Mykologové tvrdí, že nejjedovatější muchomůrku lze najít už i v městské zástavbě

PhDr. Vladimír Štibinger, Spolek houbařů Čelákovice

Houbaření je v Česku prostě fenomén. Z lesů a luk si v košíku můžete přinést leccos prakticky po celý rok. Sezona ale začíná na jaře a končí na podzim. V tu dobu jsou dotazy na mykologické poradny nejčastější, říkají kovaní mykologové ze Spolku houbařů Čelákovice, PhDr. Vladimír Štibinger a Ing. Miroslav Rudolf.

Ing. Miroslav Rudolf, Spolek houbařů Čelákovice 

Češi jsou národem houbařů a v tomhle směru evropskou raritou. Proč to tak je?

PhDr. Vladimír Štibinger: Houbaření má u nás dlouhou tradici. Máme pro růst hub dobré přírodní podmínky, jedlé houby jsou součástí české kuchyně, nic kromě zdravého pohybu nestojí, no a třeba v dobách ekonomické nouze pomáhaly lidem přežít i válku. Evropskou raritou ve sbírání hub nesporně jsme – spolu s okolními slovanskými národy. Třeba v Estonsku a Polsku je houbaření také velmi rozšířený koníček, na západ od našich hranic panuje k těmto plodům lesa daleko větší nedůvěra. Bojí se otrav a pozvání na klasickou smaženici odmítají.

Co přivedlo k houbaření vás dva?

Asi to samé, jako většinu dětí. Šlo se na houby a byly s tím spojené zážitky. Později jsme chtěli vědět víc, než jenom jak houby chutnají. Proč vypadají, jak vypadají, kde se vzaly, kde rostou a proč. Ani jeden z nás nestudoval biologii, ale houbaření se stalo naším celoživotním koníčkem. No a taky nás oba baví se podělit o zkušenosti, pomáhat s určováním třeba sporných hub, aby se lidé vyhnuli komplikacím. Máme za sebou již šedesátý ročník výstav hub. Čelákovický mykologický spolek patří k historicky nejstarším u nás.

Máte ve svém houbařském životě nějaké kapitální úlovky? Co to bylo?

Hodně to záleží od sezony. Jsou prostě roky, kdy se houbám daří a kdy o ně prakticky v určitém období nezavadíš. Proč to tak je? Závisí to na klimatických podmínkách, množství vody v krajině a dalších mnoha faktorech. Kapitálních úlovků bylo hodně, spíš si cením toho, že jsme našli vzácné druhy. Třeba hřiba satana jsem našel jen dvakrát v životě. Houbaři z jihu Moravy často považují za vzácnost druhy, které tady v Polabí rostou celkem běžně a naopak. Třeba na jihu Moravy je místy docela běžná muchomůrka císařská a u nás je naprosto výjimečná. Takhle bychom mohli krajově srovnávat celou republiku.

Hřib satan

Mají houby také nějakou bílou knihu, tedy seznam ohrožených druhů?

Ing. Miroslav Rudolf: Mají, jen je červená, vznikla v 90. letech. A taky existuje od roku 2006 takzvaný červený seznam ohrožených hub, kterým se mykologové řídí asi nejvíce. Ono, je to o ohrožených druzích hub a skoro na samostatné téma. Jsou zaznamenány případy, že se například určitá houba neobjevila desítky let a byla považována takříkajíc za vyhynulou, a najednou se zase objevila. Takovým zmizelým svatým grálem české mykologie je masečník kulovitý, vzácná jarní houba, která se u nás naposledy vyskytla v šedesátých letech. Kdo by ji dnes u nás našel, má zaručenou pozici v houbařské síni slávy a v diskuzích na internetu budete dlouho za hvězdu.

Procentuálně kolik u nás roste jedlých, nejedlých a jedovatých hub? Podle čeho se to vlastně určuje?

Nejvíc jsou u nás zastoupeny houby nejedlé, tvoří asi 85 % u nás rostoucích hub. Je potřeba říci, že nejedlé jsou pro nás, lidi. Zvířata mají jiný zažívací trakt, takže tohle rozdělení u nich neplatí. Sváteční houbaři si například mohou myslet, že pokud je houba okousaná slimáky, tak se nejedná o nic jedovatého. Jenže to je velký omyl, slimák prostě nemá játra, takže toxiny, které cílí na tento orgán, mu nevadí. Na to pozor. O zbytek, tedy o cca 15 % (je to velmi hrubý odhad), se přibližně rovným dílem dělí houby jedovaté a jedlé. Houby pro houbařské účely určujeme makroskopicky, tj. podle vnějších znaků, důležitá je především spodní část klobouku a třeň. Dále např. vůně, biotop atd. Jedná se o souhrn znaků a žádné jednoduché pravidlo, žel, univerzálně neplatí. Pro mykologické účely pak nastupuje mikroskopování výtrusů dalších částí plodnic. A v poslední době se za rozhodující považuje určování pomocí DNA. To občas docela zamíchá s rozdělením jednotlivých hub do rodů a pod.

Platí stále pravidlo, co neznáš, nesbírej. Málokdo nese s sebou do lesa atlas hub. Chytrý telefon ale zpravidla ano. Jak jsou spolehlivé mobilní aplikace pomáhající určit druh houby?

Osobně bych se na aplikaci v chytrém telefonu nespoléhal. Může se použít jako první nástřel. Fotka se v podstatě porovnává s databází a ta, na rozdíl třeba od databáze rostlin, není spolehlivá. Navíc plodnice může během svého byť krátkého života svoji podobu dosti výrazně měnit. Hodně totiž záleží i na té fotografii konkrétní houby. Pokud u nás v mykologické poradně pomáháme určit, o jakou houbu jde na dálku a nevidíme ji fyzicky, hodně záleží na záběru. Ideální jsou fotky shora a zespodu pod úhlem asi tak 45 stupňů, kde se objevuje také spodní část klobouku, třeň včetně zakončení. Velmi důležité je také místo nálezu – biotop – kde a pod čím houba roste.

Říká se, že houba, kterou uvidíte, už dál neporoste. Jak velké je tedy podhoubí?

To se může stát. Není to však tím, že jsme houbu zahlédli, ale tím, že jsme poškodili (podupali) její nejbližší okolí, tj. poničili síť jemného podhoubí, ze kterého roste. Samotné podhoubí může být na jednom menším klacku přes plochu několik metrů až desítek či stovek metrů čtverečních. Zde velmi záleží na tom, kde a z čeho houba roste.

Penízovka sametonohá a pevník nachový

V oblasti hmyzu dochází u nás s postupným oteplováním k výskytu nových druhů. Platí to i u hub?

Klimatické podmínky jsou pro růst hub klíčové. Migrující hmyz, třeba komáři, se k nám dostane vzduchem. U hub to na vzdálenosti ve stovkách kilometrů neplatí, ale neznamená to, že houby nemigrují v závislosti na přírodních podmínkách. V posledních letech se skutečně častěji vyskytují teplomilné druhy, které zde byly dosud vzácné, případně se začínají objevovat druhy předtím známé pouze ze středomoří.

Které houby je možné považovat za raritní?

Zase to závisí od oblasti, kde na ně narazíme. Někde můžete narazit na hadovku smrdutou a jinde člověk aby pohledal. V lese je to velice běžná houba, ale letos vyrostla tady u nás na náměstí přímo před radnicí. Mnohdy najdeme v zastavěné části něco, co v lese marně hledáme. U nás v Čelákovicích je třeba běžná muchomůrka ježohlavá, zapsaná v červeném seznamu, či její kamarádka muchomůrka šiškovitá, která na Slovensku patří mezi zákonem chráněné houby – a u nás si klidně roste na náměstí. A pak jsou zde zase třeba dobré jedlé houby jako jinde hojný ryzec syrovinka, který je v našem okolí velkou vzácností. Takže tady je vzácnost vázána hodně na místo, oblast, nadmořskou výšku.

Masečník kulovitý. Plodnice byly zaslány z Finska, jako vědecký dar. Ve Finsku je tato houba také vzácná, ale není státem chráněná.
Foto-zdroj: Česká mykologický společnost

Kde se o houbách dozvím nejvíc? Existuje specializovaný studijní obor?

Ing. Miroslav Rudolf: Můžeme říci, že tuhle kategorii na VŠ zastřešuje studium biologie. Ač mají vývojově houby blíže k živočichům, tak výukově a vlastně i obchodně jsou stále tak nějak součástí botaniky. Profesionálních mykologů je v ČR velmi málo – několik málo desítek. Někteří působí na univerzitách, někteří v mykologických odděleních muzeí (to ale mají v ČR pouze 4 muzea). Mnohem více je amatérských mykologů, jako jsme i my. Můžete číst atlasy, mykologické časopisy, navštěvovat mykologické přednášky, výstavy, mykologické spolky, odborné vycházky. Jako u všeho, co člověk chce dělat trochu pořádně, to chce věnovat tomu čas. V poslední době navíc přišel výrazný fenomén – internet, různé mykoweby a hlavně sociální sítě. Téma houby a houbaření je náplní několika desítek diskusních skupin na Facebooku a některé z těchto skupin mají i desítky tisíc členů. My oba jsme členy hned několika těchto skupin. Sdílejí se poznatky, fotky, zkušenosti. Není to jen o tom, kde právě co roste. Když tohle sledujete, tak se také ve znalostech posouváte.

Na co se hodí pozdní tak zvané pozdní houby, které rostou i v listopadu?

Houbami pozdního podzimu je hlíva ústřičná, pařezník pozdní, bolcovitka bezová a především penízovka sametonohá, která je vůči zimě nejvíce odolná. Hodí se spíše pod maso a do polévek. Nehodí se na sušení a houbové řízečky z nich také neuděláte. Resp. z hlívy udělat jdou, ale u zimních hub bychom doporučovali spíše delší tepelnou úpravu.

Foto hřib satan: Petr Souček

Foto penízovky sametonohé:  Miroslav Rudolf

Foto masečník kulovitý: Česká mykologická společnost