Osudem zkoušená: Nejkrásnější dcera Marie Terezie zůstala poznamenána po náporu neštovic

Marie Alžběta v mládí. Zdroj: www.en.wikipedia.org

Marie Terezie měla šestnáct dětí – a Marie Alžběta byla v pořadí šestá. Vyrostla z ní mladá dáma, která byla všude známa svou krásou.

Dětství a mládí

Narodila se roku 1743. Jako dítě často stonala, a to způsobovalo rodině mnoho starostí. Avšak dostala se z toho, a jak rostla, stávalo se z ní živé a veselé dítě. Měla ovšem sklony k rozpustilosti a příliš ráda žertovala, což její přísná matka špatně snášela. Někteří historici se domnívají, že na povahový vývoj mladé arcivévodkyně nepříznivě působila její krása. Podle všech zpráv byla nejhezčí z dcer Marie Terezie a už od mládí ráda koketovala a byla ješitná. Nejevila vyhraněné duševní zájmy a vlohy, velmi však dbala o svůj zevnějšek a ráda se bavila.

Přitom inteligencí jistě nezaostávala za sourozenci, dostala ostatně i stejné vzdělání, nic však nebrala vážně a měla velké potěšení z klevet. Byla ironická a nacházela potěšení v drobných zlomyslnostech. Často se u ní měnily vychovatelky, které ji zřejmě nezvládaly.

Sňatková politika

Jak dospívala, stala se pochopitelně předmětem horlivých úvah ve sňatkové diplomacii. Měla nápadníky, ale vše bylo věcí politických úvah, a oni tak neuspěli. Posledním byl vévoda z Chablais, syn sardinsko-piemontského krále Karla Emanuela. Ani to nevyšlo a Marie Alžběta se už nikdy neprovdala, jelikož hned následujícího roku zasáhl osud. Její život se změnil od základu.

Osudová rána

V roce 1767 se dostaly do Vídně zase jednou neštovice, za oběť jim padly stovky lidí, ušetřen nezůstal ani císařský dvůr. Na řadu přišla i krásná Alžběta, které bylo 24 let. Kromě toho, že dostala zimnici a horečku, celé tělo obsypaly narudlé skvrny a puchýřky a obličej byl znetvořen k nepoznání. Dostala dokonce poslední pomazání, tak zlý byl průběh nemoci. Jako zázrakem se ale uzdravila.

Když však mohla vstát z postele a podívala se na sebe do zrcadla, propukla v neutišitelný nářek. Neštovice ji zohyzdily. Marii Alžbětě se zhroutil svět. Trpěla depresemi, vyhýbala se stykům s veřejností. Marie Terezie i její syn Josef se sice dál snažili o vdavky, ale jak se brzy ukázalo, zbytečně. V plánu byl i Ludvík XV., o 33 let starší, když však podle tehdejšího zvyku francouzský vyslanec ve Vídni požádal o portrét nevěsty, z Paříže již nepřišla žádná odpověď.

Alžběta tímto a jiným odvrhováním velice trpěla. Pocity méněcennosti zakrývala výstřednostmi všeho druhu, kupříkladu poznámkami, které se na císařský dvůr nehodily. Navíc se její psychický stav odrážel na tom fyzickém, takže často stonala.

Ústav šlechtičen v Innsbrucku

Na císařském dvoře nakonec zůstaly z dětí Marie Terezie kromě Josefa a Maxmiliána Františka už jen též neprovdaná Marianna a Marie Alžběta. Finanční zajištění Marie Alžběty se dlouhá léta neřešilo. Po matčině smrti se tedy stala abatyší Ústavu šlechtičen v Innsbrucku, který založila Marie Terezie. Ústav zabezpečoval neprovdané šlechtičny. Neskládaly žádné sliby, přesto se jejich život velice podobal životu řádových sester. Marie Alžběta převzala vedení ústavu na jaře 1781. Tato v mládí marnivá dcera se proměnila v Innsbrucku v respektovanou osobnost a svou laskavostí a přímostí si získala všeobecnou oblibu. Její vztahy s ostatními dámami prý byly velice dobré. Protože měla kromě jizev po neštovicích ještě tři strumy, říkali jí údajně lidé dobromyslně “volatá Líza”.

Ostatně při návštěvách u dvora neváhala předvádět své tři hrboly na krku v tu nejméně vhodnou dobu. Takové bylo její drsné žertování. S vlastní rodinou nevycházela tak dobře, jako s chovankami ústavu.

Divoká doba

Potíže pak přinesla sama doba. V důsledku francouzské revoluce musela Alžběta a její dámy dvakrát uprchnout z Innsbrucku před postupujícími Francouzi. Majetek ústavu se stále zmenšoval. Po porážce u Slavkova v prosinci 1805 musel císař František odstoupit Tyroly Bavorsku a Alžběta z toho vyvodila důsledky. Sbalila dokumenty o ústavu, několik cenností a uprchla k císaři do Vídně, kde 20. března 1806 rezignovala na svůj úřad.

Nehodlala však zůstat u dvora, domov našla v Linci v domě hraběte Heinricha von Khevenhüllera, a tam prožila poslední dva roky života. Věnovala se dobročinnosti a již se nesnažila vzbuzovat mnoho pozornosti. Svérázná arcivévodkyně zemřela 22. září 1808, bylo jí 65 let.