Svatí Cyril a Metoděj a tajemství Velehradu

Sv. Cyril a Metoděj

Cyrilometodějská legenda je asi nejznámější moravskou legendou. Vypráví se v ní, že kníže Rastislav vypravil poselství z Moravy k byzantskému císaři Michaelovi. Prosil, aby poslal někoho, kdo by jeho prostý lid vedl k pravdě a vyložil její smysl.

Příchod věrozvěstů

Skutečně, kníže Rastislav byl v neustálé válce s franckým králem a projevil se jako velký diplomat, když roku 862 navázal kontakty s Byzantskou říší a požádal tamního císaře Michala III. o vyslání slovanské křesťanské misie. Zároveň chtěl založit na Moravě první biskupství, nezávislé na franckém episkopátu.

Císař pak nařídil filozofu Konstantinovi, aby vzal svého bratra opata Metoděje a vyslal je na Moravu. Modlili se “a tu Bůh zjevil Konstantinovi slovanské knihy – on ihned sestavil písmo a zhotovil překlad a vydal se na cestu spolu s Metodějem.” Tak praví legenda. Na Velkou Moravu bratři dorazili roku 863.

Staroslověnština, hlaholice a cyrilice

Oba bratři ze Soluně však nepřicházeli na Moravu jen jako věrozvěstové, jak se mnohdy předpokládá. Tato země přijala křesťanství už dávno. V nejstarší písemné památce našeho prostředí, latinsky psané Kristianově legendě, se jasně píše, že Morava přijala víru v Krista za dávných časů, ještě za časů slovutného učitele Augustina (na rozdíl od Čechů). Konstantin a Metoděj tedy nepřicházeli jen hlásat novou víru, ale hlavně přinášeli první slovanské písmo, první překlad Nového zákona do staroslověnštiny a také staroslověnskou liturgii. Po řečtině a latině se stala staroslověnština třetím liturgickým jazykem.

Tehdy si byly slovanské jazyky mnohem blíže než dnes a staroslověnština byla jazykem, kterým nikdo sice jako svou mateřštinou nemluvil, ale každý mu rozuměl. Není to tedy tak, že by byla staroslověnština jakousi matkou slovanských jazyků, byl to liturgický jazyk. Původním písmem byla hlaholice, jež bylo písmo starší a složitější než cyrilice.

Cyrilice vznikla v Bulharsku až koncem 9. století a vycházela z řeckého písma. Byla jednodušší a praktičtější než hlaholice. V některých slovanských státech došlo k její úpravě podle místních potřeb a jako azbuka se zde používá dodnes.

Křest knížete Bořivoje

V české otázce je mimořádně důležité, že moravský arcibiskup Metoděj pokřtil českého knížete Bořivoje, a tím vytvořil zvláštní vztah mezi oběma zeměmi. Jedním z největších úspěchů Metoděje bylo zřízení moravsko-panonské arcidiecéze, v níž se stal prvním arcibiskupem. Můžeme dodat, že jeho bratr Konstantin se stal mnichem až krátce před svou smrtí v Římě (869), kdy přijal řeholní jméno Cyril, které je dnes zřejmě známější. Metoděj zůstal na Moravě, kde roku 885 zemřel.

Tajemství Velehradu

Zvláštní je to, že dnešní Velehrad, i když je v očích církve dodnes spojován s Velkomoravskou říší a každoročně se zde konají slavné cyrilometodějské poutě, nemá ve skutečnosti s dávnou Moravou co do činění. Tento cisterciácký klášter založil až v roce 1205 markrabě Vladislav Jindřich, bratr krále Přemysla Otakara I. Bazilika Panny Marie, vysvěcená roku 1228, byla silně poničena požárem, a tak ji v letech 1681 – 1710 nahradil dnešní monumentální barokní chrám.

Skutečnost o Velehradě se ovšem odvážil prohlásit až v 19. století rajhradský benediktin a moravský historik Beda Dudík. Vznesla se proti němu vlna odporu, jeho kolegové se snažili dokázat, že dnešní klášter jen převzal jméno zaniklé moravské metropole a mnozí církevní představitelé na tom tvrdohlavě trvají ještě dnes.

V prostoru české kotliny se začal ustavovat nový stát, který pohltil Velkou Moravu, takže již nikdo nechtěl připomínat fakt, že křesťanské Čechy vděčily za svou christianizaci především Velkomoravské říši. Na scénu vstupují historičtí Přemyslovci se svými zájmy – vazby s Byzancí jsou zpřetrhány a Přemyslovci se přimykají k západokřesťanské víře.