Část velmi vzácného oltáře z katedrály v Gentu byla drze ukradena – a nebyla dosud nalezena

Gentský oltář. Zdroj: www.snl.no

Existuje snad stejně vzácné dílo jako Mona Lisa? Ano: je jím křídlový oltář katedrály v belgickém Gentu, pocházející z 15. století. Jednu jeho část však v roce 1934 někdo ukradl a už se nikdy nenašla.

Drzá krádež

Nastal chladný jarní podvečer dne 10. dubna 1934. Kostelník právě zavřel a zamkl katedrálu. A co bylo pak? Ze tmy se nejspíše vynořila postava a vzápětí druhá. Zloději se zaměřili na levé křídlo velkého oltářního obrazu. Vyjmout dvě obdélníkové desky netrvalo zlodějům dlouho, postranní dveře katedrály snadno vypáčili. Venku čekal starý chevrolet a vzápětí všichni i s cenným nákladem zmizeli do temné noci. Jediným svědkem byl kapesní zlodějíček, který šel právě kolem. Kromě něj nikdo nic neviděl, a tak zůstává jedna z nejdrzejších loupeží tohoto druhu dodnes záhadou.

Vzácné dílo

Oltářní obraz v gentské katedrále je mistrovské dílo bratrů Jana a Huberta van Eyckových. Monumentální artefakt vzniklý kolem roku 1432 patří k nejlepším výtvarným dílům všech dob. Rozložený má plochu 20 čtverečních metrů a jeho centrálním motivem je vzývání Beránka božího. Obraz se ale rozkládal jen o nedělích a během všedních dnů byl složený. Odborníci považují hodnotu oltáře za nevyčíslitelnou.

Vyšetřování

Zloději tedy odcizili dvě desky. Jednu z vnější strany křídla a druhou z vnitřní strany. Na první desce byl zobrazen Jan Křtitel, na druhé Spravedliví soudci. Prvně jmenovaná malba se brzy znovu objevila. Jen několik dní poté totiž obdržel tehdejší biskup vyděračský dopis, kdy gangsteři požadovali milion belgických franků (asi 750 tisíc euro). Aby dokázali, že hovoří vážně, obraz s Janem Křtitelem vrátili (nechali v úschovně bruselského hlavního nádraží), Spravedlivé soudce si ale ponechali.

O několik dní později došlo k předání peněz, na radu policie to však bylo pouze 25 tisíc franků – šlo o jedno z několika diletantských rozhodnutí kolem krádeže. Zmatky začaly už v momentě, kdy policie místo činu včas neuzavřela, takže do katedrály proudily davy lidí, aby si poškozený oltář prohlédly. Policie na místě činu ani nezajistila stopy, ani nepořídila fotografie.

Brzy bylo ale zřejmé, že zloději měli pomocníka z okruhu lidí, kteří katedrálu dobře znali. Krom jiného (věděli, kde se ukrýt před kostelníkem) především proto, že přesně věděli, jaké části oltářního obrazu mají ukrást. Pouze ony dvě desky totiž byly do rámu zasazené jen provizorně, takže se daly vyjmout bez rizika, že dojde k jejich poškození. Navíc měl být oltář později, ale právě během roku 1934 mnohem důkladněji zabezpečený. To vše ale věděl jen poměrně malý okruh osob.

Na předání peněz zloději reagovali dalším dopisem, označeným jako poslední varování. Jinak prý už obraz nikdo nikdy nenajde. Úřady na výzvu nereagovaly.

Arsene Goedertier

Sedm měsíců po krádeži zemřel na infarkt gentský finanční makléř Arsene Goedertier. Ve smrtelném zápase si nechal zavolat svého právníka a sdělil mu, že obraz je na místě, odkud ho nemůže nikdo vzít, aniž by vzbudil veřejnou pozornost. Nakonec jen zachroptěl několik slov: kancelář, klíč, šuplík…

Zmíněný advokát, George de Vos, to takto alespoň vylíčil, neexistuje totiž žádný svědek. Právník ale v Goedertierově kanceláři skutečně nalezl průklepy všech vyděračských dopisů a také zvláštní klíč. Později vyšlo najevo, že se hodí do zámku jedněch tajných dveří v katedrále. Všiml si dále poznámky napsané na kousku papíru, ale ta byla zašifrovaná. O mnoho let později badatelé zjistili, že kód pochází z románu Maurice Leblanca Dutá jehla aneb Konkurenti Arsene Lupina. Ve zmíněném románu šlo rovněž o krádež obrazu z kostela.

Přes toto všechno policie uzavřela případ již v roce 1937 s tím, že obraz měl na svědomí Goedertier a jednal vlastně sám.

Pochybnosti a hypotézy

Jak však plynul čas, vzrůstaly pochybnosti o správnosti této vyšetřovací verze. Některým lidem připadá, že Goedertier byl jen obětovaný pěšák. Shodují se, že na celém případu je “cosi shnilého”. Zdá se, že nadřízená místa vyšetřovatelům házela klacky pod nohy. Navíc většina dokumentů týkajících se krádeže buď zmizela, nebo jsou pod zámkem. I u církve lze narazit na zeď mlčení. A tak existuje řada hypotéz.

Kupříkladu se má obraz stále nacházet někde v katedrále, ovšem ani rentgenové prosvícení stavby nic neodhalilo. Dále existuje možnost, že se mistrovské dílo nachází v Německu. Himmler totiž věřil, že oltář má co do činění s legendárním Svatým grálem. Dokonce byl oltář za války Němci skutečně ukraden, přestože byl skryt na zámku Pau, ale v roce 1945 se vrátil na původní místo.

Kdoví, třeba se Spravedliví soudci jednoho dne znovu objeví!