Kašpar Hauser: Kým byl nejzáhadnější člověk své doby?

Ilustrační foto

O tom, že spousta lidí nenávratně a záhadně zmizí, bylo již napsáno mnoho. Existoval ale člověk, který se naopak zázračně objevil. Psal se rok 1828, když si lidé v Norimberku všimli podivně vyhlížejícího mladíka. Zanedlouho se o něm roznesla řada zvěstí – a právem.

Záhadný původ

Mladík se potácel, měl nuzné oblečení a boty téměř rozpadlé. Když se ho lidé ptali, kdo je, donekonečna opakoval: “Chtěl bych být vojákem jako můj otec.” Podle způsobu, jakým vyslovoval, bylo zřejmé, že recituje jen pracně osvojený text. Strážník jej tedy odvedl na radnici.

Tam dál jen opakoval tu samou větu. Ničemu nerozuměl – když však před něj položili papír a pero, znervózněl a nejistou rukou napsal: Kašpar Hauser.

Našly se u něj dva dopisy – jeden z nich byl datován do doby před šestnácti lety. Z něj odvodili, že jej psala zřejmě Kašparova matka, která se rozhodla, že ho opustí a prosila nálezce dítěte, aby ho vyslal do Norimberka, jakmile bude mít chlapec 17 let. Druhý dopis pocházel od muže, který se prý Kašpara ujal – v dopise tvrdil, že má vlastních deset dětí a nadále už se nemůže o chlapce starat. Než se radní rozhodli, jak postupovat, poslali mladíka do domu profesora Daumera, aby se na něj podíval. Ten pochopil, že mladík není schopen vjemové analýzy, jako by jeho smysly po léta někde spaly. Neuměl například rozlišit, který ze dvou předmětu je k němu blíže.

Městská rada se rozhodla přistoupit k pátrání, aby se o něm něco zjistilo. Po několika týdnech byli v koncích – nikdo neviděl mladíka do Norimberka přicházet, byl navíc v mizerné fyzické kondici, než aby přišel zdaleka. Čím déle a podrobněji probíhalo pátrání, tím více přibývalo otazníků. Za informace o Kašparovi vypsali odměnu. Netrvalo dlouho a o tomto případu mohla diskutovat celá Evropa.

Rozpomínání

Zatím se Kašparovi věnoval profesor Daumer se svou ženou. Chlapec se učil velice rychle, takže během roku mluvil již tak dobře, že mohl sdělit vše, co si pamatoval z minulého života – i když toho nebylo mnoho. Byl držen v tmavé místnosti či sklepení. Jediný kontakt s ním udržoval člověk, kterého nikdy nespatřil za světla. Mladík netušil, kde byl držen, kým a proč – a hlavně proč v naprosté tmě. Netušil samozřejmě, že existuje i jiný svět. Postupem času přidal i některé podrobnosti, na které si vzpomněl. Neměl představu o čase, nikdy se po své cele neprocházel, nejedl nic jiného než chléb a pil jen vodu.

Vražda?

Začaly se kolem něj ovšem objevovat další záhadné události. Osmnáct měsíců po svém nalezení se objevil se sečnou ránou na čele – vypověděl, že se před ním v suterénu domu pana Daumera objevil muž v černé masce a ohnal se po něm nožem. Magistrát tedy nařídil, aby byl střežen dvěma muži. Jednoho dne se náhle ozvala z jeho ložnice rána z pistole – strážný hned vtrhl dovnitř, ale Kašpar jej ubezpečil, že to byla nehoda, kdy uklouzl a strhl pistoli visící na stěně.

V prosinci 1833 odešel z domu, ale již za několik minut se potácel nazpět a volal o pomoc – opět byl poraněn nožem. Tentokrát napadení dopadlo tragicky. Lékaři zjistili, že útok byl veden zezadu a zasáhl spodní část srdce. Kašpar Hauser zemřel. Dva lékaři vyloučili, že by si mohl smrtelné zranění způsobit sám. Třetí lékař nesouhlasil – podle něj by si levák dokázal způsobit i takové zranění.

Jestliže to tedy byla vražda, vrah nikdy nebyl dopaden. Jestliže sebevražda, učinil ji Kašpar velmi rafinovaně, protože zbraň se přes značné úsilí nepodařilo nikdy najít. Podivné události kolem Kašpara ale neustaly ani po jeho smrti. V krátkém sledu po sobě zemřel starosta Binder, který Kašpara chránil, i dva lékaři, kteří chlapce ohledávali. Říkalo se tehdy, že všichni tři byli otráveni.

Kašparův případ je podivný a dodnes zůstal neobjasněn – nepřišlo se prakticky na nic, ani co se týče jeho života, ani co se týče jeho smrti. Každopádně byl výjimečný. Známý filozof Feuerbach o něm dokonce napsal, že prokazoval neuvěřitelnou neznalost pojmů, myšlenek i obecných informací. Že byl tak odlišný v sociálním, rozumovém i fyziologickém vývoji, prožíval takové obavy ze všech okolností normálního života, až tato do očí bijící odlišnost mohla vést dokonce k domněnce, že snad nešlo o pozemšťana, ale spíše obyvatele jiné planety, který byl nějak transformován do lidské podoby…