Část Pekingu v Číně tvoří paláce označované jako Zakázané město. To bylo sídlem čínské císařské rodiny po dlouhých 600 let. Obyčejní lidé dovnitř nesměli, a tak život mezi jeho zdmi ovládaly skandály a intriky, v nichž hráli roli jak pletichářští dvořané, tak proradné služebnictvo. S krvavou historií Zakázaného města je spojeno mnoho strašidelných příběhů.
Vyvraždění harému i tajný deník konkubíny
Jedné hrůzné noci roku 1421 přikázal císař Jung-le, jeden z nejobávanějších vládců v čínských dějinách, svým palácovým vojákům povraždit téměř tři tisíce lidí působících v císařském harému. Peking byl tehdy plný cizích vyslanců pozvaných na slavnostní odhalení největšího paláce na světě a Jung-le doufal, že likvidace stop vedoucích k jeho hanebnému harému zajistí, že se o něm nikdo z návštěvníků nedozví.
Dívky ve věku pouhých 12 nebo 13 let byly rozpárány meči a jejich těla byla ponechána na mramorové podlaze. V kalužích krve zahynuli i eunuchové (kastrovaní muži sloužící v harémech) a sloužící, kteří se o konkubíny starali – někteří skončili s uťatou hlavou, jiní rozsekáni na kusy. Ušetřeno bylo jen několik málo žen – Jung-leových oblíbenkyň, včetně ženy jménem Cui, díky jejímuž deníku nakonec vyšel pravdivý příběh o životě v císařově harému najevo. Cui byla původem Korejka, dcera vládního úředníka, a do Zakázaného města ji jako čtrnáctiletou přivedl Jung-leův hlavní eunuch.
Jung-leův pohřeb
Jako stovky jiných dívek byla i ona nejdřív poslána do paláce v Nankingu, aby se tu naučila umění lásky. Konkubíny, které si císař oblíbil, zbohatly a získaly zvláštní výsady, krásné šaty a šperky. Přestože Cui císaře přežila, jeden bod v její smlouvě ji zavazoval, že se nikdy neodevzdá jinému muži. V den Jung-leova pohřbu proto byla podle císařova přání spolu s patnácti dalšími jeho oblíbenými kurtizánami popravena. Každá žena byla oběšena na bílé hedvábné stuze v některé budově Zakázaného města. Cui bylo pouhých 30 let.
Po Jung-leově smrti měl jeho syn, císař Chung-si, v plánu přesunout dvůr zpátky do Nankingu, ale svůj záměr neuskutečnil, protože následujícího roku zemřel. Mnohé to jen ještě více přesvědčilo, že je palác prokletý.
Zakázané město v současnosti
V současnosti je palác přístupný, ale zavírá se dlouho před soumrakem, prý kvůli duchům nebohých obětí. Podle návštěvníků i ve dne prostupuje palác aura ztráty a smutku. Návštěvníci dále popisují, že viděli bílou dámu s vlajícími černými vlasy a za ní samurajského vojáka. Jiní slyšeli křik, pláč a třeskot mečů nebo viděli na nablýskaných podlahách hromady přízračných těl. Další pozorovali koule světla, kaluže krve nebo bílé hedvábí vznášející se ve vzduchu…
