Negativní myšlenky – upíři naší energie. Nedovolte mysli rozvíjet katastrofické scénáře.

Ilustrační foto

Pohybujeme-li se mezi veselými a dobrosrdečnými lidmi, také my se cítíme veseleji a zaujímáme k okolí přátelský postoj. Jsme-li však obklopeni pesimisty s černými vizemi, v naší mysli se brzy začnou objevovat mraky a i my uvidíme svět v šedivých barvách. S myšlenkami je to úplně stejně akorát s tím rozdílem, že nás na rozdíl od ostatních lidí provázejí, a tudíž ovlivňují, neustále.

Negativní myšlenky nás ničí

Jsou lidé, kteří jsou již svým založením pesimisté a k negativnímu myšlení mají sklon. Pak existují lidé, kteří za normální okolností negativně laděni nejsou, ale černé úvahy u nich odstartuje určitá tíživá či traumatická situace, v které se ocitli a o které si nejsou jisti, jestli ji vlastními silami zvládnou. Ať tak či onak automatické negativní myšlenky (vědci už je dokonce označili zkratkou ANTS – Automatic Negative Thoughts) nám mohou docela slušně ničit zdraví a život, proto je potřeba se jim umět postavit.

Černobílé myšlení

Nebezpečné je přemýšlení v kategoriích buď všechno, nebo nic. Například nenapíšete test v autoškole a řeknete si: „Je to moc složité. Ve čtyřiceti jsem už na to stará. Nezvládnu to ani příště. Budu tam těm mladým jen pro smích. Zbytečně jsem vyhodila peníze, řidičák prostě nedostanu!“ Jedna negativní myšlenka navazuje na druhou a nakonec vytvoří „nádherný“ katastrofický scénář, který z nás svou bezvýchodností vysaje energii jako upír. Toto nesmíme připustit. My tu energii totiž budeme potřebovat – musíme se totiž připravit na opravné testy, tentokráte znovu a lépe.

Negativní myšlenky musíme ve své mysli přepsat a to tím, že se pokusíme o reálnější pohled na věc: „Napoprvé jsem ty testy sice nezvládla, ale to přece neznamená, že je příště zase neudělám. Určitě je více pokusů.  Aspoň si to všechno zopakuji, navíc teorie se hodí i při jízdách. A je mi jedno, že jsem v kurzu nejstarší!“

Vaší zbraní je plán

Reálnější pohled nás vyprostí z pocitu, že jsme jen pasivní obětí. Přestaneme se bát a začneme aktivně myslet a jednat: „Každý den si vyčlením dvacet minut na opakování. Oznámím rodině, že o víkendu s mou pomocí nemohou počítat – budu se učit. Zjistím si, kolikrát mohu testy celkem opakovat, a pro jistotu si na ně odložím nějaké peníze bokem.“ Aktivita nás pohltí, nedá již tolik prostoru pro úzkostné myšlení. Naplní nás odhodláním a pocitem, že dění máme ve svých rukou.