Co může za náš stres? Mnohdy není na vině samotná situace, ale naše reakce na ni

Ilustrační foto

V životě mohou nastat velmi závažné situace, které přímo ohrožují naši existenci, např. dům zničený povodní nebo onemocnění závažnou chorobou. Nikomu se nelze divit, pokud v této chvíli prožívá silný stres. Má na něj oprávněný nárok.

Nejde nám o život, a přesto málem kolabujeme

Naštěstí nás takové rány osudu nepotkávají každý den. Proč se ale stresujeme, a často velmi silně, i v situacích, které nás nemusí nutně položit na lopatky? Nesplněný pracovní úkol, odřený blatník nebo hádka s tchyní. Toto nejsou přece věci, kvůli kterým se zboří svět. A přece, srdce nám buší jako bychom právě předběhli Ferrari, v hlavě nám někdo demoluje mozek kladivem, pot se z nás řine v proudech a žaludek se chystá vyexpedovat právě pozřený oběd. A navíc, kolegyně, která minulý týden řešila něco podobného, to zvládla skoro v pohodě. Kde je tedy problém?

Dopad problému na náš organismus výrazně ovlivňují naše vlastní myšlenky a postoje

Přiznejme si to na rovinu. Příčinu je nutno hledat v nás samotných. Ano, nesplněný úkol je komplikace, která si určitou míru nervozity plně zaslouží. Na pomyslné desetistupňové škále stresu (kde 10 představuje nejvyšší stres) ji můžeme přiřadit třeba hodnotu 4. Jenže nám se v tu chvíli roztočí v hlavě celý kolotoč úzkostných myšlenek: „Šéf mě vyhodí! Nenajdu novou práci!! Neutáhnu nájemné!!! Skončím na ulici!!!!“ Není tedy divu, že naše tělo začne reagovat výše popsanými projevy, které odpovídají blížícímu se infarktu. Na škále stresu jsme se posunuli na úctyhodnou hodnotu 8, tedy dosáhli jsme dvojnásobku reálu. Na rozdíl  od kolegyně, která při podobném problému usoudila: „Šéf mi s výrazem kvašené okurky srazí prémie na půl roku dopředu“ a šla si zaběhat. Nic dopředu nezveličovala. Naopak, běháním stres odbourala, takže se na naší škále dostala na bod 3, čímž ochránila své tělo před negativním dopadem stresu.

Katastrofické scénáře nám ubírají energii

Není tedy klíčové, co se nám stane, ale jak k danému problému přistupujeme. Jak situaci prožíváme, jak moc popustíme uzdu svým katastrofickým myšlenkám, které nás mnohdy vystresují více než samotná realita. Tímto nám však odeberou energii, kterou můžeme v budoucnu potřebovat na vlastní řešení problému. O tom, jak se efektivně postavit příliš negativním scénářům ve vaší vlastní mysli, se dozvíte v příštím článku „Negativní myšlenky – upíři naší energie.”