Mokele mbembe – dinosaurus z afrických bažin se rád skrývá

Mokele mbembe

Objevy zvířecích druhů, o nich se myslelo, že již dávno vyhynuly, jako třeba latimerie podivná, která žije na pobřeží Afriky, či haterie žijící na Novém Zélandu, daly vzniknou kryptozoologii. Je to disciplína zoologie, která se  zajímá o zvířata, která jsou před vědou ještě skryta, o nichž nemáme nezvratný důkaz, ale jejichž existenci naznačují zprávy domorodců, pozorování cestovatelů, historické záznamy a v neposlední řadě legendy – ale také nalezení části těl či stopy. Obecně se také kryptozoologie zajímá i o zvířata vědou uznaná, ale považovaná za již dávno vyhynulá.

Tvorové v afrických bažinách

Již na konci 19. století kolovaly zvěsti o plazech podobných dinosaurům žijících v bažinách středoafrických zemí Konga, Kamerunu a některých sousedních zemí východní Afriky.

V roce 1778 vyšla kniha sepsaná abbém Proyartem o informacích z francouzských misií. Pro nás je zajímavé, že obsahuje i zprávu o neznámém zvířeti s dlouhým krkem, dlouhým ocasem a malou hlavou, s nohama podobnýma sloním, ale opatřenýma drápy. Na první dojem připomíná tento popis sauropodního dinosaura. Podivné na tom je, že paleontologové poznali dinosaury až téměř o půl století později a brontosaurus (nejznámější ze skupiny) byl objeven až po stu letech po publikování výše zmíněné knihy. Nikdo se tedy nemohl “inspirovat”.

Po více než dvě stě let přicházely do Evropy občasné zprávy o tomto tajemném tvoru bažinatých nepřístupných pralesů rovníkové Afriky. V oblasti Gabonu ho domorodci nazývali jagon-nini, jinde jménem amali. Hodně zpráv přicházelo o objevech stop, které skutečně měly obvod asi 90 cm a drápy.

V roce 1913 se setkal se zprávami domorodců o tomto tvoru v dnešním Kongu německý cestovatel kapitán von Stein zu Lausnitz. Zde nazývali tohoto tvora mokele mbembe. Měl mít tělo velké jako slon, ohebný dlouhý krk a na hlavě velký roh. Ocas měl mít dlouhý a svalnatý jako krokodýl. Domorodci věřili, že je velmi nebezpečný a napadá čluny – není však podle nich masožravý. Jeho oblíbenou potravou má být jeden druh liány s velkými bílými květy a plody velikostí a tvarem podobnými jablku.

Expedice bez žádoucího výsledku

Zprávy se šířily, ale vědeckou expedici nakonec nebylo kvůli válce možné uskutečnit. Ovšem v prosinci 1919 pořídil Walter Winans nákres tohoto tvora podle domorodých informací – a je v podstatě podobný mokele mbembe, jak jsem si ho již popsali. Následovaly další poznatky, většinou od domorodců, protože zvíře se na povel neukazuje.

Zajímavé jsou údaje o krátkém rohu na hlavě. Je známou skutečností, že sauropodní dinosauři, které mokele mbembe připomíná, roh na hlavě neměli. Teprve nedávno se přišlo na to, že však měli zřejmé krátké choboty, jimiž si pomáhali při shrnování větví při žraní.

V roce 1980 se v oblastech mokele mbembe pohybovaly hned dvě expedice, rozhodující důkaz ale nepřinesla žádná z nich. Následovala řada dalších výprav, zatím bez prokazatelného výsledku. Zájem o tohoto tvora však neopadá.

Skutečně vše, co je zatím o mokele mbembe známo, vykazuje nápadnou podobnost s tělesným tvarem dinosaurů sauropodního typu. Mokele mbembe není jediným unikátem, v těchto oblastech se totiž objevují i další tvorové, kteří, jak je popisují domorodci, se podobají dinosaurům. Některé typy měly být původně z Nigeru – když však odtud ustoupil pás tropických pralesů a byl postupně nahrazován pouští, přežili tito tvorové v močálovitých pralesních oblastech střední Afriky, kde se životní prostředí nezměnilo?

Ať už je to jakkoliv, zprávy o mokele mbembe jsou mnohem konkrétnější a častější než u dalších dinosaury připomínajících tvorech.

Každopádně sauropodní dinosauři jsou od počátku velmi stabilní skupinou, která svůj vzhled příliš nezměnila (jako třeba krokodýl nebo žralok – což jsou skupiny ještě starší). Není tedy možné, aby tam, kde se životní podmínky sauropodních dinosaurů nezměnily, přežili někteří až do současnosti?