Bílý jelen: pohádka je skutečností i raritou zároveň

Bílý jelen

Původ pohádkově vyhlížejícího tvora není jasný a dodnes je obestřen tajemstvím. Je světovou raritou, kterou již nepotkáte ve volné přírodě a žije jen v několika zemích – mimo jiné také u nás.

Unikátní zvířata

Bílé laně jsou tedy skutečností, ale tak vzácnou jako výskyt bílé vrány. V říji o ně bojují bílí jeleni, a když přijde čas, jejich rod pokračuje bílými kolouchy. Můžeme podotknout, že se nejedná o albíny. Praví albíni postrádají pigment a jejich oční duhovka je červená. Bílí jeleni patří k leucínům a mají modré oči. (Leucismus je stav, kdy jsou živočichové charakterističtí sníženou pigmentací, ale na rozdíl od albinismus je tento stav způsoben ztrátou všech typů kožních pigmentů, nejen melaninu).

Jejich původ nelze přesně prokázat, sahá ale zřejmě až do Persie, tam však již jsou vyhubeni. Bílý jelen žil také v Indii, ne však ve volné přírodě, ale v oborách mahárádžů. K nám se právě odtamtud bílí jeleni dostali kolem roku 1780 a vlastnily je tehdy šlechtické rody Schwarzenbergů, Černínů, Kinských a Valdštejnů.

Zakotvení chovu v Žehušicích

Chov bílých jelenů je ovšem komplikovaný, a tak počet kusů povážlivě klesal. Proto hrabě Kinský v roce 1824 věnoval poslední kusy hraběti Matyáši Thun-Hohensteinovi do Žehušič u Kutné hory – byla to dobrá volba, protože hrabě se postaral o jejich záchranu – podařilo se zvýšit jejich počet až na dvě stě zvířat! Ovšem neustálým křížením mezi sebou jejich populace opět klesla a nakonec zbylo v této oboře něco kolem dvaceti kusů. Degenerace – jev, kterému podléhají právě druhy, kterých je velmi málo.

Navíc – pro bílé jeleny je velmi důležité prostředí, ve kterém žijí. v roce 1973 byla pro záchranu těchto jelenů založena druhá linie chovu, která měla vyloučit právě příbuzenské křížení. Za lokalitu, kam mají být umístěni, byla vybrána obora Háj u zámku Žleby u Čáslavi. Existují však u nás i další místa, kde je možné bílé jeleny spatřit – ještě stále v Žehušicích, také ale v oboře Kopidlno u Jičína či v Janovicích u Heřmanova Městce. Dohromady čítá české stádo asi tři sta kusů.