovat. Popravdě mě to ani nenapadlo. Můj první pes je Ený.
Když jsem se se svojí ženou poznal, byla majitelkou a chovatelkou argentinských dog. Doma jsme měli fenu a psa. Pes byl kvalitně vycvičen na ostrahu osob a objektů a o 4 roky mladší fena taktéž. Už v tuhle dobu přišel nápad pořídit si psa a vycvičit ho pro práci u Horské služby. Po důkladném zvážení rasy a vybírání chovatelské stanice jsme si po více než roce přivezli domů Enigmu, která se se smečkou rychle sžila. Po radostech přišly starosti a to, když feně argentinské dogy byla diagnostikována rakovina a bohužel jsme o ni přišli. Téměř před rokem jsme se museli kvůli vysokému věku a špatnému zdravotnímu stavu rozloučit i se psem z argentiny. Chov těchto krásných bílých psů jsme se rozhodli z mnoha důvodů ukončit a zůstat u záchranářské kynologie. Můj první pes, kterého jsem si vybral a se kterým i v současné době pracuji, je Enigma Nieder Bohemia, zkráceně Ený.

Čím vás Ený oslovila při výběru jako štěně?

Předvýběr jsem nechal na chovatelích, kteří věděli už předem, čemu se bude Enigma věnovat. To oni mají o povahách štěňat nejlepší přehled, protože s nimi tráví každý den a nejlépe mohou sledovat jejich reakce na různé podněty v různých situacích.

Kolik fence bylo, když jste o ni začal pečovat?

Standardně odcházejí štěňátka k novým majitelům v 8 týdnech života. Vzhledem k jejich vývoji by to nemělo být dřív. A současně je to vhodná doba i pro navázání vztahu s novým majitelem.

A v kolika měsících začal vlastní výcvik?

Enigma při letním výcviku
Záchranářský pes nezahálí ani v létě

Výcvik psa začíná už cestou domů od chovatele. A následně pak každý den, kdy to jen trochu jde. Nejdříve jsou to minutové výcviky, kdy se pes dokáže soustředit. Následně přidáváme a přidáváme, až pes vydrží běhat několik hodin po lese a hledat lidský pach. Po velmi malých krůčcích se pes učí ideálně celý život.

Co citová vazba na psa, má své místo v záchranářské misi?

Asi bych nepoužil slovo mise, pracujeme na pátracích akcích. Citová vazba samozřejmě funguje. Je důležité si uvědomit, že než psa pustíte do prvního ostrého pátrání, jsou mu 3 roky a vy s ním ideálně každý den pracujete, aby byl na požadované úrovni. Nejde v tomto případě nemít citovou vazbu. Zas na druhou stranu si musíme uvědomit, že je to pracovní zvíře a kdykoliv se může stát jakákoliv nehoda, která zvířeti zamezí v práci nebo ho dokonce bude stát život. S tímto rizikem do toho musíme jít. Nehoda se může stát v ostré akci, na výcviku, zkrátka kdykoli.

Za co dostala Ený cenu? Můžete v krátkosti celou situaci popsat?

Fenka Enigma
Fenka Enigma, zkráceně Ený, držitelka letošního titulu Statečné psí srdce

Cenu dostala za nález pohřešované ženy v okolí obce Lenora. Paní se na konci prosince vydala na výlet a svým příbuzným se přestala ozývat mobilním telefonem. Vyjeli jsme na místo, kde jsme se sešli s jednotkami Policie ČR a Hasičů, následně jsme prohledávali přidělené prostory a svolávali další kolegy. Asi po dvou hodinách prohledávání, když už jsem myslel, že práci ukončím a počkám na další psovody, ozvalo se štěkání ve vzdálenosti cca 80 metrů. S kolegou, který mi dělal doprovod, jsme se ihned k místu rozběhli, a nakonec jsme se hustým roštím dostali k paní v bezvědomí. Poskytli jsme jí první pomoc a požádali o další pomoc. Ta pak přišla neuvěřitelně rychle a sehraně. Kluci z HS Zadov přinesli nosítka, paní zajistili tepelný komfort a okamžitě transportovali do vyhřátého auta. Po akci jsme se shodli, že nikdo jiný než pes, by se do toho roští nedostal a paní nenašel.

Pokud jste absolvoval se psem úspěšnou akci, poděkují vám zachránění?

Není to tak, že každý měsíc někoho nacházíme. Na pátrací akci je mnoho jiných týmů a jednotek, kteří naleznou pohřešovanou osobu. Někteří špičkově vycvičení psi nenaleznou v ostré akci osobu celý život jen proto, že nejsou přiděleni do sektoru, kde se osoba nachází. Každé poděkování za záchranu zdraví v horách je velmi milé a motivující.

Nemají tendenci odměnit taky psa? Co jim v takovém případě odpovídáte?

Ano mají a je to samozřejmé, pes našel. Není problém pejskovi poděkovat pamlskem.

Foto: archiv Ondřeje Zemana