Terorem sužovaná Srí Lanka hlásí stovky obětí a zraněných. Lidé se bojí dalších útoků, protože policie objevuje nové nálože. Na ostrově je podle odhadů zhruba pět stovek Čechů. Mezi nimi učitelka němčiny a hudby Markéta Schleps s rodinou a hlavně dvěma dětmi. Podařilo se nám s ní spojit. Rodina naštěstí byla daleko od kostelů a hotelů, na které se teroristé zaměřili. Přestože turisté Srí Lanku opouštějí, rodina zústává.
Jste na Srí Lance na dovolené?
Ano, na dvoutýdenní rodinné dovolené, organizujeme si ji sami, máme místního průvodce. Cestujeme se dvěma dětmi ve věku 8 a 10 let. Prvních pár dní po příletu do Colomba jsme strávili u moře v Negombu, posléze v Mirisse. Dále vedla naše cesta do Udawalawa národního parku a pokračovala směrem do hor ve vnitrozemí Ella, Nuwara Elyia. Právě zde jsme byli o Velikonoční neděli v době atentátů.
Máte nyní strach? Vracíte se domů?
Nevidíme důvod k předčasnému návratu. Nebydlíme v hotelích ani v hotelových resortech, cestujeme individuálně s průvodcem a své cesty přizpůsobujeme aktuální situaci. Strach máme jako všichni, ale nepodléháme mu. Zdravý rozum je nám lepším rádcem. V tuto chvíli nikdo neví, co bude dál. O existenci nevybuchlých bomb víme. Sledujeme zpravodajství, jsme v kontaktu s místními lidmi. V tuto chvíli nic lepšího dělat nemůžeme. Úměrně vývoji situace korigujeme plán našich cest a aktivit. Všichni zde věří v brzké urovnání krizového stavu a v účinný zásah vládních složek, kterým místní přičítají vinu za jeden z největších masakrů v novodobé historii Srí Lanky.
Co se dělo po prvních atentátech?
Zhruba tři hodiny po nich bylo možno pozorovat zvýšený výskyt policistů a policejních hlídek na silnicích a u strategicky důležitých míst jako jsou mosty, továrny či důležité úřady. Během odpoledne nastával informační chaos způsobený nekoordinovaným vydáváním a změnami již vydaných úředních nařízení. Příkladem jsou měnící se časy zákazu vycházení. Dvě různé policejní stanice nám v odstupu patnácti minut poskytly zcela rozdílné informace. Byla zablokována sociální média, která ještě dnes fungují pouze částečně.
Nakolik opatření úřadů a informační chaos ovlivnily vaše plány?
Vzhledem k našemu plánu vystoupat v noci z Velikonoční neděle na Velikonoční pondělí na posvátnou horu Sri Pada (Adam´s Peak), což je jedno z nejvýznamnějších a nejfrekventovanějších poutních míst na ostrově, byli jsme na aktuálních informacích závislí. Finálním rozhodnutím úřadů byl v neděli v podvečer vydán zákaz vycházení v době od dvaceti do čtyř hodin místního času, takže jsme noční výstup posunuli do brzkých ranních hodin. V hotelu, který bývá za normálních okolností plný hostů, jsme v noci z Velikonoční neděle na Velikonoční pondělí byli zcela sami. Všichni místní návštěvníci své rezervace zrušili. Nikdo nepřijel. Samotný výstup měl zvláštní atmosféru. Místo padesáti tisíc poutníků, kteří o svátcích přicházejí, nás byly odhadem pouhé tři tisíce.
Jak se k vám chovají místní obyvatelé?
Zdejší lidé jsou nejen k sobě navzájem, ale i k cizincům, velice vlídní a vstřícní. Mimořádnost situace dokládá ustaraný výraz v jejich tvářích. Dívají se na nás se smutkem v očích. Mnohokrát za den jsme slyšeli varování, abychom na sebe byli opatrní a vyhýbali se místům se zvýšenou koncentrací lidí. Místní lidé jsou naštvaní a vyděšení nastalou situací. Bojí se návratu občanské války, která Srí Lanku sužovala po třicet let a která skončila před deseti lety. Bojí se návratu běžných denních situací, kdy otec a matka jezdili do stejné práce různými dopravními prostředky, protože nikdy neměli jistotu, že se opět ve zdraví vrátí z práce domů k dětem oba dva.