Blanka z Valois – první ze čtyř manželek Karla IV. byla v Čechách velmi oblíbená

Blanka z Valois - busta. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Blanka, první manželka Karla IV., byla nevlastní sestrou francouzského krále Filipa VI. z Valois. Dostalo se jí všestranného vzdělání, na svoji dobu neobvyklého.

Mladá nevěsta

Roku 1323 bylo rozhodnuto, že prvorozený syn Jana Lucemburského, Václav, bude vychováván v Paříži na královském dvoře. Nebylo to nic neobvyklého. Francouzský král Karel IV. Sličný byl Janovým švagrem. Václavovi se tam také začalo říkat Karel. A ještě roku 1323 byl uzavřen sňatek mladého Karla s princeznou Markétou, zvanou Blanka.

Václav-Karel pobýval na francouzském dvoře sedm let, roku 1330 ho otec Jan povolal do severní Itálie, aby mu tu pomohl hájit lucemburské zájmy – v Itálii pak Karel pobyl tři roky. Po tu dobu nemáme o Blance téměř žádné zprávy.

V roce 1333 se Karel vrátil do Čech. Jak sám poznamenal, musel se česky znovu učit. Navíc království nalezl zpustošené, nenašel ani jediný královský hrad, který by nebyl dán v zástavu, takže musel bydlet v městských domech.

Příjezd

To Blanka prožila roky 1330 – 1333 zřejmě v Lucembursku – nebo na svých věnných statcích v Hannegavsku. 12. června 1334 ale vstoupila do Prahy a opět se setkala s Karlem. Přijela i s početnou družinou a byla radostně uvítána. Slavnosti na její uvítání dokonce trvaly několik dnů. Na českou společnost měla zapůsobit nejen svým půvabem, ale i skvělou výbavou. Její početný doprovod byl ale trnem v oku mnoha českým pánům, a proto se ho musela brzy vzdát. Po měsíci tak byla její družina poslána zpět do Francie a Lucemburska. Jedinou blízkou osobou jí byla v Praze po určitou dobu její teta Beatrix, nyní provdaná za Jana Lucemburského. Ale Blanka byla obecně oblíbenější, Beatrix si českou společnost nezískala, snad pro svou povýšenost.

Teprve v Praze se Blanka začala učit německy a až poté česky, protože obecně se německého jazyka více využívalo. Manželé žili po nějakou dobu v purkrabském domě na Pražském hradě. Jenomže oba vyrostli v přepychu pařížského dvora, a tak tento dům jaksi nemohl uspokojit jejích nároky. Karel tak záhy přistoupil k budování královského obydlí, kdy mu za vzor sloužil právě palác francouzských králů.

„Jenom“ dcery

Roku 1335 se manželům narodilo první dítě, byla to dcera Markéta. Blanka se příliš často, i přes své vzdělání, neocitala v centru dění. Mohla za to možná i určitá rivalita mezi Janem a Karlem, navíc Karel po zbytek třicátých let příliš nepobýval v Českém království, byl angažován v zahraničních akcích svého otce.

Roku 1342 se nicméně narodila druhá dcera Kateřina. Jejich manželský svazek tedy nepřinesl to, co se očekávalo – mužského potomka.

Českou královnou byla Blanka korunována spolu s Karlem 2. září 1347, a to prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Slavnosti byly velkolepé.

Velký význam měl pro České království rok 1348. Karel založil Nové Město pražské a vysoké učení. Jenomže 1. srpna zemřela Blanka. Její náhlá smrt byl přijata českou společností s lítostí. Byla pochována v bazilice sv. Víta. Příčina úmrtí není známa, spekuluje se o tuberkulóze. Bylo jí dvaatřicet let.

Jejich dcery byly provdány tak, jak to vyhovovalo Karlově politice. Markéta byla provdána za uherského krále Ludvíka a zemřela bezdětná již v roce 1349. Kateřina byla provdána za Rudolfa IV. Rakouského, po jeho smrti pak za markraběte braniborského Otu V. Wittelsbacha. Zemřela v roce 1386.