Když se bratři nebratříčkují aneb naše dávné dějiny byly pořádně krvavé!

Krvavý hodokvas roku 1003

Vražda knížete Jaromíra byla na první pohled zbytečná. Její obětí se stal vykastrovaný a oslepený muž, který se dobrovolně zřekl knížecího stolce ve prospěch svého synovce, a nikomu nemohl překážet. Přesto byl zabit, a to velmi zákeřně. Stalo se to 4. listopadu 1036. Dosti podlé bylo, že prý Jaromír zrovna seděl na záchodě, když ho někdo proklál zezadu oštěpem do břicha.

Kronikář Kosmas měl jasno

Kosmas ihned předkládá viníka – měl jím být Kochan, předák rodu Vršovců, který si najal vraha. Je pravda, že Jaromír Vršovce urazil a ti byli obecně prudké povahy, ale počíhat si na slepého starce, až půjde na záchod, tak to je zcela pod úroveň kohokoliv.

Historie, která činu předcházela, zachází hluboko do minulosti. Když se v roce 999 ujal vlády Boleslav III., byl již mnoho let ženat a měl jen jednu dceru, provdanou za jakéhosi Vršovce. Uvažoval, kdo převezme vládu po něm? Rozhodně to neměli být jeho bratři Jaromír a Oldřich, a tak dal Jaromíra vykastrovat (aby nemohl mít další potomstvo) a nejmladšího Oldřicha chtěl dát udusit v parní lázni – to se však naštěstí nepovedlo. Není divu, že knížecí matka Emma už na nic nečekala a s oběma mladšími syny utekla do Bavor k příbuzným.

Nyní si dle svého mínění mohli nárokovat své požadavky na knížecí stolec Vršovci. Ovšem tchán se zetěm se nepohodli a Vršovec rozpoutal povstání takové, že kníže musel uprchnout ze země.

Úloha Boleslava Chrabrého v našich následujících dějinách

Toho všeho využil polský kníže Boleslav Chrabrý (po matce Doubravě poloviční Přemyslovec), vtáhl do Čech a na trůn dosadil Vladivoje, snad svého nevlastního bratra.

Jenže Vladivoj byl pěkné číslo, už v době nástupu do knížecího úřadu byl notorickým alkoholikem a po necelém roce se prý upil k smrti. Tehdy měl v Praze ovšem dalšího kamaráda z mokré čtvrti, biskupa Thiddaga. Jak vystihl historik: “Čechy byly tehdy v dobrých rukou: kníže neustále opilý a biskup málokdy střízlivý.”

Nyní však polský kníže uvažoval, koho dosadit na jeho místo – rozhodl se pro Boleslava III., který k němu mezitím doputoval. Pokud pomineme, že si Boleslav III. uvědomoval, že bude jen loutkou polského knížete, byl si jist, že s Poláky za zády situaci v Čechách urovná podle svých představ. Šlo mu sice o pomstu, ale navenek se choval mírně a sezval roku 1003 na Pražský hrad české předáky na masopustní hody. Když se poveselili, zjevili se v úkrytu připravení zbrojnoši a hosty zmasakrovali – sám Boleslav III. svému odbojnému zeti mečem rozpoltil hlavu.

Ovšem teď se Boleslav Chrabrý opravdu rozzlobil – takový vládní postup nečekal a ani nepotřeboval. Pozval Boleslava III. na návštěvu k sobě do Krakova a dal mu vypíchnout oči – ten pak strávil zbytek života na jakémsi polském hradě.

Jaromír na trůně

Po masopustním incidentu se Boleslav Chrabrý rozhodl, že bude v Čechách vládnout sám, respektive Čechy připojí k Polsku. Avšak toto mohutné soustátí vadilo římskému králi Jindřichovi II. Chtěl si udržel kontrolu nad střední Evropou, Boleslava Chrabrého trochu uzemnit a k tomu se mu hodili právě dva přemyslovští emigranti Oldřich s Jaromírem. S jejich účastí mohl vojenský útok na Čechy prezentovat za vlastně osvobozující válku – propaganda, jak vidíme, fungovala vždy. Obsadili Žatec, odkud Jaromíra poslal Jindřich do Prahy, a uprostřed noci se na Vyšehradě rozezněly zvony. Boleslav Chrabrý se tak zalekl, že i s polskou posádkou opustil rychle Pražský hrad. Po vyhnání Poláků dosadil na knížecí stolec Jindřich II. právě Jaromíra.

Avšak Jaromírova vláda byla slabá, takže ho snadno jeho mladší bratr Oldřich svrhl z knížecího stolce a nastoupil na něj v roce 1012 sám. Jaromír se sice obrátil o pomoc na teď již císaře Jindřicha II., ten ho ale nechal uvěznit v Utrechtu.

Jaromírův smutný osud

Situace se opět změnila v roce 1033 s novým císařem Konrádem II. Ten svrhl a zajal knížete Oldřicha, propustil Jaromíra a podruhé ho uvedl na knížecí stolec – dlouho však jeho panování netrvalo. Oldřich v dubnu 1034 vtrhl do Čech a bratra Jaromíra opět svrhl, přičemž svého syna Břetislava vyhnal z Čech. Jaromíra dal radši ještě oslepit a uvěznit v Lysé nad Labem. Divoký Oldřich však již dlouho nežil – pokud se neupil k smrti, tak se ujedl – tak naznačují prameny, každopádně smrt ho stihla roku 1034.

Jaromír se opět – už potřetí – vrátil na trůn, ale brzy se jej zřekl ve prospěch Břetislava, Oldřichova syna. Vyzdvihl přitom vážené rody země, neuctivými slovy ale označil Vršovce. (Ani ti s ním v minulosti nejednali v rukavičkách). Rozzlobil tím velmi jejich předáka Kochana. Je to ten Kochan, který měl na Jaromíra poslat vraha? Totiž na hlavu Vršovců padá tolik špatností, že je to podezřelé. Mohou za tím být pomluvy nebo nějaký zlý úmysl?

V pozdější době se totiž objevily spekulace, zda Jaromír odstoupil opravdu dobrovolně. Že mu byl za to přinejmenším Břetislavem slíben určitý podíl na moci, kterýžto slib však nemyslel Břetislav vážně a strýce nechal raději zabít. Nelze než dodat, že kníže Jaromír měl v životě velkou dávku smůly. To byl ale tehdejší život a metody, používané tehdy jako řešení politických sporů, bývaly jak vidno hodně drsné.