Rosikruciáni: Bratrstvo růžového kříže věštilo konec nemocí a stáří i apokalypsu zároveň

Zpráva o rosikruciánech se v 17. a 18. století rozšířila tak, že existovaly stejné obavy jako u iluminátů či svobodných zednářů – jestli toto tajné společenství adeptů magie neovládá svět. Je zajímavé, že některé tyto obavy přetrvaly dodneška. A to přestože konspirační teorie dnes ovládá spíše CIA nebo UFO.

Vznik Bratrstva

Rosikruciánský manifest, kterým vlastně vzniklo celé hnutí, jsou dva krátké spisky, vydané v letech 1614 a 1615 v Kasselu v Německu a jsou pojmenované Fama Fraternitatis a Confessio Fraternitatis R. C.

Spis Fama, jenž je psán německy, hovoří o tom, že jakýsi otec tohoto hnutí založil starodávné bratrstvo, který se nyní obnovilo – a věnuje se rozvíjení nového světla a pravdy. Pravda je však ohrožována starými autoritami spojenými s Aristotelem a Galénem. Fama popisuje, jak křesťanští rosikruciáni (jde zřejmě o léta 1378 – 1484) cestovali na Východ a dopracovali se reformace znalostí. Teprve potom se vrátili do Německa a zde založili ono Bratrstvo růžového kříže. Poslání řádu je úctyhodné: jde o péči o nemocné a získávání a šíření vědomostí (což již může být pro někoho nebezpečné). Bratři jsou prý pohřbíváni v tajné kobce, jejíž znovuobjevení bude signalizovat další reformaci.

V textu Fama se píše, že reprezentuje rozvoj učení prostřednictvím znovuobjevení starých alchymistických a geometrických pravd, a také prostřednictvím rozvoje nových mechanických znalostí.

Spisek Fama vyvolal určité vzrušení, které vzrostlo ještě s oním dalším spiskem Confessio. To již bylo psáno latinsky a bylo zřejmě určeno pro vzdělanější publikum (a také pro publikum mezinárodní). Spis obsahoval 37 cílů, které obnášely i takové jako konec hladu, chudoby, nemocí, stáří, sektářství a politických bojů. Ovšem apokalyptická poznámka je vyjádřena ještě s větší opravdovostí – konec je v dohledu, už se objevila nová hvězda.

Chemická svatba

Fama byl vydána třikrát v roce 1615 a vzrušení v celé Evropě ještě vzrostlo v roce 1616, když vyšla romance Chemická svatba Christiana Rosenkreutze. Pod tímto romantickým názvem se skrýval alchymistický příběh o manželovi a manželce, přebývajících na kouzelném hradě.

Vyprávění je důmyslně vystavěno. Jde o 7 dnů a popisuje mystickou svatbu duše, jak ji podstupuje Christian prostřednictvím vizí, iniciačních obřadů a jinak společenského života na hradě. Každý den je alegorický. Čtvrtého dne je šest lidí sťato a uloženo do rakví, pátého dne jsou zase oživeni. Šestého dne vytvářejí místní alchymisté život ve formě alchymického ptáka. Sedmého, tedy posledního dne, opouští společnost hrad, shromáždí se na pobřeží, než dorazí 12 lodí, z nichž každá nese jedno znamení zvířetníku.

Že se vám na to nezdá nic světoborného? V popisované době ovládané zcela teologií měly podobné spisy obrovský vliv. Zavládlo podezření, že rosikruciáni jsou schovaní málem pod každou postelí. To byla velmi nebezpečná atmosféra, hlavně po vypuknutí třicetileté války roku 1618. V roce 1623 oznamovaly plakáty v Paříži přítomnost Bratrstva a jejich Neviditelné koleje. Jak už to bývá, mnozí věřili doslova všemu.

Skutečný autor, zvláštní žert

Za skutečného autora spisků (tehdy ovšem záhadného), je dnes považován Johann Valentin Andraeae z Württenburgu. K jeho prvním dílům patří Chemická svatba (1602), kterou prý popsal jako žert. Tomu můžeme věřit nebo ne. Později zatajil své autorství u rosikruciánských manifestů. To jen dokazuje, že správně pochopil svoji dobu, kdy již pouhé podezření z kacířství či čarodějnictví většinou končilo na hranici.

Lze ovšem říci, že jen málo žertíků mělo tak velký účinek na historii – i když rychle opadlo vzrušení, myšlenky hnutí setrvaly v několika rovinách. Žert o Neviditelné koleji ovlivnil založení Královské společnosti. Rosikruciánská tradice se opět objevila v 18. a 19. století a sehrála svou roli při vytvoření eklektického Řádu zlatého úsvitu. Alchymistická tradice hermetiků přetrvává jaksi v mysli Evropanů a lehce zpochybňuje čistě mechanický či racionální myšlenkový proces.